Poznámka: Pro oživení bude čtvrteční článek poněkud odlišný od ostatních. Fiktivní příběh o Hance a Jakubovi a jejich lásce k řádu a čistotě. Příští týden bude opět můj normální deníkový formát o tom, jak jsem učila kočky samotě.
Hanka přišla domů z práce. Po náročném dni na poli byla unavená a bolela ji záda. Proto se jí tak ulevilo, když za sebou zabouchla dveře bytu. Její muž měl být v práci do šesti, takže měla dvě hodiny k dobru. Jen tak. Sama pro sebe. Původně plánovala, že si udělá „žravé odpoledne“, ale nakonec se jí nechtělo stavovat v obchodě pro potraviny navíc. Hlavně klid, klid.
Osprchovala se a natáhla se do postele. Chvíli jen tak relaxovala tím, že koukala do stropu. Když v tom se jí před očima něco mihlo. U lustru visela malá pavučina. Hanka zbystřila. Nejdřív si říkala, že to nechá být, ale malý výtvor nějakého osminohého souseda narušoval celý ráz bytu. Aspoň v Hančiných očích. Hanka milovala mít uklizeno a všechno pěkně na svém místě. Tato vlastnost se zesilovala věkem.
Po chvíli váhání se tedy těžce sesunula z postele, vzala prachovku a pavučinu na ni pečlivě namotala. Pro případ někde schovaného pavouka pro jistotu ještě celou místnost vyluxovala. Chvíli váhala i nad tím, že vytře podlahy. Letělo jí totiž hlavou, že možná pavouci ztrácí chlupy jako kočky. A chlupy v místnosti by tedy nepřežila.
Několikrát si zkoušela představit, že má třeba psa nebo kočku. Něco živého, co se k ní přitulí, když bude její muž na noční. Ale ve chvíli, kdy její hlava došla k bodu, kde najde chlupy na polštáři, na lince nebo v kávě, a následně v ústech, od těchto představ upustila. Žilo se jim s mužem v tom sterilním bytě s přesně danými pravidly dobře. Kolikrát by přece Hanka musela denně uklízet, kdyby se kočka procházela bytem sem a tam? Nemluvě o kočičí toaletě. Kdyby se oba s mužem nenakazili nějakou smrtelnou chorobou, tak by všude musely být přece rozházené kočičí extrumenty.
Hanka si zase lehla do postele. Dvě hodiny o samotě se lehkým úklidem zcvrkly na deset minut. O chvíli později už její muž, Jakub, odemykal zámek. Pozdravili se a Jakub zmizel do koupelny, kde se narychlo opláchl, aby svou ženu mohl obejmout. Měl pro ni překvapení.
Oznámení o své „bombě“ si nechal až po rychlé večeři.
Hanka tušila, že se něco děje. Jakub se celou dobu potutelně usmíval, až mu z úst padaly malé drobky chleba, které Hanka pohotově vysávala příručním vysavačem. Když konečně dojedli, Jakub hrdým hlasem řekl, že do jejich dokonalého interiéru od zítřka přibude moderní akvárium. S asi deseti rybkami. Což prý bude prozatímní počet.
Hanka se šíleně vyděsila. Očekávala spíš nějaký last minute a ne faunu s vodní flórou dohromady! Lehce tedy pronesla, že TO doma nechce. Jakub ji ale ujistil, že relaxační akvárium do jejich volné stěny je správná volba, kor, když se dobrovolně ujme všech prací okolo něj.
Poslední výstřel z Hančiny strany byl o tom, že rybičky svým divokým rejděním určitě budou šplíchat vodu ven, na podlahu. A následně si na kluzkém terénu někdo zlomí vaz. Ale Jakub ji odbyl řečmi o pokličce.
Od druhého dne tedy měli v ložnici středně velké akvárium. Hanka musela uznat, že to vypadá pěkně. Jakub se poctivě o rybičky staral a tiché vrnění přístroje na bublinky udržovalo relaxační tón celého bytu.
Hanka s Jakubem neměli moc návštěv, ale po tom, co se mezi jejich známými rozkřiklo, že ti dva suchaři si pořídili něco živého, se značně zvýšil počet lidí, co prošel jejich bytem. Jedna návštěva ale byla nečekaná. Byt ležel v přízemí a Hanka často nechávala otevřené balkonové dveře, které vedly do ložnice. Rybičky si spokojeně u nich žily asi čtyři týdny, když Hanka uslyšela strašnou ránu. Hned vyběhla z koupelny a v ložnici se o ni pokusily mrákoty. U akvária seděla nějaká černá kočka, packou máchala ve vodě a skleněné víko leželo roztříštěné na zemi.
Jejich sterilní byt! Hanka si málem vyřvala hlasivky, když kočku vyháněla ven. Kočka se jí ale nelekla a hrdě vykráčela balkonovými dveřmi, kde pak zmizela kdesi u sousedů. Hanka vyhodila střepy a savem vytřela celý byt, protože nevěděla, kde všude se kočka ještě mohla procházet. Nakonec trošku sava nalila i do akvária, aby vydezinfikovala i nebohé osahané rybičky. Pak spokojeně odešla vařit večeři.
Když přišel Jakub z práce, všechny rybičky už plavaly břichem vzhůru. Jakub si zavolal Hanku k výslechu, a když pochopil, co se stalo, upadl do jakési letargie a něco si pro sebe mumlal, což znělo jako „dezinfikovala, dezinfikovala, dezinfikovala...“
Hanka se nešťastně dívala na tu spoušť. Na dokonale dezinfikované ryby, čisté akvárium a nešťastného muže. Vedle ní seděla černá kočka, co opět přišla balkonovými dveřmi a tiše předla při přežvykování velkého chlupatého pavouka, který občas v bytě vyráběl pavučinky, se kterými se Hanka pořád tak rozčilovala.
Hanka apaticky odešla do kuchyně, z linky vzala dvě stylové keramické misky, do jedné dala vodu, do druhé svíčkovou, co plánovala na druhý den k obědu, a zavolala na Jakuba: „Miláčku, mám pro tebe překvapení, asi jsme si právě pořídili kočku...“
Tagy ?
HaniK a smečkaSdílejte! | O sdílení
Ahoj kočkomilci, pohled ven mi evokuje rýmovačku, co vždycky říkala moje babička ...
Ahoj kočkomilci, po minulém „těžším“ článku tu máme něco menšího, ale za to ...
Ahoj kočkomilci, tak je to tu. Obávaná plavková sezóna. V červnu už není možné ...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?