Tak co Mourek?

Ano ano, vážení... čas plyne, nový člen rodiny u nás pořádně zaseknul drápky!
Psal jsem vám, jak kocour Mourek k nám přivandroval, aby tu strávil dobu, než si ho opět vezme babička na chatu. On ale vůbec nesmutnil. Prostě do toho skočil všema tlapkama naráz (nebo po hlavě?). Zabral si křeslo, u misek odstrčí i psa Blekouše, baští za dva a bravurně odkoukal, jak se to tu dělá s odchody a příchody. Vůbec mu nevadí, že já (Mňouk) a Ríča jsme tady páni. Já pán - ty pán. Mourek na nás sice pokukuje s respektem, ale nakonec je to on, kdo se suverénně vecpe první. Našinec na to nestihne říct ani "mňouk"! Paňka nám ale rozděluje všem spravedlivě. Kdo se zrovna opozdí, má večeři schovanou "v troubě" a ani o dobrůtky se bát nemusí.
Mourovy průšvihy? Strašně rád leze po horánkách. Jenže to není žádný drobeček, ani lehkonohá víla. Nejdřív skočí na židli. Ze židle na piáno. Pak na horní desku piána. Pak dlouze vypočítá odraz a vznese se na skříň vlevo. Poté musí pochodovat po horní polici knihovny (přes krabice, alba a futrály s houslema...) na protilehlou skříň. A tam se usalaší a je mu tam blaze... Při těchto vylomeninách shodil dolů obrázek - a sklo se rozsypalo na kousky. Venku rád šplhá na strom, ze stromu pak seskočí na terasu. Chápete to??? Když máme přistavený žebřík?! To já si nahoru i dolů pohodlně drandím po tom žebři, nemusím nikam přeskakovat. Nevím, co dělal - ale ocitnul se na stromě u sousedů. Balancoval ve větvích, dole obíhala dobrmanka Berenika a dělala na něj "bububu". To jsem se smál! Však toto já už všechno zažil, já se v rajónu jinak vyznám! A jak to dopadlo? Inu, lezl blíž a blíž po docela tenké větvi. Pak si dodal odvahu a huuups! Ze stromu na zídku, ze zídky přeskočil do naší zahrady. Berenika odtáhla s dlouhým nosem. Víte - není každý hafan tak hodný, jako náš domácí Blekoušek. On nás často prohání - to aby nás potrénoval. Jinak je zlatej!

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama
Reklama