Ano. Dvounohé se tento týden zase pomuchlala nálada. Bylo někdy před devátou. Dvounohá měla celkem dobrou náladu, neboť známky byly uzavřené a na nové testy bylo dost času. Takže se nemusela učit. Podle mě by do školy neměla chodit, měli byste jí slyšet, co pak žvaní za nesmysly. Jednou, den před testem z biologie, mi vyjmenovala všechny kosti v mém těle. A horší je snad jen fyzika. To už pak žvaní nesmysly. O termice, dinosaurech, teplokrevnosti savců a meteoritu.
Ten večer si malovala, což dělá jen tehdy, když má čas a náladu. A najednou se ozval zvuk podobný dětskému řevu. Dvounohá to ignorovala. Po chvíli jí došlo, že v devět hodin je minimum malých dětí venku. A ještě míň, když je pod nulou. Jenže řev neustal a dvounohá zjistila, že je to zpod našeho okna. Sešla proto dolů, aby zjistila, co se děje. Ano, napadlo ji, že jiní kočičáci plodí malá koťátka. Jenže když otevřela dveře, prý jen utíkala nějaká jiná kočka pryč. A vrátila se mě opečovávat.
Ne. Nepřestala. Dvounohá šla tedy zpět a kočku viděla zblízka. Usoudila, že je to kočka v říji. Jenže to už vystartoval jezevčík, že si chce zahrát na honěnou ve sněhu. A kočka odešla. Dvounohá mi pak vyprávěla, že jsem evidentně měl návštěvu. Prý si jí mám vyřídit osobně. To se řekne, ale hůř udělá.
Ale aspoň měla dvounohá co dělat, ne?
Sdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?