Lékařský bulletin spojený s dobrodružstvím

Milí MK-příznivci,

slíbil jsem, že Mami podá zprávu, ale zase měla výmluvy, že na to nikdo není zvědavý a každý má co dělat se svými kočičáky. Ale přesto jsem ji nalákal slibem, že budu děsně hodný, ale neřekl jsem, jak dlouho :-)) a na to mi skočila.

Povinná návštěva přesně po předepsaných dvou letech se projevila jako moje druhé největší životní dobrodružství (první bylo zábradlolezectví v 15. poschodí).

V připravené krátkocestovní tašce jsem již den předtím prospal půl dne, takže bylo pro Mami hračkou mne do ní nasypat (postavila ji na výšku, spustila mne do ní a zazipla. Potom mi sdělila, že vzhledem k neplánovanému, ale neodkladnému termínu nemůžeme jet autem, protože v něm právě sedí kolega a uhání k zákazníkovi. Takže buď zavoláme taxíka, nebo pojedeme autobusem. Mrkla na jízdní řád a zjistila, že za 20 minut jede bus, stanice je vzdálená 5 minut (i s jízdou výtahem) a taxík by taky chvíli trval. Takže jedeme busem - 10 minut jízdy, 5 minut per pedes.

Šli jsme - tedy šla a nesla - ke stanici. Já jsem koukal jako blázen - kolem chodili lidi a jezdilo pár aut (jsou tam vjezdy do podzemních garáží). Chvíli jsme čekali a pak už přijelo daleko větší auto než byla ta ostatní. A i víc bručelo. Nastoupili jsme my a ještě několik lidí, Mami si sedla a vzala mne na klín, abych viděl z okna. Páni, to bylo okolo domů, ale menších než máme my. Za chvilku jsme vystoupili a šli krásným, kvetoucím parčíkem. Byli jsme objednáni na 16 h, museli jsme chvíli čekat. V čekárně byly dvě malé lidské bytůstky a přišly se na mne podívat. Normálně děti po mých špatných zkušenostech nemám rád, ale u těch jsem cítil, že mi nemůžou ublížit. Sahaly na síťku tašky, tak jsem je lechtal čumíkem na jejich tlapkách, moc se jim to líbilo, ta větší (2 roky) mi pořád něco vyprávěla, ta menší jenom jódlovala blahem (její mami ji musela držet, neuměla ještě pořádně sama stát). I to byl pro mne milý zážitek.
A pak to začalo: Pan doktor mluvil s Mami, já jsem mezitím zase pootevřel pár šuplíků, ale nic tam pro mne nebylo, tak jsem sám vyskočil na vyšetřovací stůl a dr. se smál, že se asi nemůžu dočkat včelky. Ale že mne předtím musí prohlídnout, jestli ji můžu dostat. Kouknul oči - jasné, bystré. Uši - čisté. Kožíšek - hedvábný - jak to prý Mami dělá (vyluštění: za úplatu tyčinkou denně všiváčkem pročesat). Zuby - bez kazu a zubního kamene. Dírka (no vite která!) čistá, bez zbytků, jsem přece čistotný kocour! Srdíčko + plíčky - jedna radost. Svalíky pevné, bezvadný skok na stůl. Takže mne pochválil a ještě trochu poplácal, Mami taky, teda jenom pochválil :-))), že se o mne tak dobře stará, protože těch skoro 11 let by mi nikdo nehádal.

Potom jsme zase jeli tou velikou obludou domů. Hned jsem celý byt proběhl, aby se tam náhodou mezitím nevetřel nějaký vetřelec. Měl jsem velkou žízeň a snědl pár granulí. Ale najednou na mne padla taková únava, že jsem usnul na koberci. Dnes jsem prospal celý den, ačkoliv bylo venku krásně. Asi jsem musel strávit ty včerejší zážitky.

Můj vzkaz pro všechny mé kočičí kamarádky a kamarády: i když návštěva veteriny není vždy příjemná, vaši dvounozí i pan doktor/paní doktorka vám chtějí buď akutně nebo preventivně pomoci, tak jim to neztěžujte!

Zdraví Pascha & Mami

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama