Boj o přežití (2)

Milí kočkolegyně, kočkolegové jakož i váš personál,

minulý (a můj 1. deníček Mami krásně "vymňoukla" - mne již odprosila a vám se tímto omlouvá a slibuje polepšení.

Není to s ní totiž jednoduché. Domluvili jsme se, že budu diktovat, ale mluvím pouze turecky a německy. Česky jen trošku, ale to radši neopakuji, jsou to výrazy, které používá, když se nezavděčím. Doufám, že její překlad bude "čitelný", slýchávám totiž, jak koktá když musí mluvit česky. Doporučil jsem jí D/CZ slovník, který jsem jí k PC osobně připackoval. Takže po vašich milých komentářích doufám i nadále ve vaši přízeň a děkuji předem.

Minulý deníček skončil předčasně, protože vložila moc velikou fotku, poněvadž se to musí ještě naučit. Nyní to slíbené pokračování.

Tedy Maceška byla ve škole a Macecha 1 byla prý ze mne na nervy. Za protestů a pláče Macešky napsala ceduli, že se daruje kocourek a pověsila ji do výlohy pekárny, ve které občas pracovala. Uviděl ji jeden Portugalec, který žil s jednou Italkou v druhém vchodu domu, co bydlí Mami (tenkrát ještě "ve svém", teď moje nájemnice). A neštěstí bylo hotové. Italka měla syna (otec Maďar), který byl hyperaktivní a jeho "psych" jí doporučil jako terapii kočku!

Už vidím, jak se jako znalci kočičích charakterů, křižujete a obracíte oči v sloup. Takže takto začala moje tragédie u Macechy 2. Má zde totiž početné příbuzenstvo s fůrou malých i větších dětí. Všichni utvořili přivítací výbor tím, že se na mne vrhli. Přežil jsem to schován v neodlehlejším koutku a vylezl až večer.

Italka chodila pracovat (zázrak!) a tak haranti měli pré. Honili mne, tahali, strašili, přivazovali mi plechovky na ocásek, chtěli mne koupat a málem utopili. Macecha 2 to časem zjistila, ale nic pro mne neudělala. Dokonce mi sama několikrát naplácala, nemám tušení, proč. Jednou mne hyperníci zase honili (byli to divočáci všichni), já skočil pro záchranu na lednici a jedna italská terakotová váza se chtěla zachránit na zemi a najednou byla na kousky. M2
mě tenkrát skutečně pořádně zvalchovala, že jsem taky zase dva dni strachy a bez jídla z mé skrýše nevylezl.

Jinak jsem sice moc hlady netrpěl, ale řekněte sami - plátek šunky nebo sýra hozený vcelku na nepříliš čistý laminát není zrovna lahůdka. Konzervičky a granulky jsem dostával, ale moc mi nechutnaly, ty u Mami jsou mňam!

Ale nějak jsem to přetloukl a začal pracovat na mé záchraně z pekla - to vám prozradím příště - trochu mne ten diktát unavil, jdu si odpočinout do Pohoří peřin. Zdraví Pascha

Sdílejte!  |  O sdílení

8 komentářů

Reklama
Reklama