16. listopadu 2007  |  Zuzi  |  1 025 480 739x / 2x

Tak dlouho se chodí s prosíkem o maso, až se maso dostane...

Přeji příjemný den.
Dnešní zápisek nebude ani úvaha, ani kurz pro kočkomily či kočky, nýbrž popsání mého zážitku z 13. 11.
Malá s velkou se chystaly na koncert Divokýho Billa. První jmenovaná měla v jídelní krabičce (copak vím, jak se ty vynálezy jmenujou?!) přichystaný řízek, brambory a pórek, aby se najedla ještě předím, než velká dorazí z práce, a hned pojedou.
Hned, jak malá panička došla domů, přihodila mi do misky pořádnou dávku granulí s rybí příchutí, abych i já se měla dobře. Což o to - hezky jsem se nakrmila a ještě jsem v misce nechala, když v tom mi kolem čumáčku začala tančit vůně řízku.
Malá panička seděla u počítače a ládovala do sebe večeři (kdyby to tak velká viděla...). Vyskočila jsem na stůl, přeběhla klávesnici a začala se dobývat do zavřené misky. Panička ji zavřela, tak jsem to šla zkoušet z druhé strany. Sundala mě a misku zvedla, ale já misce byla v patách a opět jsem zkoušela si něco pro sebe uloupit. A povedlo se - panička v domnění, že ji konečně nechám v klidu najíst, mi dala kousíček masa.
Ale nezklidnil mě. Naopak, ten malý kousek masa na mě zapůsobil jako špenát na Pepka Námořníka. Panička zvedla misku do výšky, já se zvedla spolu s miskou - stála jsem na zadních na stolku a předníma packama jsem se opírala o misku. Malá misku přisunula víc k sobě a dala ji ještě více nahoru - ale hned jsem jí stála na nohách a dožadovala se té lahodné dobroty v misce. Když to nezafungovalo, cvičně jsme se proběhla po klávesnici - a celá stránka byla najednou menší, měla malinká písmenka, malinké kolonky, prostě to najenou byla mikro-stránka. Panička ji zavřela a spustila znovu (a nadávala u toho jak špaček), ale to už jsem byla proklatě blízko misce....
Nakonec mi dala ještě kousek masa a navečeřela se v div ne jogínské poloze, kdy ruce měla nad hlavu a celá byla daleko od stolu, abych se k misce nedostala.
A já? Já si odběhla na svoje granule, které můžu nechat ležet kdy chci a na jak dlouho chci, a nikdo mi je nevezme.

Tak kdo je tady paní domu?;)

Na obzoru nějaký řízek, mějte se krásně, povinnosti volají.
Vaše mlsná Zuzi

Sdílejte!  |  O sdílení

Chillhousová  24. listopadu 2007 12:09

u nás to funguje občas podobně... Tak dlouho se chodí s prosíkem o maso, až se maso ukradne... :-)