Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
Milý kočlego Bubýku,
tak ti zase píšu. Už jsem to neměl v plánu, ale holka řekla, že se věci mají dotahovat do konce. No, už jsem dotáhl dost věcí, třeba kuřecí stehno z pekáčku na čerstvě vyžehlené povlečení, kočlektivně jsme dotáhli kapra z kuchyně do pokoje, pamatuješ? O tom, kolik balíčků růžových náplastí jsem vlastnotlamkově odtahal, se radši ani nezmíním... Takže dotáhnout tohle už je prkotinka, nejsem žádné vořezávátko, že jo.
O tom, že jsi nahoře koukal, co ten černý elemet tady dole vyvádí, o tom nepochybuji. Ty zas nepochybuj o tom, že holka, naše, velká, nakonec při pohledu na počínání černého elementu uznala, že tvoje nechození oknem bylo úplné nic proti tomu, co předvádí Vopajšlik Skřípota Parašutistabezpadáku Kašpar.
Měj se, kámo, a opatruj tam nahoře sebe i nás.
Tvůj Piškot Pišutka
Červenec 2011
Jsem ve spisovně. Kde bych taky byl jinde, že jo. To jsem prostě celej já, vědeckému výzkumu plně oddanej. Kocour. Dnes se oddávám zvláště významnému spisu. Nazval jsem ho Jablko nepadá daleko od stromu a Vopajšlík taky ne. Ze soustředěného spisování mne ruší nelibé vjemy. Zvukové. Co chvíli se ozve nervy drásající skřípavý výkřik, následuje zvuk hmoty při dopadu a kvílivé otázky Panebože, ty moulo, proč tam lezeš, když pořád padáš???
Padá. Pořád. Vopajšlík. Ze stromu. Musim uznat, že je vytrvalej. Se skřípavě nadšenými výkřiky vhupsne na strom. Nejdřív se pracně vysoukal jen kousek po kmeni. Spadl. Pak trochu zlepšil techniku a vysápal se záhadnými přísuny a přískoky výš. Dosáhl k prvním větvím, chvíli se v nich omotával, zasekával a pak s hlasitým skřípáním spadl. První pády provázel jekot. Holek. Nejmladší holka se ho snažila chytat. Velká holka řekla, že se na to nemůže dívat a když, tak jedině přes objektiv. Tsunamisy řeklo, že se na to nemůže dívat a cítí se povinno zachránit čest smečky a skřípavého nemotoru výstupy na strom naučit. Zvolilo metodiku názorného příkladu. Předvedlo ukázkově techniku záseku cepínků, vyvažování rovnováhy ocasním kormidlem, vlnivé pohyby svalstva při posunu výš, překládání hrabáčků při zdolávání větvových překážek. Byl to skvělý výkon. Vopajšlík ho sledoval se zaujetím. Pak vydal jásavě skřípavý výkřik, vhupsl na strom, přísuny se dostal k prvním větvím, zauzloval si ocasní kormidlo, cepínky levého hrabáčku si zasekl do pravého hrabáčku, vydal hlasitý skřípavý výkřik a... spadl.
Skříííp. BUCH! Vopííí, jéééžiši, už zase?? No. Nemůžu se na to dívat. Přerušil jsem práci na spisu. Považuji za svou povinost pedagoga vnést do pokusů černého elementu didaktický a názorně praktický prvek. Toho bohdá nebude, aby šelma kočkovitá pro smích veverkám svým padáním byla!! Zaktivizoval jsem své nejlepší pedagogické vlohy a dlouholeté skutečné, praxí nabyté zkušenosti... Především jsem zanalyzoval hlavní výukovou pomůcku. Černý element se pokouší zdolat břízu. Chyba. Má moc hladký, pro zasekávání cepínků nevhodný povrch kmene. Vyzval jsem elementa, aby se přesunul k vrbě. Učinil tak s radostným skřípáním. Pak už jen sledoval názornou výuku. Ladným odrazem jsem vymrštil mourovaté těleso na vrbu. Zasekl jsem přední cepíny, pak zadní. Vysvětlil jsem elementovi, že při stoupání vzhůru je nutno zatnout svalstvo. Prohnout páteř. Zpevnit břišní svalstvo. Zadní cepíny nevysunout z kmene dřív, než jsme předními cepíny bezpečně zakotveni. K vrcholu stoupáme obezřetně, zrakovými čidly volíme nejbližší bod pro zaseknutí cepínů, zároveň už obhlížíme nejbližší větve a pečlivě vybíráme, která nás udrží. Sunul jsem mourovaté těleso výš a výš. Elemet jásavě skřípal. Vše nasvědčovalo tomu, že mou lekci plně chápe. Byl jsem hrdý. Pedagog. Mé pocity znásoboval i obdivný pokřik mých holek. No co, nejsem žádný vořezávátko, že jo. Jsem kocour v nejlepších letech, v nejlepší kondici a stromolezení je mou oblíbenou disciplínou. Když jsem dosáhl značné výšky, předvedl jsem elementovi ještě techniku lezení dolů. Způsobů je několik, lze sestupovat zadní částí tělesa dolů, je nutno dbát kordinace předních a zadních cepínků. Někteří, zejména tečkovaní exoti, volí způsob, zvaný Šipkou vpřed, čumákem k zemi. To je metoda pro obratné a zkušené, černému elementovi jsem ji nedoporučil, protože by při své šikovnosti čumákem zaryl metr pod zem. No nic. Ještě jsem mu předvedl ladný odskok a přidal jsem přednášku na téma Z kmene cíleně odskakujeme odrazem zadních tlap, odrazem! Ne že naráz odpoutáme všechny čtyři tlapky, čímž spadneme jako zralá hruška.
Černý element na mě obdivně poulil zraková čidla. Byl jsem poměrně polichocený kocour. Vyzval jsem ho, aby následoval mého příkladu. Vydal souhlasně skřípavý výkřik. Pak vydal odhodlaně radostný výkřik. Pak vhupsnul na kmen vrby. Zásek... stoupá... překládá zadní-přední cepínky... stoupá... jsem... ano, jsem dobrý pedagog, jsem na sebe hrdej... stoupá... jásá... dostává se k první větvi... zásek... Zásek!! Zásek, zásek, ty troubo, ne zálek, zásek povídám... jak jsem ti to ukazoval... neřvi, zasekni... slyšíš... zás... za co, panebože, za co...
Skřííííííííííííííííííííííííííp.
BUCH!
Piškot Pišutka v.t.
Foto: Komentáře netřeba.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
5. ledna 2013 | 
1 025 480 685x / 3x
Moni
