Události posledních dnů si nemohu nechat pro sebe.
Jak víte, jsme s bráchou dva zdraví, krásní a hraví kocouři. Těla máme zocelana vzájemnými souboji. Takže se nás žádná choroba co, no přece nechytá.
Ale nedávno se děly věci. Normálně jsme s bráchou na zahrádce a normálně máme v čistírně odpolední směnu. Ale ouha, já jsem se vrátil ze zahrady a vypadal jsem jako Žižka. Jedno oko slepený, upatlaný a pořád jsem pacičkou dotíral. A že si maminečka hned všimla, tak začaly bzučet telefony. Naše vetka končila v 5 a my v čistírně taky, ale poradila nám jinou vetku, tak se jelo tam. Už jsem to stejně u fotek vykecal, mám zánět spojivek. Copak zánět, ale KAPKY. Taková malá flaštička a prý třikrát denně do každého oka jednu kapku. To jsem ještě netušil, co mne čeká. Výsledkem jsou denně tři kočkozaječí zápasy. Maminečka se nezdá, každým dnem se lepší a má lepší trefu do mého očička. Hrůzou nechce už ani být marod, ale prý: Kapky jsme si zaplatili, co bych pro svého miláčka neudělala. To znám: Uděláme vám, co nám na očích vidíte...
Tak si na mne vzpomeňte, třikrát denně bojuji jako lev a odcházím se slzou v oku.
Ale nemyslete si, že je dnešnímu psaníčku konec. U nás se děly věci. Tatínek Václav měl svátek. A k svátku se dávají dárky. To je pořád ještě normální. Ale nenormální je, že dostanete dárek, který vás zaskočí. A to doslova a do písmene.
Maminečka vám to vysvětlí, protože za to může. Já nic moc nevím, přede mnou se to tají:
Začalo to nevinně, já seběhla pro něco do čistírny, manžel šel naproti příbuzným na parkoviště. Já za chvíli za ním. Kousek nad námi v ulici sedělo děvče z hospody a zeptalo se mne. Řeč byla o kotěti, které dopoledne žebralo u baru, u herny. Dlouho jsem nepřemýšlela a už se šlo přes ulici do báru. Tam měli malé kotě, tříbarevku. Tma, zakouřeno, na ulici auta...
Tak jsem milé kotě popadla, donesla domů, podstrčila mu misku s vodou a staré tričko. Pak přišel tatínek s návštěvou a já mu bravurně popřála k svátku a ukázala dáreček kotě. Dost jsem ho zaskočila... ani se nedivím. Nakonec jsme přinesli záchůdek, kotěcí mlíčko, navlhčené granulky. Kotě bylo zanedbané, pustilo se do mlíčka i granulek. Zařídili jsme karanténu. Průběžně jsme za tím drobkem chodili a zjistili, že má blešky a veterina má zavřeno. Našli jsme mastičku proti potvůrkám a začali likvidovat blechy. Já blechu viděla v životě snad omylem. A teď jsem seděla, na klíně jsem na starém tričku probírala kotě a s vítězným pokřikem "Zase jedna k...." jsem tahala z toho jemného kožíšku jednu za druhou. Ouška má rozdrásaná, taky na tlapkách, oči čisté. Také máme radost, že umí čůrat a dělá krásná hovínka, jenom se nemůže trefit do záchůdku.
Toto vše píši v neděli. Zítra je konečně pondělí, tak musíme na veterinu.
A pro úplnost to malé váží bez mrňousku kilčo, stáří budeme zítra s vetkou hádat. A hlavně už má jméno Bára Štěpánková = nalezena u baru v ulici Štěpánkova.
Tak maminečka to vykecala a já mohu pouze konstatovat, že už konečně vím, proč už nejsem a nebudu "malej".
Za kocoury Zajícovic Smíšek
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?