Ahoj plyšáci a plyšandy. Tak se vám musím pochlubit, co se mi povedlo za super kousek:)
Ještě teď se mi o tom zdá a paničce asi taky, hi hi. Předevčírem, když panička přišla večer z práce, tak vyndala z takové té bílé krabice, odkud jde vždycky šíííílená zima, balíček s nějakou mňammkou. Áááá, Maxíček bude mít luxusní večeři. Tak jsem se k ní hned hrnul a čekal, až mi ten pořádnej kousek flákoty uvaří. Ale ona ne, zavřela tu ňamku do takové krabice a nechala ji stát na lince. Hmmm, tak to asi nebude pro mě. Prý že zítra uvaří výborný oběd. Ale já mám hlad teď!!! Dostal jsem jen blbou kapsičku a prý, že mi to stačí. Když já mám táááákovou chuť na to masíčko. Počkám, až půjde spát, a uvidím, co se s tím dá dělat:)
Nemohl jsem se dočkat, až dvounožkyně zavelí "tak pojď, micane, jdeme do hajan..." Chodil jsem se mazlit, ňuchal ji čumáčkem, broukal jsem jí do ouška a snažil se jí všemožně uspat. Jen aby už byla z dohledu té obrovsé dobrůtky. Konečně jsem se dočkal:) Tak jdeme, micane! Vyrazil jsem, jako když do mě střelí, a už jsem předváděl akrobatické kousky v posteli. A lákal jí, jen pojď, pojď... teda uááá, uááá... Jen co zalehla, už jsem ležel na ní a vrněl a vrněl, až se mi jí podařilo uspat, hi hi. To byla teda dneska rychlost. Musel jsem si odpustit moje noční nálety, kousání do palců u nohou, vřískání za oknem i skákání z postele na hlavu paničky. Jen aby co nejrychleji usnula a já měl volnou cestu :).
Ještě jednou zkontroluju, jestli už nehrozí nebezpečí, a vzhůru na výpravu :). Z postele se ozývá spokojené vrnění, tentokrát ale není ode mě. Tak to už asi matka živitelka konečně usnula:)). Tak já teda letím, hihi.
No tak jsem u té dobroty, ale proč je tak pevně přikurtovaná v té divné krabici, budu muset vymyslet, jak se do ní dostat. Já jí dám oběd, pozdní večeře by bodla ještě víc. A stejně toho je dost i na ten její oběd, možná jí kousek nechám. Ale jak se sakra dostat pod to víčko... Hmmm, zkusím to odtlapokovat na kraj linky a pak do toho žďuchnout. Uvidíme, co se stane. Bum!!! Sakra to jsem se lekl, až mi... :). Musím zkontrolovat tu vrnící věc v posteli, jestli ji ta rána neprobudila. Neee, dobrý, pořád chrní. Tak hajdy zpátky... Jééé, to je paráda, masíčko vyskočilo jak čertík z krabičky. Ale to je nějaké studené, až mi čumáček málem přimrznul. Budu muset počkat, až to bude mít lepší teplotu, to by mi nechutnalo.
Vzal jsem opatrně to masíčko v pytlíku do tlamičky (mám už školu v nošení plyšových myšek) :) a dotáhnul jsem ho až do chodby, kde mám svoje papání. No co, vždyť už je vlastně moje. Vysvobodil jsem ho z té krabice a tudíž jsem něco jako záchranář... ha ha ha. Teda je to ale težší než ta myška, no co, ale stojí to za to. Chvilku si lehnu a třeba to potom bude už poživatelný.
Málem jsem zaspal... oňucháním a lehkým potlapem jsem zjistil, že už je masíčko měkčí. Zkusím ho nějak dostat z toho pytlíku. Vrr vrr, ňuch ňuch, plesk... a je to. Konečně jsem se dočkal... ňam, to je dobrůtka. Panička mi masíčko sice vždycky krájí, ale kvůli noži jí budit nebudu. Ještě by mi tu mojí extrémně velkou "myš" sebrala a to nemůžu dovolit.
Jééé, to je lahoda, hezky si natrhám, co potřebuju, a až budu mít plné bříško, tak zbytek paničce nechám na ten oběd. Snad jí nebude vadit, že jsem si už kousek ochutnal:)
Řeknu vám, už se pomalu nemůžu ani hýbat... pro dnešek už končím a půjdu si lehnout do měkkoučké postýlky, tady na zemi by mě všechno tlačilo. Připlížím se opatrně k té vrnící věci, potichoučku se stulím k její hlavě a nechám si zdát o dalších takových myškách... Úáááá jsem už trochu ospalý, tak jak to všechno dopadlo, vám napíšu zase příště. Zatím pa pa a přeju stejně úspěšný lov, jako byl ten můj :)))
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?