27. prosince 2007  |  Sisa  |  1 025 480 723x / 1x

Den D aneb jak jsem změnila pána

Když si mě moje panička přivezla domů, byly mi už dva roky a něco navíc a docela těžce jsem to stěhování nesla. Prvních 14 dnů jsem strávila schovaná ve skříni, ze které mě panička ve chvílích klidu vytahovala, chovala mě, povídala si se mnou a postupně mě seznamovala s prostředím a s dvounožci. Ze své klidné garsonky jsem se totiž najednou ocitla ve velkém domě ve městě s maličkou zahradou, kočičím mlaďochem Maxem, kterému v době mého příchodu nebyl ještě ani rok, a člověčím mládětem, kterému bylo kolem jedenácti, a po domě s ním v té době často pobíhala smečka cizích ječících dvounožčích mláďat.
A jak ke mě panička přišla? No... původně prý chtěla malé koťátko, aby měl Maxík kamarádku, ale když si pro to vytoužené koťátko přijeli, nestačili se divit. V garsonce mého původního pána se balilo ke stěhování. Posadili se na volný gauč, aby se rozkoukali a dvě koťátka, moji tehdejší svišti, se poschovávala, kam se dalo. Zato já, vida svoji budoucí paničku (tehdy to ještě netušila), vrhla jsem se jí kolem krku, přitiskla se jí hlavičkou do vlasů a rozvrněla se jako blázen. Takový koncert ještě panička nezažila. Nechtěla jsem se jí za žádnou cenu pustit a ona z toho byla úplně paf a naměkko. Mezitím obhlížela situaci v mé garsonce. Byla lehce šokovaná mým bídným vzhledem, chuděra. Vypadala jsem tehdy jako kočka v posledním tažení, kostřička obalená kůží. Žebra mi šly hladce spočítat a pánev mi trčela jako vychrtlé koze. A pod tím vším vytahané prázdné bříško. Přesto jsem byla čilá a veselá. Panička sjela pohledem můj krmící koutek, zaznamenala misku s mlékem a druhou s obřími barevnými granulemi, velkými jako pro psa. Zdvořile se vyptávala mého pána, co že jsem tak hubená, a dozvěděla se, že jsem po třetích koťatech! Mezitím, co jsem si hověla na paničce, vyslechli jsme si srdceryvný příběh mého tehdejšího pána o jeho nastálé životní situaci, plný nešťastné lásky atd., který z diskrétních důvodů zamlčím, prostě věcí, které dokážou ubohé dvounožce vykolejit tak, že se nás pak klidně vzdají. Nabízel mé paničce, jestli si nechce místo koťátka vzít raději mě, když jsme si tak padly do oka, protože na koťátka prý má zájemců dost a mne stejně musí dát z osobních důvodů pryč. Panička neváhala ani na okamžik, stejně už to měla v hlavě uspořádané. Chtěla mě zachránit, vykrmit a hýčkat. Vyfasovali moje papíry, očkovák s jediným zápisem od veta, provedeným ještě v mém pelíšku u maminky, a také obojek a vodítko na procházky ven, prý jsem zvyklá, a jeli jsme. Zůstala jsem paničce kolem krku a úpěnlivě mňoukala. Paničku moc bolelo, že mě odváží z mého domova, a cítila se mnou, ale věděla, že můj původní páníček už mě prostě nechce.

Sdílejte!  |  O sdílení

Roni  31. prosince 2007 10:40

To je tak dojemné..! Přejeme Ti Siso v novém domově hodně štěstí a lásky
a uvidíš,že někteří dvounožci umí být i fajn :-)
Mikuláš a Floppy