Byl jsem konsternován

Teda řeknu vám, že ta naše mamina mě neustále něčím překvapuje. Je to od té doby, co máme Mufinku. Je to takové malé klubíčko černých chlupů, které se zpočátku hrozně bálo všeho, co se k němu přiblížilo, včetně maminky i obou páníků, a pořád to brečelo. Teď už je to lepší. Už se nebojí a stává se z ní pěkný mazel, dokonce se mi to vloudilo i do pelíšku. Maminka mi říkala, že je to malinké koťátko, které se narodilo v brněnských katakombách, a že zatím nepoznalo lásku a kdyby se dostalo ven, tak by se mohlo ztratit. Proto je nutné udělat opatření. Netušil jsem, v čem to opatření spočívá, ale brzy se mi vyjasnilo. Maminka donesla domů jakési šprušlíky a ruličku čehosi a v sobotu z toho udělala do okna síť. No představte si to! Já, velký kocour teď čučím skrz síť na muškáty! Zkoušel jsem ji překonat drápkama i zubama, ale maminka ji udělala dobře. Napřed jsem se tvářil hrozně uraženě, ale zjistil jsem, že když si řeknu, tak mě naši ven na chvilku pustí, takže to není zase až tak veliká hrůza. Jinak Mufinka se neustále snaží vloudit do mé přízně, dělá všechno možné, aby se mi zalíbila, ale zatím úspěšně odolávám, dokonce jsem ji párkrát propleskl. Jen tak zlehka, abych jí neublížil. Maminka je z toho smutná a pořád mě přemlouvá, abych měl Mufinku rád, ale já nevím. Je to ještě mimino, tak uvidíme, až trochu povyroste.
Tak se zatím všichni mějte a mňáááááu