Valentýnek detektivem

Během celého dne pospává Valentýnek na různých místech, po celém bytě. Jakmile však vypnu večer televizi, odněkud se vynoří a zalehne do svého nočního pelíšku - křesla u mojí postele.
Právě včera jsem měla těch nocležníků v mém pokoji víc. Přišel do mojí postele vnuk Adam, který to občas o víkendech dělává, povídáme si, pomazlíme se a vnuk u mě spává až do rána. Tentokrát jsem ale né a né usnout. Adam se roztahoval přes celou postel, uhýbala jsem mu a spánek nepřicházel. Váleček a Adam pochrupkávali a já hleděla do tmy. Náhle jsem dostala spásný nápad, potichu jsem vstala a odešla si lehnout do dětského pokoje na Adamovu postel. Usnula jsem na to tata.
Z krásného snu mě probudilo tichoučké mručení. Probuzená mžourám, co se děje, a vidím u postele Válečka. Opírá se o postel a čučí na mě. Asi se probudil, neslyšel moje "chrápání" a šel mě hledat. Naštěstí jsem dveře do pokoje nechala jen přivřené. Tak teď dělám, že o Valdovi nevím a že jako spím dál.
Váleček lehce zatahal za peřinu. Já nic. Najednou - buch! Kocour skočil za mnou na postel a začal mi lízat ruku. Ty ťuldo, co nespíš? Tys mě šel hledat?
Nezbylo mi nic jiného, než vstát, nasypat kocourovi do misky půl kapsičky oblíbeného žrádla a pak se v posteli snažit znova usnout. Ráno se vnuk divil, že spí sám a nás s Valentýnkem našel oba v jeho posteli. Kocour se totiž ode mě už nevzdálil ani náhodou, abych nezmizela a nemusel mě znova hledat.

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama
Reklama