Zamýšlení nad výchovou

O výchově dvounožců už se psalo hodně. Byl nám matkou přírodou dán velký úkol vychovat je k obrazu svému. Nemůžu říct, že se o to nestaráme, nebo že to bereme nezodpovědně. To rozhodně nebereme. Vynakládáme spoustu energie a přistupujeme k tomu se vší naši kočičí vynalézavosti. A každý kočkami postižený dvounožec ví, že naše fantaze v otázkách výchovy nemá hranice. Prostě a zkrátka, nedá se nám, kočkám, upřít tu obrovskou zásluhu v otázkách výchovy dvounožců a tím pádem i nezanedbatelný podíl v průběhu evoluce. Občas si tak říkám, že kdyby ne my, kočky, kde by ta civilizace teď byla?
Máme u nás doma trojčlennou kočkoalici a dva přidělené dvounožce. Takže naštěstí máme převahu a můžeme se střídat. Žádný dvounožec si nemůže stěžovat na naši nepozornost, či mít chvíli, kdy se cítí zanedbáván, anebo že by nebyl obšťastňován přítomnosti aspoň jednoho kočkočlena trojkoalice. Máme to rozepsané přesně po hodinách, kdo z nás zrovna nese tu tíhu zodpovědnosti. Tento proces nepřerušujeme ani v noci, je to velice náročné, ale výsledek stojí za to. Jako jeden z výchovních prostředků používáme u nás doma alternativní soubor cvičení, vyvinutý speciálně pro zdokonalování našeho BCC (Best Cat’s Care) týmu. Cvičení je rozmanité a dělí se na noční a denní. Noční je zvlášť zajímavé a pro dvounohé pořád nese punc překvapení, protože každou noc se nechají námi překvapit. Soubor cvičení, experimentálně vyvinutý a odzkoušeny, udržuje dvounožce v perfektní fyzické kondici a posiluje bodrost ducha a psychiku.
Místo cvičení: ložnice. Čas: noc. Příprava: celá trojkoalice se pěkně uvelebí na posteli.
Rozcvička: Přicházejí dvounožci do ložnice. Úkol zní: „Polož se na postel tak, aby ses nedotknul a nevzbudil žádnou z koček a zároveň měl aspoň kousíček polštáře. Deka je bonus navíc“. Tento hlavolam je velice prospěšný nejenom na logické uvažování, ale zároveň procvičuje ohebnost dvounohých a jejich vytrvalost. Zároveň se cvičí i nesobeckost, což umožňuje duchovní růst. Po zvládnutí přípravného cvičení je dobré udělat tak dvouhodinovou pauzu na regeneraci dvounohých.
První cvičení: to mám na starosti já, jako jediný maskulinní jedinec v domácnosti, protože se prý maskuji za hodného. Ale to byla odbočka, vrátím se k tématu. Přichází cvičení číslo dvě „probuď se ve dvě ráno a musíš rychle napojit jako pavián řvoucího kocoura, jinak ti hrozí, že sousedi zavolají policii za rušení nočního klidu“. Bonus navíc – akupunktura. Ta probíhá automatický po cestě do koupelny šlapáním po tmě po podestýlce, kterou tak krásně vždy předpřipravíme. Tady se navíc procvičuje rychlost a hbitost. Mému hlasovému projevu „VODUUUU!!!!!“ prostě nejde odolat. Toto cvičení zvlášť miluje dvounohá holka. Asi proto, že miluje mne. Když zařvu, tak vyskočí a doběhne do koupelny v rekordně krátkou dobu. Otevře kohoutek a čeká, až se napiju. Pak můžeme zase jit spát. Toto cvičení doporučuji jako naprosto nezapomenutelný zážitek. Hlavně to moje řvaní a nejenom ve dvě v noci je určitě nezapomenutelný zážitek. Myslím si, že to je velice občerstvující cvičení a rozvijí uvědomělost. Holka si prý vždy uvědomí, že se nevyspí, a že máme doma kočičí diktaturu. No možná, že máme, ale funguje to.
Druhé cvičení: kolem páté ráno na řadu přichází náš Lilísek. Její cvičení je velice jednoduché a jmenuje se „jak se nevylekat a nepřijit o rozum“. Probíhá to tak, že nejdříve bouchá o zdi všemi dveřmi, co máme. A aby to bylo co nejhlasitější, tak před tím dveře posune co nejdál ode zdi. Můžu vám říct, že to bouchání je fakt rána a dvounozí většinou vyletí z postele jako čertící z krabice s hrůzou ve tváři a otázkou „Co se DĚJE???“ Pak, až se situace zklidní, přichází na řadu bouchaní šuplíky od komody. Lilísek každý šuplík vytáhne a pak do něj vší silou vrazí (když jste viděli její fotky, tak víte, že to musí být fakt rána). Občas do šuplíku zavře Strašilku a tu pak musí dvounohý vyprošťovat. Já bych ji tam klidně nechal, stejně se nechce se mnou mazlit.
Relaxační ukončení nočního programu: poslední cvičení je zároveň i velice zdravé. Chvílí před zazvoněním budíka, Strašilka se konečně ujme své práce, a začne se procházet dvounohým po hlavě a po krku tak, aby to vše pěkně promasírovala a prokrvila a holka a kluk mohli začít svůj den pěkně odpočatí a nastartovaní. Bohužel Strašilka je strašně hodná, a dost to fláka. Šlape po krku jen chvílí, což vyhodnocují jako nedostačující, a pak na ten krk spadne jako pytel brambor. Doufám, že pod mým dohledem se zlepší.
Jak jste se mohli ujistit, život s dvounohými není peříčko. Jen pěvně věřím, že po tom všem, co pro jejich výchovu děláme, budou dvounozí souhlasit s tím, co kdysi říkal děda Mňoulatón. Ten totiž věděl, že existuje jediná forma dokonalosti. Určitě myslel tu kočičí.

P. S.: V srpnu prý dostanu orientálního brášku, už se na to moc těším. Bude mne podporovat v mém mňoulosofování.

Váš mňoulosof

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama