Máme doma živý kamínek!

Tak si představte, co se u nás doma v sobotu objevilo. Dvounožci ráno zmizeli a večer přijeli se skleněným pelíškem a v něm... živý kamínek! Vyndali ho na koberec a kamínek začal pomalu lézt. Lezl opravdu pomaloučku, a tak jsem k němu přiběhla, ale on hned zatáhnul tlapičky i hlavu a nedalo se s ním vůbec kamarádit. Tak jsem do něj trochu žďuchala tlapkou, co se stane, a nakonec jsem i chvilku počkala... a najednou se hlavička vystrčila a kamínek uháněl dál! Tak jsem po něm zase skočila a překulila se, a jako že si budeme hrát, ale kamínek jen šel a šel... tak já vám nevím. Že by si to u nás chtěl nejdřív prozkoumat? Ale já bych mu to přece všechno vysvětlila, kde co je! Když potom dvounožci vrátili kamínek zpátky do jeho pelíšku (říkali mu Sunnynka, tomu kamínku) a dali mu tam do jeho mističky nějakou zeleninu (Bléé!) a odešli, tak jsem si řekla, že ho půjdu zkontrolovat. Hupsla jsem pomaloučku a opatrně k němu, lehla si do rohu a sledovala, jak se kamínek cpe. A když šel od mističky, tak jsem ho tlapkou zase popohnala, že jako ještě nedojedl. Tak jsme si tam spolu povídali, až přišli dvounožci a vytáhli mě. Taky mě teda celou oprášili od nějakých drobků, co tam má Sunnynka v pelíšku. Ale leží se na tom příjemně. No, musíme to pak celý i s Ginny ještě prozkoumat, protože aby kamínek chodil, to není jen tak! A třeba ho dvě spíš ukecáme i na hraní. Miau!