Miláčci

Milí kočičáci, asi bych měla trochu vysvětlit Čertíkův deníček. V podstatě má pravdu, že jsem tyran. Na jejich problémy jsem přišla dost náhodou někdy kolem Vánoc. Najednou se objevila loužička na koberci, pak zhruba za týden na předložce druhá. Tak jsem zbystřila, co se děje. Podezřívala jsem Čertíka, protože to párkrát udělal, když jsem ho přivezla poprvé do Prahy, ale to bylo stresem. Zvykl si a byl pokoj. Jak jsem ho tak víc sledovala, zdálo se mi, že hodně pije, jenže Míša nepije skoro vůbec, tak je to srovnání horší. Pak se mu u kořene ocásku udělal takový flek, jako vypadané chlupy nebo nějaká plíseň či co. Poučena články typu \"Když kočka čůrá mimo bedýnku\" a vybavena vzorkem jeho moči jsem popadla Čerta a šli jsme navštívit pana doktora. Ten flek u ocásku byly vyrvané chlupy, jak se s Míšou kočkují, a rozbor moči ukázal, že málo pije, takže jsem vypadala asi dost zvláštně, když jsem tvrdila, že pije moc. A v moči písek. Dostali jsme tedy dietní granule a kapsičky a šli domů. Ukázalo se, že krmit jednoho kocoura dietním krmivem a druhého Felixem, to prostě nejde. Zkusila jsem je krmit odděleně, jenže to oba řvali, asi si mysleli, že ten druhý má něco lepšího. Tak mají dietu oba, u Míši je to prevence, to nevadí. Jenže loužičky občas pokračovaly a já jsem přímo při činu přistihla Míšu. Operace s odběrem moči se tedy opakovala a opět návštěva na veterině. No a zjistilo se, že Míša má zánět močového měchýře a krev v moči. Tak dostal antibiotika, dvakrát denně. Poprvé to krásně zbaštil z misky s normálním žrádlem, podruhé masíčko zbaštil, ale tabletky tam nechal. Mírně rozmočené jsem mu je napatlala na čumák, což se mu samozřejmě nelíbilo. A od té doby začal boj, jak psal Čertík, že Míšu trápím. Abych do něj dostala celou dávku, muselo dojít k násilí, to je chytit kocoura, znehybnit, otevřít čumák, hodit tabletku, zavřít čumák a pošimrat na krčku. No řval, ale naštěstí nekouše ani neškrábe, je hodný, tak jsem to ve zdraví přežila. Zajímavé je, že Čertík, kterému se vůbec nic nedělo, mi taky nevěřil, a když jsem ho chtěla pohladit, utekl. Takže oba kocouři s nějakými problémy a ještě se mnou nemluví. To jsem dopadla.

Včerejší kontrolní odběr moči ukázal, že je tam zánět pořád, takže ještě antibiotika. Když jsem vylíčila to trápení kocoura, který mi už nedůvěřuje, misku nejprve pořádně očuchá, jestli tam není zase něco odporného, tak dostal 14denní injekci a potom zase vzít moč. To je taky legrace, odběr moči. Čertík by měl jít taky na kontrolu, takže, jak správně píše, nenechám je v klidu vyčůrat. Jinak se chovají naprosto normálně. Hrají si, honí se, prostě blbnou, pak se olizují.
Tak se mějte a držte nám packy.

Sdílejte!  |  O sdílení

15 komentářů

Reklama
Reklama