V sobotu jsem zavítala do Olomouce a nemohla jsem si nechat ujít další kočičí kavárnu. Tentokrát na ulici Vídeňská 2. Tato kavárna má pro mě ideální jméno – Kocourkov.
Kavárna je kousek od centra a prakticky se nedá přehlédnout. Nachází se v prostorách budovy, kterou jsem sama pro sebe nazvala „zámeček“. První, co mě zaujalo, byla zahrada, šla jsem totiž z boku. Na zahradě jsem za plotem objevila dvě pěkně prostorově výrazné kočky a opravdu jsem chvíli váhala, jestli ke kočičí kavárně patří nebo ne. Zvlášť černá číča byla velmi tulivá, tak jsem se tam chvíli zdržela.
Od koček, které zjevně prostě patřily k zahradě, jsem se odtrhla a šla hledat vchod do samotné kavárny.
Do Kocourkova vedou schody dolů, nachází se totiž vlastně v suterénu budovy. Hned na schodech jsem se musela rozhlédnout, kde vlastně jsem a kam mám jít, vpravo jsem totiž viděla jen toalety. Vlevo za schody už ale byly dveře, které vedly do kočkolidskokavárenského ráje.
Už na dveřích mají upozornění, co se smí nebo ne. A za mě body plus proto, že sem nesmí děti do dvanácti let.
Kavárna je relativně maličká a jsou v ní ještě dvě oddělené místnosti. Když člověk vstoupí, musí projít přes „turniket“, který je tu proto, že jsou kočky prý zvídavé a chtějí trajdat všude možně.
Hned v první místnosti na lavici jsem narazila na krásnou spící kočku, tentokrát jsem ale byla poučena, takže jsem se nezdržovala a šla jsem k baru, co je až ve druhé místnosti.
Pro jistotu jsem si zařídila přes fb stránky rezervaci, ale nebyla nutná. Ve dvě hodiny jsem čekala větší nátřesk. Nejvíc obsazeno bylo čtyřmi kočkami, které poklidně spaly na lavicích mezi hosty.
Obsluha (a předpokládám, že i majitelé) kavárny byla velmi milá, pán se mi hned věnoval a já si objednala tradiční mátovou limonádu a jahodový cheesecake, který jsem si vybrala ve vitríně pod barem. Obojí mi bylo rychle přineseno a já si přišla s domácím zákuskem jako... doma.
Chvíli jsem i přemýšlela, že si objednám z velmi pestré nabídky čajů, ale nakonec přece jen vyhrála máta.
Dokonce tu mají i stylovou miniknihovničku, kterou příště určitě prohrabu.
Na stole, kromě nabídky nápojů, najdete i pravidla pro kočičí kavárnu a také medailonky všech čtyř kočiček. Musím říct, že zvlášť čtení o kočkách mě velmi zaujalo a těšila jsem se, jak mi Flíček skočí na ramena, jak se zde psalo.
Byla jsem zklamaná, že kočky spí, ale asi je někdo nový zaujal, takže první mi přišel zkoumat kabát Jonášek a později i Flíček. S oběma jsem si vlastně celou dobu hrála. Ostatní kočky se pořádně neprobudily, jen se občas protáhly a bylo to. Flíček s Jonáškem ale spravedlivě chodili mezi hosty a bylo na nich vidět, že jsou to šoumeni.
Překvapili mě právě hosté. Nevím, jestli jsem měla štěstí, ale natrefila jsem na lidi, kteří byli velmi přátelští, a láska ke kočkám na nich byla vidět na první pohled. Zapadla jsem k nim snadno a prošla jsem i výběrem starších dam v první místnosti, když jsem byla fotit ospalou Popelku. Věkové spektrum hostů bylo tedy velmi pestré.
V jednu chvíli přišel i pán, který se ptal, jestli smí jít do kavárny, když mají v tašce malého pejska, ale byl velmi slušně odmítnut. A pán to i sportovně vzal. Myslím, že jeho společnost se pak byla i na chvíli podívat vevnitř.
Musím říct, že tato kavárnička (a čajovna) mě velmi mile překvapila. Prostor je malý, ale vzdušný, čistý, voňavý a vyloženě svádí k sezení na polštářích a lenivému pití čaje s kočkou vedle sebe. Nikde jsem nezaznamenala kočičí zápach a smečka čtyř koček je na tento prostor akorát. Kočky tu mají dostatek škrabadel a hraček, a když jsem zvedla hlavu, mohou se pohybovat i vrchem, protože na stěnách mají dřevěné desky.
Obsluha je „kočičí“, z pána i paní (či slečny) sálal klid a pohoda po celé kavárně a to já jako host a člověk přecitlivělý na nálady velmi oceňuji.
Toalety, jak jsem psala, jsou oddělené na chodbě, a kdybych si neskřípla prst ve dveřích (otvírají se dost natěsno), byla bych úplně spokojená, protože byly upravené a čisté.
Závěrem musím říct, že do Kocourkova se určitě velmi ráda vrátím. Jak na domácí sladkost, tak za kočkami a do milého, a mému srdci blízkého, prostoru.
Kavárna na Facebooku
Internetové stránky kavárny
Tagy ?
kočičí kavárnarecenzereportážSdílejte! | O sdílení
Chtěli byste zkusit, jak vypadá kočičí kavárna naživo? Najděte si tu nejbližší v našem seznamu!
V Olomouci jsem navštívila i druhou kočičí kavárnu, CoffeeCat. Leží na té samé ulici ...
Druhá kočičí kavárna v Brně, kterou jsem navštívila, je Envi café. Leží kousek ...
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?