Jak se naučit vybírat mýtné

Ahoj, kočičáci.

Vím, už je to nějaký ten čas, kdy jsem naposledy něco drápkem naškrábal. Ale to víte, s bráškou se snažíme své služebnictvo řádně vychovat. A že to dá zabrat! Ale něco se nám povedlo, tedy spíše mně, bráška jen využívá výhod. Tak jsem se rozhodl, že napíšu podrobný návod, jak na to.

Moje služebnictvo občas ukecám, že se podíváme ven. Už dobře vím, že ty divné popruhy, co schovává v kuchyni v šuplíku, znamenají, že se půjdeme projít. A vůbec, ten šuplík, ten je plný pro nás, kočičáky, úžasných věcí!

Ovšem, když už tedy prý ven nejdeme, ale služebnictvo se courá po schodech sem a tam, tak není nad číhání u dveří. Otevřít je bráška už neumí, oni obrátili to divné lesklé, kterým se dveře otevírají, hezky směrem nahoru.

Ve chvíli, kdy služebnictvo prochází, nastává naše chvilka! Stačí jedna pacička a šup, už zase lítáme po celém baráku! Prý, že je to nebezpečné, něco, čemu říkají staveniště a sklad bordelu, ale to, že tam jsou ty chutné osminohé svačinky, to se nám zjevně snažili dlouho utajit.

Když tedy takto pronikneme dolů, služebná letí, jako by ji myš snad honila. Jenže ona nahání nás! Zato služebný, to je jiná. To si stačí vyhlídnout, kdy se chystá jít dolů, nastražit uši, napnout svaly a puf! Dřív, než stihne dveře otevřít, aby mohl projít, tak jsme dávno před ním! Tedy spíš já, bráška je trochu strašpytel. A prý jsem pěkný potvorák, protože jsem prý ještě před vteřinou krásně spinkal! Ale kdepak, já mám uši a tlapky všude!

A teď si to představte, ten tajemný šuplík, o kterém jsem psal, obsahuje i takové strašně malé pytlíčky s naprosto úžasnými granulkami. Služebný rychle pochopil, že dveřmi může projít pouze poté, co zaplatí mýto! Zatím vybírám šest granulek, já tři, bráška tři. Ale nevím, není to málo? Co myslíte?

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama