Škrábání, škrábání, nudu kočce zahání

Odrápkovaná kočičí tlapička, to je zbraň v přímém i přeneseném významu. Abych to ale vzala popořádku.
Jsem si jistá, že náš čistě bytový kocour Valentýnek má jeden velký sen: dostat se ven, tam za okna, do toho báječného světa plného ptáků, pohybu, tajností a cizích koček. Proto vysedává na okenním parapetu, pozoruje cvrkot venku a ... sní.
Snažím se mu život v bytě oživit hrami a tím, že se mnou může \"všechno dělat společně\".Pozoruje mě při vaření, asistuje při žehlení, přísně kontroluje dělníky, kteří opravují fasádu našeho domu, a tak podobně. Často si spolu hráváme na kočičí bitvu. Tu opravdickou už Valda jednou zažil na veterině a tenkrát to pro něj musela být silně adrenalinová záležitost.
Zápasíme buď na zemi nebo na posteli. Moje ruka - jako cizí rozzlobený kocour - Valdu odstrkuje, chytá za krk, hrabe na bříšku a chytá za packy. Valda na mou ruku útočí, škrábe, kouše.
Povalím ho na záda, stejně jako on při tom hrozivě syčím a mručím. Nakonec ho přitisknu na zádech a točím s ním jak s čamrdou. To se oba pěkně rozparádíme!
Protože postrádám Valdovy drápy, jsem to já, kdo utrží v bitvě škrábance a kousance. Nicméně, po bitvě mě Valda láskyplně olizuje, aby dokázal, že to nemyslel tak zle.
Docela jiná situace je, když mě Valentýnek doslova vytáčí škrabáním na zakázaných místech. Už naprosto přesně odhadne, který zvuk mi dělá nejvíc zle.
Za celé tři roky jeho života jsem nedocílila toho, aby mě ráno kvůli snídani budil ve slušnou hodinu. Je sice pravda, že už to není v pět, ale po šesté. Také jeho bývalé vytrvalé budíčkové mňoukání se změnilo v rafinované vytváření škrábacích zvuků, což je daleko nepříjemnější, než mňoukání.
No, řekněte sami. Sladce spíte a najednou vás ze sna probudí rozdrnčené předsíňové zrdcadlo, nebo skřípot podhrabávaných umakartových dveří od záchodu. Moje první reakce: \"Kočko, ticho, Adámek (vnuk) spinká!\" zavolám v polospánku. Pár vteřin je klid, ale pak to začne nanovo.
Vstanu, doklopýtám k ledničce, s přivřenýma očima naplním kočičí misku a jdu zalehnout. Po chvíli, když kocour doslova schlamstne plnou misku jídla, slyším jeho spokojené mručení. To se přesunul do mého pokoje a chystá se na své ranní(!) hrátky. Zalehne na záda pod okraj mojí pohovky a předními packami se přichytává za okraj a po zádech se posunuje podél celé pohovky. Drápky se zabodávají do potahu a dávají mu zabrat.
Pak vyskočí na okenní parapet a snaží se nadzvednout žaluzie. Ten zvuk mi drásá uši. Přinutí mě vstát z postele, vzít kocoura a bez mluvení ho vystrčit za dveře. Ten vyvádí! Znova vstanu a vpustím kočku do pokoje. Konečně zalehne do svého oblíbeného křesla a na hodinku si zchrupne. Já rovněž.
Po vyspání je z našeho Valdy celý den ten nejhodnější chlupáč pod sluncem, až na to, že příští ráno vše začíná nanovo.

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama