Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum16. dubna 2019  |  KočičákSněhurka (2)  |  Zobrazení celkem/dnes1 025 481 044x / 2x

Jak jsem se nastěhovala

Byla jsem toulavé kotě. Panička si myslí, že jsem se nějak zachránila při topení, což odedávna lidé na vesnicích dělají, a panička tak soudí podle toho, že jsem hodná, přítulná kočička, ale když jde okolo zahrady jeden konkrétní chlap - zuřím!!!

Chodila jsem ji navštěvovat a vždycky mi dala vodičku a něco k papání, i když neměla naše kočičí mlsky, papala jsem třeba sýry nebo něco od jejího jídla, ale domů mě nepustila, vždycky řekla: "Do domečku NE!!!" Říkala, že je tak zadlužená po stavbě toho baráku, že si mě nemůže dovolit. Při jedné mé namátkové návštěvě mě uviděli kluci a  naštěstí se do mě zamilovali a to už jsem věděla, že mi svítá na lepší časy. Martin se dohodl s Janou, že dokud panička nesplatí barák, budou mi platit doktora a první nutné vybavení - což není žádná maličkost.

Od začátku mého života, abych přežila, musela jsem se naučit lovit, což jsem zvládla dokonale, ale přece jen, když mě vzali k veterináři, aby určil, kolik mi je a udělal mi všechna potřebná vyšetření (Martin má dvojčata, tak prý mě dřív domů vzít nemohou, aby kluci něco nechytli), veterinář řekl, že je to těžké, ale asi 3 měsíce, a dal mi kromě dalšího odčervovací tablety. No a já jsem potratila. Protože to bylo v době, když jsem přes den pouze hostovala u paničky, tak ta zavolala Martina a ten přijel i s Janou a dovezli mě znova k doktorovi. Tak zjistili, že mi musí být aspoň půl roku. A pak už to letělo. Dali mě do útulku (ale jako platícího hosta), kde mě vykastrovali a hlídali při rekonvalescenci a po týdnu mě zase dovezli - teď již definitivně - domů! A od toho dne mohu chodit i po baráku kam chci. Když se mi stýská po klucích, tak se postavím před jejich dveře a panička mě tam pustí a já si lehnu do některé z jejich postelí a zabořím čumáček pod deku a krásně se vyspinkám!
Stejně tak chodím navštěvovat paničky pokoj, ale to spíš účelově, když si ji chci udobřit, jak jsem psala dříve.

A už vím, že jsem milovaná kočička a přestávám být tak úzkostlivá a ustrašená, jako jsem byla ze začátku. To jsem se bála i nahlas mňouknout, jen jsem němě otvírala tlamičku a dokonce jsem se bála i příst, když mě někdo hladil. Panička říká, že to je tím, jak jsem se musela skrývat, aby mě nikdo neublížil. Tak jsem musela být tichá a nenápadná!

To už dávno neplatí! Když se panička MOC DLOUHO ZABÝVÁ NĚJAKOU BLBOSTÍ, jako teď, když sedí u počítače, tak ji chvíli nechám, ale potom kolem ní začnu kroužit a mňoukat, a když to nezabírá, vytáhnu drápky a chytám jí za tu ruku, kterou mám blíž! A to byste koukali, jak rychle se mi začne věnovat! A zbožňuje mě nejen panička, ale i zbytek rodiny. A to s jejím šetřením nebude tak žhavé, protože mi kupuje různé voloviny, které já vůbec nepoužívám, jako hračky a škrabací obytný strom, který také nepoužívám (na škrabání mám sedačku a na spaní cokoliv v baráku, kde se mi líbí).

Takže po těžkém životním začátku jsem nyní spokojená! Ale pořád nezapomínám a vážím si svého domova asi víc, než kdybych od narození měla všechnu pozornost a péči, jako jiné kočičky. Tudíž mohu jen doporučit - pokud někdo chce hodnou a poslušnou kočičku, ujměte se toulavé, nebo čičinky z útulku! Sice nejsme čistokrevné, ale jak je vidět i na mně, krásné jsme stejně, a protože jsme k tomu byly nuceny, tak jsme i chytré a přežijeme téměř vše!

Zatím se loučí Sněhurka.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







7 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Pája6
KocouřákPája6  Datum24. dubna 2019 22:20

Smutný začátek a šťastný konec ❤

Ludmila Vostrá
KocouřákLudmila Vostrá  Datum24. dubna 2019 15:52

Přiznám se, že nedovedu pochopit, jak někdo může nemilovat kočky. Asi jen ten, kdo je nezná! A všem vám děkuji za pochopení a povzbuzování! Sněhurka.

petra72
Kocouřákpetra72  Datum24. dubna 2019 6:04

To je prima, Sněhurko, že ses dostala do takové rodiny, kde tě milují :-)

snoopy
Kocouřáksnoopy  Datum23. dubna 2019 20:40

Sněhurko, to špatné máš už za sebou. Našla jsi pěkný domov a milující dvounožce, teď už se budeš mít jenom dobře.

Zden Ča
KocouřákZden Ča  Datum23. dubna 2019 11:19

Sněhurko krásně jsi to napsala♥️ ten škrábací strom bych vzala na milost mami uděláš radost 😊

Micinka lízátko
KočičákMicinka lízátko  Datum23. dubna 2019 10:54

Moc hezky jsi to Sněhurko napsala, je prima , že máš tak krásný domov. Já vím jak je život samotného kotěte těžký. Nějak jsem se jako mrně octla u stavebního skladu, někteří mě tam krmili, ale někdo mě nakopl a přerazil mi kyčel. U veta se mě ujala naše DNŽ, která tam zrovna byla s kocourkem. Teď se mám také skvěle. Nejvíc čsau trávím v posteli. A ven ani náhodou, když mě chtějí vynést na terasu, tasím drápy a nejdu odtrhnout.

Maud
KocouřákMaud  Datum23. dubna 2019 10:29

Jsi vděčná kočenka a po těžkém začátku se budeš mít už jen dobře! :-)

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top