Nebude pokračovatele rodu...

Milý deníčku,
tento zápisek nebude tak veselý jako byly ty minulé, ani zase nebudu dělat své oblíbené přednášky. Byla jsem totiž na kastraci.
Kočkomilové nejdřív plánovali, že by mi jednou koťátka dopřáli a až pak mě nechali kastrovat, ale nakonec se rozhodli to udělat už teď. Mám totiž přístup na zahradu a často se zaběhnu po okolních zahradách, kde se to kocoury prý hemží. A co kdybych se náhodou zaběhla a měla koťata, dokázala bych se o ně postarat? Když bych neměla denně plnou misku, ale musela nakrmit sebe i koťátka? Tolik koček už skončilo zatoulaných u popelnic, a měly i se svými koťaty těžký život.
To byly nejdůležitější důvody, proč se rozhodli mě nechat kastrovat. Malá i velká panička byly nervózní týdny dopředu, den před zákrokem jsem nesměla nic jíst, jen pít, přikázal to veterinář, a paničkám mě bylo strašně líto. Nakonec mě ale naložily spolu s kamarádkou velké paničky do auta, malá mě držela, a jelo se.
V čekárně naštěstí nikdo nebyl, hned jsme šli. Pan veterinář mi pích injekci, abych spala, a dál už to znám jen z vyprávění. Paničky šly pryč a měly se vrátit až za hodinu. Mezitím mě pan veterinář operoval, a když se velká panička vrátila, už mě mohla odvézt. Dojely jsme domů, ona mi nachystala pohodlný pelíšek, dala mě tam, a já už se začala trochu probouzet. Teď prý možná nebudu chtít jíst a taky budu taková malátná, ale to se spraví.
A za pár týdnů snad budu spokojeně příst na klíně kočkomilů, srst mi doroste, a kromě toho, že budu mít pod srstí jizvičku a nebudu mít koťátka, bude všechno zase jako dřív.

Sice pár dní asi nebude moc příjemných, ale vlastně je to asi pořád lepší, než být někde opuštěná s koťaty.
Nechte mě v klidu se vyspat, a za pár dní tu bude stejně vitální a sarkastická Zuzi, na kterou jsou všichni zvyklí.

Pozdravujte všechny kočky ve svém okolí, já jdu spát.
Těš se na mě milý deníčku, za pár dní opět napíšu.
Tvá Zuzi

Sdílejte!  |  O sdílení

2 komentáře

Reklama
Reklama