Princezna na hrášku

Zdar čičini a bezocasí.
V minulém příspěvku jsem slíbil seznámení s dalším členem kočičí tlupy v mojí boudě. Jasný, dnes to bude TEREZA.
Takže, po mém odchodu do kočičího nebe se jako první adoptoval Pimpula, tedy Skřet. Jenže slzavého údolí nebylo dost, a tak se jelo ještě do jednoho útulku. Vybírání bylo nesnadné, ten byl hezkej, ten byl milej, tamta byla nemocná a jiná ještě zavřená. ONI chtěli prostě někoho zachránit a zároveň si udělat radost. V tom se odněkud vynořila naše pronceznička. ON seděl na bobku a princeznička si to štráduje rovnou k němu. Ocas rovnej jak pravítko trčel do výšky jak ponorkovej periskop, přimhouřený oči, vousky hezky dopředu a hups, už byly na klíně.
Začala se třít hlavou o všechno a vrněla jak rozdrkotanej diesel.
No co už, ONI si nemohli vybrat, tak se adoptovala sama. Buehehehe. Cesta do nového domova byla v klidu, tentokrát se mazlila s bezocasou. Jenže, přijelo se do naší velké boudy a tam už byl Pimpula-Skřet. Jééééé, ta najednou začala vyvádět. Zorničky přez půl hlavy, stažená ušiska a našlapovala, jako by šla po rozpáleném uhlí. Jakmile se Pimpa přiblížil, lehla na záda, zkroutila se do klubíčka, syčela jako tentonoc... hroznejš, a kdyby měla klepadla na ocase, byla by celej chřestejš. Tak plynuly týdny a TEREZA si pomáááálinkůůůů zvyká. Co nesnáší do dneška, je prudké šoupnutí těma blbostma, co mají ONI na nohách. Lekne se, uteče a schová se. Zásadně pospává sama a nechodí se ani nějak zvláště mazlit, ale když to na ni přijde, sežrala by JIM i trika, co mají na sobě, obzvláště JEJÍ jsou chutná. Jo, strašně ráda chrápe i v krabicích, co ona uplete. To ale pozor, ta krabice musí být bezpodmínečně minimálně 2x menší než je TEREZA. Nikdy jsem nepochopil, jak se takovej macek může nacpat do tak malého prostoru. A neustále mne překvapuje. Právě na TEREZCE jsem pochopil princip nějakého turbo. Prý něco tak velkého se musí vejít do něčeho tak malého, a pak je to turbo, tedy přeplňované.
Taky slečinka nemůže papat jen tak cokoliv. To se jí speciálně kupují na drobno sekané kapsičky, paštičky a podobně, bo je to jelito a neumí kousat a pak to všechny vyhodí, kam jí to napadne.
Také rozhodně miluje lidi. Dle mého je blbá, neb právě díky jim se dostala do útulku. Miluje auta a před každé jedoucí si ráda lehne. Myslím, že jí tady u mne brzo uvítám, ale zatím jsou místní na ní zvyklí a ohleduplně se jí vyhýbají. Má od lidí respekt, pohlazení, povození v autě a válení se na silnici. Kdo s čím zachází, tím také schází. Doufám, že v boudě bude dlouho. To je o TEREZE dnes asi zatím vše.
Dalším seznámením bude KOZÍSEK a přikládám jeho jedno foto, které vystihuje to, jaké je to milé vemínko.

Děkuji vám všem za čtení a příspěvky, vážím si toho. Tomu se říká komunikace z druhého světa. DÍKY

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama