Mňautobiografie pana Profesora - Protest

3. 7. 2010 10:15
Jsem rozčilenej kocour!! Bylo mi znemožněno vrhnout. Se. Bylo mi znemožněno vrhnout se na Jiřinku jako první. Znemožnila mi to holka. Prostřední. Vymotavála mne z kšírků pomalu. Vymotávala mne tak pomalu, že se jako první z pojízdné krabice vymotala velká holka. A vrhla se. Na Jiřinku. TSSS! Zrádkyně! Klidně se vrhne na Jiřinku, i když ví, že Jiřinka se nejvíc těší, až se vrhne na svého Pišínka!!! Jsem rozčilenej a vznáším protest! Zásadní!

10:16
Jsem hodně rozčilenej kocour!!! Tím, že se holka vrhla na Jiřinku, znemožnila jí výhled směrem k pojízdné krabici! Takže jsem nemohl Jiřince předvést svůj nejnovější unikátní objev. Objev samovykládacího zavazadla!! Zvyšuji intenzitu protestu!

10:17
Nemám čas zpracovat podstatu protestu do spisu. Musím se vrhat. Na Jiřinku. Konečně ji pustila. Holka. Velká. Vrhla se na Marcelu.

10:20
Tsunamissy bylo v pojízdné krabici vypuštěno z přepravky. Patrně z radosti se přidalo k mému protestu. Také vrhlo. Bohužel zřejmě nepochopilo podstatu protestu. Vrhlo bez „se“. Vrhlo NA. Vrhlo na sedadlo pojízdné krabice.

10:24
Velká holka čistí sedadlo. Ptá se Tsunamissy, jestli nemohlo vydržet ty tři vteřiny a blinkat venku na trávě. Tsunamissy už se vrhlo do chalupy. Kdyby se nevrhlo, určitě by holce řeklo, že nemohlo vrhnout na trávu, protože je čistotné a ví, že zatímco tráva tady zůstane, pojízdná krabice odjede. Velký kluk vrhá nepotěšené pohledy a oznamuje, že zpátky pojedou ty chlupaté obludy v jeho autě pouze přes jeho mrtvolu. Holka má zjevně bystrý den, protože okamžitě prohlašuje, že změna je život a v autě, řízeném mrtvolou, ještě nejela a už se těší. Velký kluk vrhá hodně nepotěšené pohledy na velikou mokrou skvrnu na sedačce a radí holce, že zpátky má poslat chlupaté obludy poštou. V balíku. Holka říká, že to fakt nepůjde. Nemá s sebou balicí papír.

10:30
Vrhám se. Na obhlídku! Střecha? Je tady! Bříza? Je tady a vyrostla! Řeka?? Je tu! Moje oblíbená meditačně šmátrací spisovna v kuchyni? Taky je tady! Jsem nadšenej kocour!

11:00
Jsem velmi nadšenej kocour!! Nadšeně pomáhám holce. Velké. Pomáhám jí vybalit a uklidit obsah tašek. Pomáhám velmi zodpovědně! Proto nemám čas zodpovědět holky otázku, jestli si fakt myslím, že musím vlézt úplně do každé tašky a do některé i třikrát?? TSSS! To snad dá rozum, že myslím! Kdybych si to nemyslel, tak do těch tašek nelezu, ne?

17.57
Jsem kocour. Jsem kocour v očekávání. Radostném. Očekávám, že za chvilku nastane čas podávání tyčinek. Jsem časopřesnej kocour a vím, že doma jsou mi tyčinky podávány vždy přesně v tuto dobu. Očekávám, že i tady tomu nebude jinak... Systém, řád a přesnost jsou pro vědeckou práci a mé nevyhynutí základními prvky!!

17:59
Jsem roztetelenej kocour. Tetelím se u almary v kuchyni. V almaře jsou tyčinky. Brzy budou tyčinky v kocourovi. Jo, jo. Už každým okamžikem přijde holka a poskytne mi základní prvky. Totiž, tyčinky.

18:00
Už jde?

18:01
Nejde!

18:02
Pořád nejde!!

18:05
Už pět minut mi hrozí vyhynutí!!

18:06
Jsem znepokojenej kocour. A rozrušenej. Jsem rozrušenej poznáním, že holka mne opět zanedbává a vystavuje mne hrozbě vyhynutí. Jdu psát zásadní protestní spis ... NEJDU! Jdu hledat holku. Na rozdíl od ní nemohu své vyhynutí dopustit.

18:07
Ve jménu záchrany mně jsem odhodlán ke všemu. Odhodlaně vycházím před chalupu. Hodlám vyhledat holku pomocí všech dostupných metod. Začnu použitím sluchových a zrakových čidel.

18:08
HA! TSSSSSSSS! Už vím, kde je, zrádkyně!! Sedí pod pergolou u Marcelky! Je to jasné! Zanedbává mne! Tak to ne!! Když nejde holka ke kocourovi, musí kocour k holce. Rázným krokem vyrážím sjednat nápravu.

18:09
Dorazil jsem. Všechny holky pod pergolou má přítomnost potěšila. Rozumím jim. Mě by moje přítomnost taky potěšila. Rozumím jim, ale ony nerozumí mně. Ptají se mě, jestli jsem přišel taky si povídat. Nepřišel!! Přišel jsem holce připomenout její povinnosti. Je povinna dbát o mé nevyhynutí. Sděluji jí to velmi naléhavě.

18:12
Kruci! Kruci! Pořád nechápe!

18:15
Přešlapuji! Vysílám naléhavé zvukové signály. Přední tlapkou výmluvně ukazuji, kam je třeba vložit prevenci proti vyhynutí. A nic. Pořád nechápe.

18:16
Pořád nechápe! Brzy jí doporučím, aby si s Hrochem založili Klub majitelů dvou mozkových buněk.

18:18
HA!! No to je dost! Pochopila. Zeptala se holek, kolik je hodin. Když jí řekly, kolik, řekla, že už chápe, co se po ní žádá. Když odcházela k naší chalupě, řekla také něco o teroru a neodbytném mlsounovi, kterého měla naučit na tyčinky v sedm ráno a mohla ho používat místo budíku.

18:28
Jsem uspokojenej kocour. A uklidněnej. Dnes nevyhynu. Zůstanu zachován vědě a výzkumu. Jsem ve spisovně a chystám se začít bádat na spisu Malá tyčinka pro kocoura, velký krok pro lidstvo.

Piškot Pišutka v.t.

Foto: Jsem kocour. Před chalupou. Sluchovými čidly monitoruji, kde je holka... a nestačím se divit! Tsss!! Je to možné, tohleto??? Si klidně drbe pod pergolou a ohrožuje mne vyhynutím. Nejvyšší čas sjednat nápravu a obnovit řád a poslušnost. Holky. Velké.

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama