Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 31. - Vášnivé mlčení

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 30.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Missarina stále ještě velmi rozostřenýma očima pracně vymžourala v koutě kajícně stojící hnědou tečkovanou a stříbrně pruhovanou postavu. Silou vůle Missarina ovládla tupou bolest hlavy i poněkud neohebný jazyk a nadechla se k přísnému proslovu: „Vy... vy dva darebáci! Co jste nám namíchali do jídla, na to se vás ptát nebudu, to je mi jasné. Ale na co se ptát chci a budu, to je, PROČ jste nám to tam dali?? Takto zneužít mé důvěry... a důvěry svého bratra! Vždyť vy jste nás uvedli do stavu naší urozenosti zcela nedůstojného!! Tak mluvte! PROČ??“

Oba provinilci sklopili hlavy. Milchávez rozpačitě poškubával ocasem, Lassalita nervozně vytahovala a zatahovala drápky. Pohlédnout na Missarinu se ani jeden neopovážil.

Missarina zesílila hlas a zároveń se chytla tlapkou za bolavou hlavu: „Tak bude to!! Čekám na vaše přiznání!!“

Odpovědí bylo zase jen ticho.

Missarina cítila, že dál už nevydrží ani mlčení svých dětí, ani ostrou bolest hlavy. Rozhodla se rázně ukončit alespoň to první.

„Takže vy jste se rozhodli mlčet. Nemáte ani tolik cti, abyste se přiznali. Víte dobře, že jsem vám mnohé odpouštěla a mnohé u vás omlouvala. Ovšem toto je neomluvitelné. Zatím jaksi nejsem schopná promyslet trest, který zasloužíte, ale jedno vím: nechci vás vidět. Nechci vás zatím v domě vidět. Proto teď půjdete na myší farmu a pomůžete tam odklízet trosky. A zůstanete tam přes noc. Zítra pro vás pošlu Chillita... pokud ovšem bude po dnešku schopen vůbec chodit!“ dotkla se starostlivě Missarina očima Chillita, který ležel zcela bezvládně na koberci.

Milchávez zděšeně vykulil oči: „Ale... ale mamá... to přece... to né! To máme jít tam... do té myšárny... a máme pracovat?? PRACOVAT? MY?“

Missarina se stěží ovládla. Přesto její hlas syčel, mrazil a varoval: „Ano, VY! Vy oba a už ani slovo. A běda, běda vám, jestli zas něco vyvedete. Víš dobře, že v historii našeho rodu byla platná klauzule o možném vydědění a já tě upozorňuji, že stále platná je!“

Milchávezovi a Lassalitě se po těchto slovech zvedla srst a spadly uši. Bez jediného slova vyšli z jídelny, prošli chodbou, sešli po schodech, prošli halou a vyšli před dům. Zcela schlíple se vydali směrem k myší farmě.

Missarina zatím výmluvným gestem naznačila Bubosovi, aby se také klidil, a Bubos tak velmi rád učinil. Vyplašeně utekl do svého pokojíku, kde se stulil na lůžko a po krátkém zmateném přemýšlení tvrdě usnul.

Missarina hluboce vzdychla. Rozhlédla se kolem sebe a na okamžik jí v unavené hlavě vytanula myšlenka, jestli by se neměla pokusit přesunout do svého budoáru. Zvolna zdvihla levou tlapku... a tento pohyb ji natolik vyčerpal, že se převalila na záda, ocasem se pevně ukotvila, aby nepřepadla a během vteřiny upadla do nekonečné říše tvrdého, omámeného spánku. A pak už se z jídelny ozývalo jen hluboké odfukování, pochrupkávání a občasné umňuknutí – všem spáčům se zdály barevné, divoké sny.

První ranní sluneční paprsky zastihly dům Chlupézů stále ponořený v podivném, nezvyklém tichu. Všichni v domě stále spali a nevěděli nic o tom, že velká, ozdobně tepaná brána do zahrady se pomalu otevřela. Po hlavní cestě lehce, elegantně kráčely štíhlé, jemné tlapky. Zastavily se před vstupními dveřmi a tlukotem masivního klepadla se pokusily oznámit, že je někdo za dveřmi. V domě však stále panovalo ticho.

Tlapky zaváhaly... a pak přední tlapka zkusila vzít za kliku. Dveře se otevřely. Graciézní postava vstoupila dovnitř. Stanula v pompézní hale a rozhlížela se. Přistoupila před veliký obraz Missariny a dlouho před ním setrvala. Na měkký, drahocenný koberec dopadly dvě... tři slané kapky. V domě Chlupézů se stále nic nehýbalo. Postava se obezřetně prošla kolem haly a vedena neomylným instinktem, zamířila k dveřím do kuchyně. Otevřela je, vstoupila a spokojeně vydechla: „Jsem u cíle... jsem tu. Ten inzerát, že v domě Chlupézů hledají kuchaře, ten mi seslalo samo nebe.“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama