Včera ani dnes se neudálo nic zvláštního. Ringo celé dny prospal. Když byl zrovna vzhůru, měl náladu si hrát, nechal se trochu učesat, něco si zobnul se své misky a byl zas v pelechu.
Začíná se nudit. Celý byt už má prozkoumaný a neunikne mu ani muška. I když má jedno škrabadlo v ložnici a druhé až do stropu v obýváku, nějak to není ono. Pozorování ptáků, lidí a pejsků na ulici je zatím neomšelou atrakcí, ale nějak to není to ono. Asi by potřeboval kamaráda nebo kamarádku.
Myslím, že už jsme se rozhodli. Pořídíme mu kamarádku, nějakou koťátkovou holčičku, ne moc velkou ani ne malou, aby se dobře skamarádili. Ringo je ještě stále hravý jako kotě, tak si myslíme, že to bude fajn. Na podzim mu budou dva roky a je možné, že už bude pozdě. čím dřív tím líp, říkají nám přátelé a mají asi pravdu. Později už by nemusel nového spolubydlícího přijmout a to bychom nechtěli.
Paradoxem vlastně je, že máme malý byt a spousta lidí si myslí, že dvě kočky se sem nevejdou. Ale my jsme nejednou četli, že právě proto, že má někdo byt (malý nebo velký) měl by si pořídit rovnou dvě koťátka, aby si v tom malém prostoru dokázala vystačit sama. Zaměstnají se totiž vzájemně natolik, že na to, že jsou v malém bytě, úplně zapomenou. Asi je to pravda, protože kočka, která má volný výběh se zabaví dosytosti, ale sama kočička v bytě... a ještě k tomu, když se jí někdo nevěnuje, uzavírá se, jak roste a stárne, do sebe a nakonec zanikne i ten nádherně úzký vztah, který jsme k ní měli, když byla ještě kotě.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?