Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum17. března 2011  |  KočičákEliška z Lužných záhrad  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 480 825x / 1x

Tak už som mačka (skoro) domáca

Asi mesiac po kastrácii som už bývala viac s Ginom na terase ako v opustenej záhrade. Ale chodila som tam občas na lov a naučila som tam chodiť aj jeho. Často som ostala spať pri terasových dverách. Gino tam mal aj búdu, tam som sa ale bála vojsť. Dvojnožkyňa mi robila rôzne pelechy z papierových krabíc, vystlala ich handrami a senom, do tých som niekedy aj vliezla, keď moc fúkalo, aj Gino do nich veľmi rád liezol. A potom som si povedala, že keď o to tak stojí, spravím jej radosť a pri kŕmení som sa začala tváriť, že si AKOŽE nevšimnem, keď ma občas pohladká. Hladkala ma častejšie a viac a ja som zistila, že je to vlastne celkom príjemné a pred kŕmením som nastavovala hlavu a chrbát na škrabkanie a začala som priasť – ani som nevedela, že to ešte viem. ONA sa hrozne tešila a po čase ma skúsila aj zdvihnúť na ruky. Moc sa mi to nepáči a hneď hľadám, kade zoskočiť, ale nejak výrazne sa nebránim a chvíľu dokonca pri tom aj pradiem. Po jedle a mimo terasy sa jej ale pohladkať nechám málokedy, mocem sa síce vždy okolo nej, ale pred rukou radšej trochu uhnem, pre istotu. Ostatným z „našej rodiny“ sa nechám pohladkať len výnimočne, keď je dvojnožkyňa na pár dní preč a kŕmia ma oni.
Prišli chladnejšie noci, Gino spával v búde a ja pred dverami na peliešku, bolo tam dosť zima a ONA mi dohovárala, aby som sa pridala k Ginovi. Raz som to teda skúsila a prišli sme na to, že keď spíme pritúlení spolu v búde, tak je nám naozaj omnoho teplejšie. Potom ale bolo OZAJ zima a Gino celý natešený chodieval spať do garáže, kde mal pelech pri teplom radiátore alebo sa zahrabal do pilín pod hobľovačkou. Ale keď ja sa bojím byť v uzavretej miestnosti! Dovnútra prosto zatiaľ nemôžem, bojím sa, že sa za mnou zavrú dvere a ostanem zavretá. Radšej som spala sama v búde. Raz keď bolo zas tak hrozne zima, dvojnožkyňa ma večer na terase odchytila (ja sa teda nenechám chytiť len tak hocikedy, ešte tak tesne pred kŕmením, inak radšej uhnem... no ale som nedala pozor a podarilo sa jej to). Odniesla ma do garáže za Ginom a nechala tam, vraj aby som si to vyskúšala. Bolo tam fakt teplejšie a konečne som sa poriadne vyspala v teple, suchu a bezpečí. Ale na druhý deň som tam aj tak odmietla vojsť, tak ma zasa na voľačo nachytala, odchytila a zasa odniesla do garáže. Tretí deň som pred spaním radšej pred ňou zdrhla a spala som potom sama v búde. Ale bola mi riadna zima, to je fakt. Ďalší večer som teda váhavo prešla popri dvojnožkyni za Ginom do garáže. Teraz už sa večer rozhodujeme s Ginom sami. Keď je zima len trochu, Gino váha, ale keď nejdem ja, vybehne naspäť von aj on a spíme spolu v búde. Ak mrzne fest, tak vbehneme do garáže, len čo nám dvojnožkyňa otvorí. Ráno nás vždy vypustí, dá nám raňajky a ideme si pobehať, loviť myšky (v tom som FAKT dobrá!), alebo sa len tak vyhrievať na slnku. A niekedy už nakuknem aj do domu, ale len na kúsok a hneď bežím von, predsalen mi tie uzavreté miestnosti stále nerobia dobre, sloboda je sloboda. Ale spoločnosť mám rada. Len čo sa dvojnožkyňa objaví na záhrade, mocem sa okolo. Tvárim sa, že sa venujem svojim záležitostiam, ale vždy som blízko nej. Blbneme s Ginom, alebo jednoducho kontrolujem, čo dvojnožkyňa robí. Ak nie je vonku ONA, robím niekedy spoločnosť aj jej dvojnožcovi, či mladým dvojnožcom – ale v bezpečnom odstupe. Je to pekný život, keď mačka niekam patrí, byť osamoteným bezdomovcom bolo nanič. A vraj som krásna, vraví ONA a dokonca aj ON, že vraj mám krajší kožúšok ako Gino, lesklý, čierny, hustý a zamatový a oči niekedy zelené, inokedy zlatisté, podľa slnka. Obdivujú ma – a tak to má byť, no nie? Tak som sa teda definitívne rozhodla – ADOPTOVALA SOM SI TÚTO RODINU.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







15 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

 Matýsek z Kočičí naděje
Kocouřák Matýsek z Kočičí naděje  Datum23. června 2011 21:31

To je moc dobře, když má kočičák možnost vybrat si svou rodinu a pomalu si na ni zvyknout způsobem, který mu vyhovuje a dvounohá v Eliščině případě projevila mimořádnou trpělivost a kočkotalent! A jak to bylo dál?

LuckyL
KocouřákLuckyL  Datum27. května 2011 11:52

Eliška sa má dobre, pozdravuje Ňáňu aj ostatných fešákov z MK a hlavne sa udomácňuje stále viac, a stále viac sa aj mazlí.

Ňáník
KocouřákŇáník  Datum10. května 2011 22:54

Eliško, kde jsi? Volá tě jeden smutný černý kocourek.
Z této IP adresy je také napsán příspěvek: Jarka od Zrzků (17. března 2011 22:27)

Helča
KocouřákHelča  Datum7. dubna 2011 19:33

Eliško, tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si tvé deníčky v klidu přečetla. Bylo to krásné a napínavé čtení :))) Jsem moc ráda, že jsi se nechala "ochočit", respektive, že sis našla tak skvělou dvounožkyni, kterou sis ochočila ty :)))))))))))) Věřím, že spolu prožijete ještě spoustu šťastných dní, přeju ti stále plnou mističku, hodně lásky a především zdravíčka :) Díky za krásný deníček :)

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum6. dubna 2011 18:17

Moudré rozhodnutí Eliško, protože Tvoje rodina Tě má opravdu ráda. Moc pěkný deníček.

 sarah
Kocouřák sarah  Datum6. dubna 2011 13:45

Připojuji se k Jarce od Zrzků :-)).

janina.z
Kocouřákjanina.z  Datum6. dubna 2011 10:37

Eliško, moc gratuluji, rozhodla jsi se dobře a adoptovala jsi báječnou rodinu a moc hodnou a moudrou dvounohou!! :-) Dík za hezký deníček.

 Mara
Kocouřák Mara  Datum5. dubna 2011 20:26

Velký dík za moc krásný deníček. A blahopřeji k úspěšné adopci Tvé člověčí rodiny.

 Minda
Kocouřák Minda  Datum1. dubna 2011 16:56

To je fajn,že už sis na svoji novou rodinu zvykla. Jsi moc krásná kočenka a byla by škoda, kdybys neměla nikoho, komu bys patřila. Tak Tobě i dvouhohým gratuluji a zároveň obdivuji jejich lásku a trpělivost.

pet5ka
Kocouřákpet5ka  Datum31. března 2011 8:14

No tak sláva :-) Určitě ses rozhodla správně Eliško!

 LuckyL
Kocouřák LuckyL  Datum30. března 2011 23:07

pre tasmu: Rodina ďakuje :-). A Eliška už do garáže chodí na noc celkom rada, dokonca je väčšinou už teraz ona iniciátor a už tam ide aj bez Gina. Ale do domu len opatrne na výzvedy, kým nechám otvorené dvere a nestojím pri nich, aby mala istotu, že ich nezavriem. :-)

tasma
Kocouřáktasma  Datum30. března 2011 21:22

Eliško, gratuluji. Rozhodla ses adoptovat prima rodinu ! =o) A připomínáš mi naši Mrňku, ta taky nesnese uzavřené prostory a přes zimu obývá pelíšky ve volně přístupné kůlně, zatímco Ignoš si užívá teplíčka v kotelně.

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum18. března 2011 20:34

Eliško, mám radost,že jsi se rozhodla nebýt dále bezdomovcem:-)

 Viki
Kocouřák Viki  Datum18. března 2011 11:19

Gratuluju k úspěšné adopci, to se ti opravdu povedlo, Eli:-))))))

 Jarka od Zrzků
Kocouřák Jarka od Zrzků  Datum17. března 2011 22:27

Aneb jak Eliška ke štěstí přišla.

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top