Zuzi jako koření

Přeji příjemný páteční večer.
V posledním článku jsem psala, že potřebuji klid, ale že opět co nevidět napíšu. Důkaz místo slibů - tady máte zápisek o tom, jak kořením život svým kočkomilům.

Brzy budu moudrá jako sova. Kromě toho, že mám na obličejíku náznak držáku brýlí, se také ráda vzdělávám. Ovšem tak, že mí kočkomilové z toho rostou dva metry vysoko. Velká panička si čte noviny? Jdu se mazlit a "čistě náhodou" si lehnu přímo doprostřed novin. Páníček něco rýsuje? Jdu, vyskočím mu na klín... a vzápětí na stůl, kde si sednu přesně na nejpodstatnější část výkresu a nevinně se rozhlížím kolem. Pokud mě něco přinutí seskočit, tak je to malá panička píšící úkol, však i na sešitu se sedí pohodlně.
Sice provolávají všechny svatý - ale vy byste měli to srdce tu milou, nevinnou kočičku sundat pryč?

Poslední dobou jsem stále větší milovnicí koupelny. Vyskočím na vanu, následně skočím do umyvadla a piju z kapajícího kohoutku. Malá panička mi zkouší pod nos strčit misku s vodou, ze které se napiju, dám hlavu pryč, panička dá pryč misku, a já zase honím kapky. Zkoušeli mi trochu vody do umyvadla pustit, takže za chvíli jsem stála v kaluži a měla mokrou srst, ale vůbec mi to nevadilo.
A když se jde někdo sprchovat? U toho nesmím chybět! Běhám po okraji vany a už jsem se sklouzla přímo do ní. Samozřejmě to pak vypadalo, že se nesprchoval někdo z kočkomilů, ale já. Ale to mi nebrání tam lézt znova, jsem taková milovnice adrenalinu - možná jste si v některém z minulých zápisků četli můj bungee jumping.

Čičouni, tady máte můj mnohatýdenní praxí osvědčený recept, jak být v centru pozornosti - zmizet. Prostě se někam zašít, a páníčci vás začnou hledat. Ale nesmíte vykouknout, hezky budte schovaní třeba pod dekou, nebo jako já, pod kabátem. A až vás najdou, tvařte se jakoby nic. Kočkomily to obvykle tak dorazí, že zase kabát pustí a nechají mě být. Pak už je na vás, jak je zase poškádlíte.

Třeba jako já - začněte dělat nesnesitelný bordel, skákejte od stěny ke stěně, prohrabte všechno, co se dá, ale pokud jste unavení, nezoufejte - pořád se můžete rozvalit doprostřed místnosti, kde o vás bude každý zakopávat.

Taky si říkáte, že by to bez nás prostě nebylo ono?
Těšte se na můj další zápisek
Vaše kořeněná Zuzi

Sdílejte! | O sdílení

<< předchozí | obsah deníčku | následující >>

3 komentáře

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

Růča

17. listopadu 2007 8:59

Ahoj Zuzi, já mám taky recept na to, jak paničku dorazit - prostě jednou za čas nedorazím večer domů (občas se prostě naše kočičí konference protáhne, však panička se taky sem tam umí pěkně zaseknout u kámošek, zatímco já doma čekám). No a to pak paničky obě volají do noci, jedna u dveří, druhá na terase, mamce vypadává hrůzou zbytek vlasů (co asi bude dělat, až její holčina začne lítat za klukama, aha?). Já si nakonec přijdu jakoby nic a máš vidět, jak se můžou obě blahem uslintat. No a já z toho mám děsnou kůlnu :-)

Indyka

16. listopadu 2007 14:20

Zuzi : Aprilko, samozřejmě že se kočky mezi sebou domlouvají. Mám přístup na zahradu, kde pobíhám po okolních zahradách, klde se scházím s jinými kočkami a kocoury, děláme si konference, kde si pokaždé říkáme své tajné metody pro šéfování příbytku. A co se týče školení- v minulých deníčcích jsem dělala kurz pro dvounožce, ale pravda, kurz pro čičiny by taky nebyl špatný, zkusím o tom popřemýšlet:)

April

16. listopadu 2007 7:51

Che che, začínám mít čím dál tím větší pocit, že buď si kočiny předávaj tajně brožuru o správném kočičím chování, nebo v nestřežených okamžicích chodí na školení - jak zacházet s dvounožci :-))

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Zuzi jako koření

Modrý kocouř.cz (c) 2024