Jak sem voblbl paničku

Po přečtení zápisku kočlegy Čeňka D. vo tym, jaky má problémy se svéma vobsluhama, sem došel k závěru, že takhle by to teda nešlo, a usódil sem, že výměna zkušeností z výchovy tech dvónohéch je bezpodmínečně nutná.

Jak to u nás řeší Mufka, to sem psal minule, a jak to řeší Blonďák, to psal von sám, když machroval, jaké je teho tady rušňovodič. Ale na druhó stranu je fakt, že jim to funguje. Navic voba mňókajó jak vo život, když neco chcó, a zatim se dycky domňókali. Já teda moc umňókané nésu, ale vobčas je potřeba taky neco říct, jako vonehdá. Zrovna sem se chystal ufachčit bobek do vany, když přišla do kópelny panička a vyhrkla na mě:
„Co děláš v té vaně?!“
„Ee??“ povidám.
„Jaký ee?!“ vona na to. „Už ať seš z té vany venku!“
„E!“ zaprotestoval sem, ale s ňó nebyla řeč. Tak sem zvednul vocásek co to šlo, vyskočil sem z vany a vodkráčel k záchodku. Eště něco mumlala, ale to už sem neposlóchal, páč sem tlačil. Následnéch komentářů vo smradlavéch bobkách sem si taky vůbec nefšímal.

Jináč, když neco potřebuju, tak si normálně přindu a tak dlóho se plandám pod nohama, až si mě fšimnó. Účinkuje to na první pokus. Druhé pokus totiž znamená, že vozbrojenó tlapkó hrábnu dotyčnyho po létku, a třetí pokus je kósanec do kotníka. A jelikož to ti moji dvónozí vijó, tak ty další pokusy neriskujó. Eště taky byl trochu problém vodnaučit paničku, aby mě muchlovala, kdykoliv mě potká, ale to už sme si vysvětlili. Muchluje mě jenom když si řeknu.

Tuhle ale sem měl potřebu si schrupnót na měkkym, což řešim tak, že si počkám, až panička sedí u stolu s takovó to krabicó s vobrázkama, vylezu si na ňu, stočim se do klubička, vona mě drží, abych nespadl, a já spim. Jenže tentokrát to nějak nefungovalo, a to ani na víc pokusů. Dycky mě jen trochu podrbala a pak vodložila na křeslo a dál klofala do té krabice. Že pré tam má rozdělany papíry a abych počkal, až s tim bude hotová. To sem si řekl, že teda ta výchova drápiskama a zubiskama přestává být nějak účinná a rozhodl sem se nasadit jiné kalibr. Budu hrát smutnyho nemocnyho kocórka.

Před časem nám pořídila novy granule, jak vona jim řiká antiblitky. Mufka s Blonďákem je chrópó vostopéro, takže Mufka neblinká vůbec a Blonďák jen když se totálně přežere. Já su masové, mě granule nějak nevoslovujó, takže já čas vod času nějaké ten bezoárek ufachčim. A o víkendu, když panička dělala ty papíry, se zrovna k jednomu schylovalo, tak sem teho využil.

Už vod rána sem byl mimořádně mazlivé, nikomu sem nelezl pod nohy, nikde sem nehópal a furt sem polehával. Kupodivu, panička si teho hnedka fšimla a povidá:
„Ty seš dneska nějaké hodné, drobečku, není ti něco?“ a furt po vočku pozorovala, co dělám. Já sem ju taky pozoroval a dycky, když se ke mně votočila, tak sem zavřel voči a dělal, že spim. Eště větši překvapení nastalo, když vodpoledne votevřela konzervu kuřecího s krevetkama a já sem nešel k misce. Určitě si dovedete představit to sebezapření, kerý mě to stálo, ale vydržel sem. To už panička začala zmatkovat a povidala pánikům, že su určitě nemocné, že nepapám a dokonce ani nezlobim. Velké pánik na to kókal dost skepticky a mladé pánik radil počkat do zitřka, co se z teho vyvrbí. Abych paničce eště víc zamotal hlavu, tak sem šel, trochu si z té misky uzobnul a hned sem se šel zase mazlit. Vzala mě do náruče, papíry – nepapíry, hezky hladila a chlácholila a vůbec netušila, že přesně toto sem chtěl. A když pak večer fšici zalezli do regálů a už nikdo nekókal, tak sem se pěkně votřepal, protáhnul, proběhnul a věnoval sem se svém obyklém činnostem.

Ráno se panička zbudila a hned se začala zajímat, co dělá ten chudinka malé nemocné kocóreček a šla se po něm podivat. Našla vypucovany misky (no přece bych to kuřecí s krevetkama nenechal napospas!), jeden úhlednej bezoárek na prostředku kuchyně a jednoho čipernyho mourovatyho kocórka, co se všem plandá pod nohama. „Ty seš teda pěkné komediant!“ povidala a podrbkala mě za óškama. No a vod té doby všechno klape tak jak má.

Sdílejte!  |  O sdílení

12 komentářů

Reklama
Reklama