Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 34. - Vášnivé přivítání
3. listopadu 2008 |
Azuros Kocouřéz |
9 407x / 2x
uvádí
nekonečnou kočkonovelu
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 34.
V jídelně nastalo naprosté ticho. Všichni strnule zírali ke dveřím jídelny, kde stál Chillito... ale Chillito také seděl u stolu... a ohromeně hleděl, jak jeho druhé, stejně béžové, stejně štíhlé, stejně modrooké Já pomalu, téměř nesměle, předstupuje před Missarinu...
Ta jako ve snu, nevěřícně, nejistě povstala ze židle. Široce rozevřenýma očima hleděla na toho, kdo už stál těsně před ní.
Pak ztěžka, hlasem, v kterém se chvěly slzy, vydala ze sevřeného hrdla několik slov: „Bastienitto... můj Bastienitto, jsi... jsi to opravdu ty??“
„Ano... ano, jsem to já... maminko!“
A béžový, štíhlý, modrooký Bastienitto náhle zmizel v tečkované náruči Missariny, která mu zmáčela kožíšek slzami...
Když Missarina Bastienitta pustila, vypadal, jako by právě prošel silným deštěm. Zprudka se otřepal a slané kapky postříkaly všechny kolem stolu. Naráz je to vytrhlo z ustrnulého údivu.
Chillito se zvedl a opatrnými kroky došel k Bastienittovi. Váhavě a opatrně k němu čichl. Ucítil mnoho neznámých, zvláštních vůní a pachů. Ucítil ale také jakousi dávnou, vzdálenou, ale velmi příjemnou vůni... vůni společného pelíšku, vůni hledání libého zdroje mléka... vůni společného usínání a tulení... Najednou mu v béžové hlavě vytanuly vzpomínky... vzpomínky na chvíli, kdy poprvé otevřel modré očko a uviděl proti sobě stejně béžové stvoření... vzpomínky na první nesmělé pokusy o šermování nemotornými pacičkami... a pak také vzpomínka na to, jak máma Missarina zoufale běhá po domě, hledá... hledá... pláče...
Chillito se otřásl a pohlédl na Missarinu. Teď také plakala, ale byly to slzy štěstí. Po dlouhé době viděla to, v co už ani nevěřila... viděla zase své dva syny spolu.
Chillito se lehce dotkl tlapkou Bastienitta a potichu řekl: „Tak ahoj... brácho!“
Bastienitto se zatvářil blaženě. Ihned si ale všiml, že Lassalita a Milchávez se naopak tváří velmi, velmi rozčileně a hledí na něj nevraživě. Ani výrazy ostatních u stolu nebyly nejpřívětivější.
Missarina postřehla totéž. Okamžitě se ujala slova: „Mé drahé děti, mí drazí přátelé... dovolte, abych vám představila svého ztraceného syna... Bastienitta! Unesl mi ho jeho zlotřilý otec... unesl ho ze zlatého pelíšku jako malé, nevinné kotě... všechno pátrání bylo marné... nenašli jsme je, nevím, kde se skrývali. Málem jsem tehdy přišla o rozum... rvalo mi to srdce... ale musela jsem se smířit s tím, že už svého synáčka nikdy neuvidím. Dlouhý čas jsem žila jen ve vzpomínkách... přemýšlela jsem, zda vůbec žije... a jestli ano, tak jaký je, jak vypadá... A pak najednou mi od něj přišel dopis! Psal, že se už brzy shledáme! Myslela jsem, že je to nějaký hloupý žert... že někdo chce sypat sůl do nezhojené rány...
A ten dopis se mi ztratil... někdo ho vzal... myslela jsem, že Bubos... ale Bubos to asi nebyl. A je už jedno, kdo dopis vzal, hlavně, když je můj drahý syn zpátky. Chillito, Lassalito, Milchávezi... to je váš bratr!“
Lassalita se tvářila velmi nespokojeně: „Ale proč jsi nám o něm nikdy neřekla?“
Missarina vysvětlila: „Proč? Nechtěla jsem, abyste z toho měli těžkou hlavu ještě vy... stačilo, že to trápilo mne!“
Otec Amadeos, který její příběh znal, na ni soucitně pohlédl... a jako první vstal od stolu, aby mohl Bastienitta přivítat. Jeho příkladu následovali i ostatní... a Bastienitto se náhle ocitl uprostřed spokojené, přátelské skupinky, ve které mu každý třepal tlapkou, představoval se a vyjadřoval radost z jeho návratu.
Ale přes všechnu radost nemohl Bastienitto nevidět, že Lassalita a Milchávez zůstali sedět u stolu, mají naježené fousky, sklopené uši a nevlídně zúžené oči. Lassalita dokonce pohlédla na Milcháveze a s výmluvným zavrčením ukázala ostré zuby. Milchávez odpověděl prudkým sekáním pruhovaného ocásku...
Pokračování příště
| O sdílení
Kačaba 3. listopadu 2008 13:51
Hurááá, už se nám aspoň něco začíná rozmotávat. Chillito na druhou, to musí být nádhera, tolik modrých kukadel. :o))
Maxik 3. listopadu 2008 13:23
Bastienitto na fotkách (v bublině na vzpomínky) je z dob, kdy byl ještě Koko a bydlel v prádelním koši. Jejda, to je krásná vzpomínka.
beta.1 3. listopadu 2008 12:37
Z radosti jsem zapomněla na fotku,opět nemám slov nad perfektností :-).
beta.1 3. listopadu 2008 12:35
JUpíííííííííí tajemství dopisu odhaleno:-) a můj tlak o trochu poklesl:-)))).Děkuji autorovi za zlepšení mého zdravotního stavu:-)))))).
April 3. listopadu 2008 9:15
No hurá, jedna záhada vyřešená ... ale pár dalších na odhalení ještě čeká :-)))
Maxik 3. listopadu 2008 6:20
Konečně po půl roce víme, co bylo v tom dopise. Bastienitto! Tak to je super překvapení. Jen nemohu uvěřit, že Milchávez je taková potvora. :)
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Reklama
Nejčtenější
2
Kdy je možné odebrat kotě od kočky? A proč ... (35x)
4
Naléhavě hledáme dobrovolníka pro pomoc ... (21x)
5
Veterinární poradna: Do jaké teploty může být ... (20x)
7
Polydaktylie u koček (18x)
8
Britská krátkosrstá kočka (17x)
9
Námořnické pověry o kočkách (16x)
Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?
Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit
osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?
Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.
Přitlapkovat se
