Rehabilitace podle Dr. Phrdr. ČiČ. Bobi a asistentky Dr. ČiČ Mína

Ahoj, dnes mám chuť vám vyprávět, jak Bobinka a já jsme se staly certifikovanými lékařkami a pomohly paničce od bolesti zad. Panička jako každé ráno vstává tím způsobem, že po zapípání hodinek jí jde zlíbat Bobi. Když se konečně vykulí z postele, tak furt něco brblá o bolesti zad. No, abych pravdu řekla, její hekání a stěžování se nedá po ránu moc poslouchat. A tak to šlo skoro furt dokola. Jednou Bobi přicupitala ke mně se slovy: „Tak mě napadlo, Míno, co nějak pomoci paničce od té bolesti?“ Koukla jsem se na ní se zájmem: „Jak bys jí chtěla pomoc?“ Bobi se podívala na hračky kolem sebe a řekla: „No já když spinkám na hračkách, tak mě nic nebolí, možná když jí vložíme pár hraček do postele, tak bude vyléčena.“ Musela jsem uznat, že tento poznatek je pravdivý, i já ležím ráda na hračkách a nic mě nebolí. Ještě jsme se ten den domluvily v jakou hodinu jí do postele hračky nanosíme. Panička po příchodu z práce udělala veškerou rutinu, která se hlavně týká mě a Bobi. Pak odestlala a šla se umýt. Bobinka přispěchala ke mně s tázavým pohledem. Já jsem zakroutila hlavou. Když panička konečně usnula, přišel náš čas léčby. Já nosila do postele měkké hračky a Bobi taky. Potom Bobinka vymyslela, že míčky a myšky jsou taky super na spaní. Tak i tímto jsme obložily paničku, která velice tvrdě spala, naštěstí. Když se panička obrátila na bok, rychle jsme jí přišouply pár míčků pod záda. Sice je pravda, že jak se vracela na záda, tak nějak nepohodlně se převalovala, ale hračky zůstaly na svém místě. Tato noční procedura nás obě tolik s Bobinkou vyčerpala, že jsme si spokojeně lehly paničce kolem hlavy. Ráno Bobi přibíhá okouknout naší pacientku a ihned probíhá líbačka. Panička si sedá na postel a nějak si všimla, že pod svým pozadím má míček. S bručením ho odhodila a vstala vykonat ranní očistu. Já s Bobi jsme stále hrály, že jsme nejhodnější. Mezitím panička v koupelně se divila, co to má obtištěného na zádech a vůbec po těle. Pak přišla zastlat postel, a jak z ní házela hračky za sebe, tak brblala: „Vy dvě kráčmery, co to je tohle? Tak já spala na těch vašich blbostech pískacích a vůbec příšerách.“ No je pravda, že se netvářila nadšeně, ale ráno žádný brblání o bolesti jsme neslyšely. Je sice pravda, že nám hračky na večer od té doby schovává, ale stejně nějakou přehlédne a šup už se válí v posteli s ní. Bobinka má jednu svou super hnusnou ožvýkanou myšku, kterou vymáchá v misce s vodou a pak jí šoupne paničce do postele. Bohužel jí to strká, když se panička večer kouká na televizi a ještě není ve spánku. Panička se vždycky na to šklebí, čapne mokrou myšku a dá jí uschnout. Musím s Bobi uznat, že tato léčba, jak říká panička "šokem", jí určitě prospěla s bolestí těla. Tímto vám kočičí přátele chci jen říci: „Dobrý lék je obyčejně hořký!“
Vaše Mína

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama