Ahoj, kočičáci.
Dnes si na služebnou stěžovat kupodivu nejdu. Nějak nás přestala zlobit. Tentokrát přináším jeden příběh o cestě mé a bráškově.
Jak jsem již kdysi zmiňoval, bráška umí otevírat dveře. Od chvíle, kdy nám služebnictvo zamezilo možnost otevírat je k nim do ložnice, zkouší své schopnosti bráška snad na všech dveřích. Kupodivu jedny se mu otevřít podařilo.
A tak se nám naskytla půlnoční možnost průzkumu zakázaných prostor. Služebnictvo nic netušilo a vesele si spali. My s bráškou jsme odvážně vstoupili do prostor, kam je zakázáno chodit. Přemýšleli jsme, co je tam tak tajného a zajímavého, že tam máme zakázán vstup.
Dolů po schodišti nebylo nic zajímavého. Oba jsme byli napnutí jak myška na pružině. Další dveře. Tentokrát stačilo jen jemně zatlačit. Otevřely se samy. A před námi se otevřel celý nový svět.
Chladná místnost, boty, stolek, klíče, bundy... Zatím nic zajímavého. Jen pár pachů a pavučin k prozkoumání. Vedle ale další místnost. A otevřená! Papíry, bedny, dřevo, nějaká židle a ta hučící mašina, co po nás vysává naše pracně vyrobená díla z chlupů.
A světe div se. Spousta zavřených dveří. Jen jedny byly otevřené. Za nimi taková ta bílá mašinka, co taky často hučí a vypouští vodu, kupy prádla, vybourané dlaždice a jedna zajímavá deska na zemi.
Ta deska se dala odsunout. Ani jsme se nemuseli moc snažit. A pod tou deskou byl další otvor. Hlína, prach, cihly a kovové cosi. Podle služebnictva je to uzávěr té divné věci, ve které nás oba tak potupně vymáchali. Pokusili jsme se to zničit, aby se nám ta děsivá mokrá věc už nestala, ale naše zoubky a ani drápky nestačily.
Venku už svítá! Mňouknul jsem na brášku. Raději rychle zpátky, aby se služebnictvo nezlobilo, že jsme šli do zakázaného území.
A ráno, když se naše služebná probudila, také hned řádila. Že prý tam ne, že je tam nebezpečí. Samá kuna! Vím, že nám tou potvorou jen vyhrožuje, protože do našeho baráku by se určitě žádná nedostala.
Jen jsem unaveně mňauknul pokyny, co má služebná udělat ke snídani. A hned jsem šel spát. Stejně by mě zajímalo, co to tam tak brání, proč tam nesmíme chodit. Krom spousty schovávaček ve starých věcech a v zákoutích, krom pár pavouků tam nic není.
Teda, teď už tam nejsou ani ti pavouci. Mlask...
Tak zatím mňauk vespolek. Já jdu trávit ty nohaté běhající zákusky.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?