Tak si představte, to se takhle jednou dívám na stránky Modrého kocouře a nevěřím svým očím. Sedím si na nějakém pařezu, mám kšíry a dívám se kolem. Já a v lese? A na kšírech? Jak jsem se tam dostala? Že by v narkoze? Po bližším ohledání zjišťuju, že to nejsem já, je to můj dvojník! Prohlížím si nechápavě jeho fotky, jako koťata jsme vypadali stejně, teď jsme skoro stejní, jen mám víc bílé. Teda Tomišáku, pěkně sis vybarvil ten kožíšek :o)
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?