Psala Floppynka, že má staršího brášku. Poslala dokonce video, kde se spolu kočičkuje s kocouřečkem Mikulášem. Je to panečku pořádný kus kocoura s rysy vzdálené exotiky. Kdepak my čeští mourci se hrabeme na jeho původ. Přesto, že je starší, statnější a vypadá přísně, chová se k Floppynce velice hezky.
Taky bych chtěl mít takového brášku, nebo spíš ségru. To by bylo panečku kočkování! Naši pro to moc nejsou a tak už jsem se s tím smířil, že zůstanu jedináček. Jenže co se jednou nestalo. Bylo to už vloni na jaře. Děda se vrátil z dopoledního nákupu, zůstal jsem ležet na topení, ten každodenní rituál, kdy jsem ho chodil ke dveřím vítat, se mě už omrzel, a tak už jen poslouchám, co si děda s babičkou povídají. Co kde měli a za kolik, rohlíky že už nedostal, protože zrovna když přišel, tak si je překupníci odváželi v nákupních vozících k autu. Prý se tomu říká podnikání. Přemýšlím, v čem bych mohl podnikat. Čemu rozumím? Nakoupit kapsičky a prodávat je s přirážkou? Nebylo by to špatné! Asi si otevřu zásilkový obchod. Tak sledujte kočičáčci na internetu inzeráty, a když se někdy objeví Zásilková služba Micínek, tak pište, faxujte, mejlujte, volejte na mobil i na pevnou. Pošlu, přivezu, přitlapkám. Přijímám i holubí poštu, ale pouze do vlastních tlapek. Holuba jsem ještě nechytil.
Jak tak ležím a vyhřívám si kožíšek, najednou slyším babičku, jak dědovi říká: „Jé, to jsou ale krásné kočičky. Kdes je vzal?“ Uznáte, že mě to shodilo z topení a hnal jsem se k dědovi. Dvě plné tašky, v ruce nějaké proutí. Tak slušně čekám, až vybalí nákup. Vybaleno, tašky prázdné, kočičky nikde. A já se tak těšil! Babička si vzala to proutí a začala něco hledat. Pak vybrala modrou vázu, dala ho do ní a říká: „Nebudu ty kočičky dávat do vody, aby zbytečně moc nevyrostly. Nechám je na sucho, možná vydrží déle.“
Tak jsem vyskočil na stůl a začal jsem to proutí očichávat. Prý kočičky! Ani náznak. Ale přece jen... Že by z těch maličkých chlupatých kuliček mohli vyrůst kočičáčci? Viděl to někdo z vás, kočičenky a kocouřečci? Může mně někdo říct, jak vůbec přicházíme na svět? Copak rosteme někde na stromě? Jsem z toho jelen. Mňauky.
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?