Celý pátek a sobotu jsme se rozmýšleli a nakonec jsme se v neděli vypravili na celostátní umisťovací výstavu koček z útulků, která se konala v Mramorovém sále Lucerny v Praze od deseti hodin.
Vyjeli jsme včas, abychom nic nezmeškali, ale když jsme dorazili na místo, překvapila nás dlouhatánská fronta lidí a to ještě nebylo ani deset. Někteří z nich se přišli asi jen podívat, byla tam i spousta dětí a někteří si dokonce vezli i přepravku, což nás upřímně zarazilo. Jak mohli vědět, že si nějakou kočičku vyberou?
Toto dilema nás opustilo záhy. Jen co jsme se dostali dovnitř a zaplatili dvěma konzervičkami pro útulky, viděli jsme, že lidé se na klece s vystrašenými kočičkami a kocourky vrhali jako na trofeje. Někteří ani neprošli celou výstavu, zastavili se u první klece a řekli: "Tak tu chci." Jako kdyby nepřemýšleli: "Je ta kočička vhodná pro mě, jaká vlastně je, jak se bude umět přizpůsobit?"
My jsme z toho byli jenom zmatení, protože jsme hledali kamarádku pro Ringa a chtěli jsme to pořádně zvážit. Jenomže než jsme se porozhlédli, jací mazlíkové tam vlastně jsou, kočička, která se nám na začátku líbila, už byla dávno zabraná. No jo, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Poradili jsme se tedy alespoň s paní z útulku v Lounech, která nám poradila, že nejlepší je stejně vybrat si kočičku přímo v útulku. Chovají se tam přirozeně, nejsou stresovány a prý určitě poznáme, která bude ta pravá. Utvrdila nás ještě více v myšlence, že druhá kočka bude bezva, protože kočky potřebují společnost, a to hlavně tu svojí vlastní, tedy kočičí, a že zvykání není až zas tak strašné. Vzali jsme si tedy vizitku a určitě jí zavoláme a zajedeme se tam podívat. Bude to asi příjemnější než celá tahle výstava. No, alespoň jsem tam koupila Ringovi speciální nerozmotávací klubíčko na hraní.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?