Májové kotě zahnalo smutek aneb rok u Zajíců

Dnes je významný den v naší zvířátkové rodině. Právě před rokem se do posmutnělé rodiny dostalo takové malé chlupaté nic, křehounek šedobílek. Podle šklebíku dostal jméno Smíšek.
Maminečka i tatínek se těšili na tu drobotinu, o Matýskovi to nemůžeme tvrdit, nic neříkal. Ze začátku na sebe syčeli, ale malej nebojsa se snažil. Nakonec se sbratřili. Matýsek pomohl to malé vypiplat, maminečka zvládla třetí kotěcí mateřskou a tak máme kolem sebe dva kocoury parťáky, buďto nás zlobí oba najednou, nebo se škádlí navzájem, mezitím chvíle her a odpočinku. Chlupy lítají vzduchem, kocouři také, jako cirkusoví koně řežou zatáčky mezi dveřmi. Vždycky vzpomínám na letecké snímky běžících zeber v africké savaně - dusot stejný, jenom počet zvířat jiný. Maminečka má již dva roky chlupatý a neodbytný budíček v 5.00 hod, alespoň toho více stihne. Má po ranním krmení dravé zvěře čas na internet, na fotky, na MK...
Smíšek nám dorostl do mladého prince, je trochu menší a lehčí než Matýsek. Matýskova letní váha je 4 kg, Smíšek jenom 3,5 kg. Má to jednu nezanedbatelnou výhodu - maminečka oba unese. Smíškovi říkáme všelijak - Smíchajda, Křehounek, Porcelánek, Skříteček, Kvíčala, Pidikvítku... ale nejlépe slyší na klapnutí konzervy, otevření lednice, cinknutí příboru, dokonce i nalévání vody do sklenice, to nemusíme říct ani slovo a motá se pod nohama. Nedávno mne sledoval, když jsem jedla housku s máslem a normálně se mlsně olíznul, no dostal, rozdělila jsem se.
Jak asi víte, naši kluci chodí pomáhat zdobit do čistírny. Sami chodí na zahrádku u hradeb (maminečka chodí z donucení sekat trávu). Letos se obzvláště daří, již třikrát jsem viděla kluky v bojovém nasazení s myškou, jedna skončila udolána na trávě. Vždycky po akci jsou kluci napružení a stále ve střehu - lovci.
Tak podstatné bylo řečeno. To nejdůležitější na závěr:
Podej ruku a nějaká chlupatá pacička si tě přitáhne do svého světa a tvůj život je krásně jiný...

Sdílejte!  |  O sdílení

9 komentářů

Reklama
Reklama