Konečně prší!

Po několika horkých a suchých dnech tady konečně prší! Panička jásá, také proto, že v dešti, stejně jako ve sněhu, já nikam nechodím!

A to má panička ráda, protože mne nemusí hledat (tedy po baráku jo), ale nemusí vyřvávat po okolí a shánět mě před nocí, abych neuvízla venku. Panička má sice silácké řeči, ale když někdy nedorazím a ona odejde spát, tak stejně nespí klidně a nanejvýš po hodině courá kolem všech oken a vyhlíží mne - to už sice nevolá, aby nebudila sousedy - ale stejně nejde spát, dokud mne nenajde a nepustí do baráku! A to já mám ráda. Konečně vím jistě, že jsem milovaná kočička, která má svůj vlastní domov a která jeho obyvatelům chybí!

Minulý víkend tu zase byli kluci s Martinem a paničce přišla zásilka od zahradníků, tak celé dny sázeli a já jsem měla klid. Ona ta dvojčata dají i mně zabrat! Když se na vás soustředí dva sedmiletí kluci - jó, to je záhul! Sice umím rychleji utíkat než oni, ale oni jsou dva, a když mě obklíčí, tak mám co dělat, abych jim zdrhla, ještě, že mám natrénováno (jak dělám paničce ty myšky, když se mi nechce domů)!

A tak dnes odpočívám po vyčerpávajícím víkendu a panička má čas na čučení do počítače a psaní!

Déšť tiše šumí, panička také neřve a já spokojeně spinkám! Jen se těším, až stromy povyrostou a já nebudu muset chodit přes silnici, kde jsou vysoké stromy kolem polí, když si chci trénovat šplhání, a že mi to jde dokonale!!! Umím i scházet dolů čumáčkem napřed!

Tak jsem ráda, že jsem se s vámi mohla podělit o jeden z klidných dnů (kterých tady moc nebývá - haha) a pokud u vás také padá vláha, řekněte si, že příroda je za ni vděčná a my si musíme také odpočinout, ne? Však ono se zase vyčasí, my se vrhneme do zlobení s plnou vervou, tak DNŽ musejí nabrat síly, aby se o nás mohli dál starat tak, jak se patří! Loučí se Sněhurka.

Sdílejte!  |  O sdílení

5 komentářů

Reklama
Reklama