Kačenka není příliš chytrá.
Dřív počítala jako Indiáni. Jedna, dvě, moc.
Já jsem ji naučil počítat do tří.
Hezčí pohled než na kočku je jenom pohled na tři kočky!
Kočkomat jsem naučil počítat dokonce do čtyř.
To se v domácnosti se třema kočkama hodí!
Z velké konzervy dá do každé misky čtvrtinu.
Já jsem nejrychlejší. Prázdnou misku nechám jejímu osudu a vrazím hlavu vedle Matýska do jeho misky, abych zkontroloval, jestli to nemá lepší. Matýsek nelení a obsadí misku Kačenky.
Kačenka vydá misku bez boje, ustoupí, kouká a úpí. Jenom chvilku. Pak začne hledat.
Už si totiž konečně pamatuje, že někde musí být třetí miska, do které mezitím kočkomat vyklopil poslední čtvrt konzervy jenom pro ni.
V noci já jsem strašně hodnej! Bacha na mě! Jenom běhám, skáču a lovím pomyslné cíle. Přepadám Matýska ze zálohy a straším Kačenku, která pak mručí jako lev, aby se to domem pěkně neslo...
Když se unavím, vlezu si ke kočkomatu do postele a zdřímnu si a potom zase pokračuju.
Ale dneska v noci jsme toho stihli hodně!
Nejdřív Matýsek blinkal. To tak tiše mlaskne a kočkomat je okamžitě vzhůru. Blinká se zásadně na dvě doby. Fleky na koberci našel poměrně rychle a jen to uklidil, hned zase zahučel do postele, že se bude spát.
Já jsem se potřeboval ještě trochu proběhnout a čistě náhodou jsem shodil z police na válendu Dvounožcův popelník i urnu. Naštěstí se nic nerozbilo. Jenom se kočkomat naštval. Že to není na hraní!
Tak jsem se urazil. Jsem lovec! Žádné mrně!
Chvilku jsme zase spali, ne že ne!
Ale pak jsem uslyšel něco strašně zajímavého. A vyskočil. A rozsek kočkomatu packou ucho.
Kdyby měl kočkomat uši placaté jako třeba slon, nic by se mu nestalo. Ale ty jeho se jako startovní plocha naprosto neosvědčily. Měl by se nad sebou zamyslet.
Kočkomat utřel krev, chvíli remcal a potom jsme šli opravdu spát. Bylo už na čase. Začínalo svítat a to se spí nejlíp!
Rostu před očima. Rostu utěšeně. Jestli ne do krásy, do šikovnosti určitě. Kočkomat mě prostě silně podcenil. Stodvacet čísel do výšky mě nemůže zastavit, když mě tam listy potosu vyloženě provokují, že. Slyšel jsem, že existují domácnosti, kde si kytky koček vůbec nevšímají, ale tomu nevěřím.
Ten první květináč byl brnkačka. Stál na lednici. Tam vyskočí každé malé kotě. Byl tam pro mě prostě nachystaný. Šlahouny z něj vedly po kraji záclon až ke stropu a kolem reprobedny zase dolů.
Nejdřív jsem prokousal pár listů skrznaskrz, než jsem přišel na to, jak je uškubnout, abych měl na fotbálek vždycky čerstvé.
Byl jsem mladý a nezkušený a ta popínavá kytka mi nedala spát. Dumal jsem, jak se po ní dostat na reprobednu. Poskakoval jsem na lednici a kočkomat se shovívavě usmíval, že tak vysoko se nedostal ani Potštejn a to byl nějaký koumák.
Jenže kytka začala žloutnout. Dole už chyběla většina listů.
Když se ji kočkomat rozhodl ostříhat, aby zase obrazila, nebylo už téměř co. Překousané stonky volně vlály v prostoru a s hlínou v květináči už je nespojovala ani slepá víra.
Než kočkomat zvadlé lupení zlikvidoval, postavil jsem se do květináče a snažil se vyskočit nahoru z něj.
Že mi do cíle chybělo slabých půl metru dokládají černé stopy tlapek na zdi. Jenže ten zatracený květináč se zvrhl. Kořenový systém povolil a hlína se rozsypala všude, kam jen trochu mohla...
Honit smeták nebo smetáček s lopatkou, když se to kočkomat snažil uklidit, je taky fajn, ale stejně jsem měl zkažené dětství!
Druhý květináč stál vedle monitoru. I větší a rozložitější květináč se zvrhne jako na potvoru zrovna, když se snažíte odrazit...
Obrazy, které rostlina ovíjela, visely často hajdalácky nakřivo a listy na koberci nechtěly poletovat, zkrátka kytka na nic.
Kočkomat sice zem několikrát doplnil, ale mokrá hlína na koberci mezi kabely počítače ho znervózňovala.
Když potom zjistil, že i tady jsou stonky definitivně ulámané, květináč mi sebral a nic do něj nezasadil.
Přestože má ve sklenici s vodou nachystané na zakořenění další rostlinky. Teda měl. Ta police v kuchyni je nešikovná. Špatně se tam vybírá zatáčka. Holt jsem brzdil a potřeboval se přidržet. Střepy nosí štěstí! Co kdyby se na mě svalil hmoždíř?!
Třetí květináč byl na polici nad válendou. To je mnohem lepší. Věci padají do měkkého. No jo, taky jsem rád, že padám do měkkého.
Tenhle shozený květináč dvakrát našla Maruška, když kočkomat nebyl doma. Ona je to šlupka i na dece.
Vrátila ho na místo, narovnala zbytky kytek, vyluxovala tu pohromu. V pátek to už nestihla. Kočkomat přijel brzo.
Spací bedna uprostřed předsíně svědčila o Kačenčině zbabělém úprku.
Já jsem kočkomat vítal ze všech sil a jenom jedním očíčkem mžoural, jestli bych se škvírou ve dveřích neprotáhl na schody.
Matýsek nám důstojně kráčel chodbou v ústrety. Na břicho jsme mu neviděli. Na jeho spací dece plné hlíny se jasně rýsovala silueta odpočívajícího kocoura. A tak jsem přišel o další květináč.
Ale ještě mám v prádle tři. Hřebíčky ve zdi nevydržely. Kytky už se nepnou. Jenom se tak povadle povalují v jednom nepřehledném chumlu.
Kočkomat vyhrožuje, že nové nebudou, dokud nedostanu rozum.
Ale mně to neva. Teď lovím vysoko na zdi díru po hřebíku, co vypadá jako drzá moucha. Nehýbe se. Co může být lepšího?!
Už netrénuju na poletuchu. Teď trénuju sex! Sex je nejdůležitější věc na světě hned po jídle. Na to jsem přišel úplně sám!
Nebo před jídlem?!?
Kačenka řekla, že jsem drzé budižkničemu, když jsem se jí šel zeptat. Matýsek si nemohl vzpomenout a jak se nad tím zamyslel, usnul.
Opravdickou kočku jsem už viděl. Z okna. Na dvoře. Chtěl bych se jí dvořit, ale to protivné pletivo nemá kouska pochopení!
A tak sex trénuju na Matýskovi.
Do té kočičí fešandy má daleko. Není to úplně ono, ale zase je to jednodušší než s Kačenkou. Kačenka hrozně vrčí a na krk se kousnout prostě nedá.
A zakousnout se je na sexu to nejdůležitější! Já jsem to viděl u Matýska! Matýsek se občas zatváří nesmírně důležitě, zakousne svoji válecí deku, dupe po ní a nakonec ji pekelně schumlá pod břichem.
Tuhle už se mi to skoro povedlo. Dokonalý sex!
Skočil jsem na Matýska a pevně jsem se do něj zakousl. A jak tam na něm ležím a raduju se, před nosem se mi mihl jeho ocas.
Takový pěkný sex a Mates to úplně zvoral.
Hlavu měl na opačném konci než já!
Myslíte, že u sexu je důležitá hlava?
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?