Kozísek

Hezký den všem i opatrovníkům.

Dnešní téma a vlastně další člen tlupy v boudě je Kozísek. Říká se mu KOZIN, KOZÍSEK, KOZIMÍLEK a KOZOUSEK.
Jednoho zimního večera seděli ONI na zápraží své boudy a vypouštěli ze svých tlamiček nějaký smrdutý kouře. Zčistajasna se u nich objevil takový nedomrlý kocourek, který byl vyhublý. "No asi má hlad," povídá ONA a přináší mu v mističce nějakou tu konzervičku. To, co nastalo, vzbudilo i soucit i smích. Kozin totiž začal žrát... tedy vlastně polykat to, co nabral do tlamičky tak rychle, že asi ani netušil, jak to chutná. Znělo to asi následovně. Mňa, Mňa, Mňau, hlt a polk, Mňa, Mňa, Mňau, hlt a polk. Ono to asi nezní, ale vyzkoušejte si to nacpat do dvou vteřin, snězení jedné misky se žrádlem.
No další den se to opakovalo a Kozin se naučil chodit večer právě do naší boudy. Byl stále dost vystrašený a ostražitý, ale postupem času jeho Mňau hlat ustalo. Pak přišel rozhodující den. KOZIN se rozhodl se sám adoptovat do velké boudy. Vešel, lehnul a zůstal. Už je tam skoro rok.
Zpočátku byl stále ve střehu, kožíšek měl jak ostny a vůbec nepřipomínal kocoura, ale vošklivou kozu. No nasadit mu rohy a vemeno, byla by to taková mini česká koza. No a jak vzniklo jeho jméno? Tak to už asi vysvětlovat nebudu.
KOZÍSEK tedy zůstal v boudě a stal se z něj řádný povaleč. Celý den prochrápe. Kdybyste ale viděli jak! To je hned na zádech, na jednom boku, na druhém boku, na břuše. No a když je kolečko dokončeno, hezky pěkně jej začneme znovu.
Naučil se, prevít, ale také chovat. Vlastně s NIMA mluví. Mňau, já chci chovat. A oni jej chovají. Mňau, já chci papat, tak dostane nažrat. Ostatně misky mají plné celý den. V současné době má KOZÍSEK kožíšek jak samet. Krásně se olizuje s Pimpulou a on mu to vrací. Dokonce už i Baruša jede v tomhle směnném obchodě. Jen Tereza je taková... no princezna na hrášku no, je prostě svoje.
Zato na vyšetřovací stůl se mu moc nechce. No řekněte, není to vemeno? To takhle se jednou jelo na přeočkování. KOZA byl nacpán do přenosné malé boudy, ale zatím dobrý. Jenže tam u nich se cestuje k tomu, co nás jako zachraňuje, takovým... no já nevím no. Bouda na kolech. Koza byl vstrčen i do této boudy v boudě a začalo divadlo. MŇÁÁÁÁÁŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ, neslo se celým prostorem a koza se dral zkrze drátěné špricle. No jasně, že to nešlo. Jenže je to pako. Kousal do toho, jak kdyby to byl preclík, a ještě si ublížil. Vyšetření proběhlo v klidu a cesta zpět domů, do veliké boudy, zase tragéééédie. Ovšem jako jedinej z celé tlupy si vydupal návštěvy obráceně. Ten, co vyšetřuje, musí jezdit teď za ním. To je vykuk, co?
Také si umí krásně hrát, ale jen zřídka. Zato když jej to drapne, stojí to za to. Myslím, že fotka jasně napoví, co je to za rapla :-)) Umístím ji hned, jak budu mít zase chvilku času.
Tak to je dnes o KOZINOVI vše. Příště vás seznámím s posledním členem tlupy, který je nejmladší, a tím bude Beruška (Babuna, Baruša, Berunka). Vona snad nikdy nespí :-)))

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama