Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 45. - Vášnivá štědrost
24. prosince 2008 |
Azuros Kocouřéz |
9 066x / 6x
uvádí
nekonečnou kočkonovelu
Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz
Díl 45.
V rezidenci rodu Chlupézů panovalo hluboké, vážné a třpytivě křehké ticho.
Odlesky zářících křišťálových lustrů lehounce tančily mezi zlatými ozdobami a řetězy na jedlových větvích ve vázách, za rámy obrazů a v girlandách.
A vzduch byl plný vábivých, horkých a nádherných vůní... a plný očekávání, plný tajemství, plný zvláštních zázraků...
A pak se náhle ozvaly zvony... volající, zvoucí, zvěstující...
A do vyzvánění zvonů se ozývaly otvírané dveře, kterými vcházeli všichni, kteří vejít měli.
Halou procházela s hrdě zdviženou hlavou Missarina Chlupézová, zavěšená do dvorného Goliasiantose de la Marilionéz ve slavnostním kočlicejním úboru. A za nimi noblesně a šťastně kráčeli Lassalita, Milchávez a Chillito Chlupézovi, důstojně a vznosně přicházela Barbarella, Dorchita a Debbiagros, plavně, elegantně šly Pepita Los Nesykorkos, Stephanie Los Sykorkos a Bettyana Los Caterinos. Uprostřed svých bratrů Bertilia a Danéze Jančézových přicházela Afrodíta Jančézová, za nimi se, vědomi si výjimečnosti chvíle, nesli Maxavéz Hazardéz, otec Amadeos a doktor Ginos. Trochu nejistě, nesví z překvapivých rolí hostů, šli Barbarita a Frankito Mateovi spolu s Fanfanosem Blue Habesosem. Půvabně a trochu nesměle našlapovaly Abbygailita, Mufuela, Izziela a Lorrieta, váhavě a rozpačitě šel Bubos, kterého přidržoval Francesquito, aby neutekl. A jako poslední trochu funivě a ztěžka šli Tadeasos a Fridrichos, kteří na nosítkách přinášeli kroutícího se Piškotatose. A nad nimi všemi se v lehounkém bílém oblaku vznášel průhledný Antonios Los Kokosos Chlupéz...
Před dveřmi do jídelny se Missarina zastavila, otočila se ke všem a rozechvělým, téměř dojatým hlasem vyslovila: „Moji milí, nedoufala jsem, že ... že nakonec večer, který se jmenuje štědrý, pro nás opravdu štědrý bude... tím, že jsme se všichni shledali, tím, že jsme všichni spolu, tím, že mám u sebe všechny své děti. A že tu mám vás všechny. Stalo se tak a jsem šťastna, že vás mohu pozvat, abyste zasedli k našemu slavnostnímu, bohatému štědrovečernímu stolu. Jste tu všichni... a přesto jeden host chybí. Host, kterého jsem si dovolila pozvat a on mé pozvání přijal a já jsem tím poctěna. Host, který právě přichází... sám velký Don Bertrandos!“
Oči všech se téměř nevěřícně otočili k místu, kam ukázala Missarina... a přicházel... tmavý, tajemný... Došel k Missarině, nedbal ostrých pohledů Goliasiantose a vysekl dvornou úklonu: „Děkuji... děkuji vám, že mohu prožít tento večer zde, v domě plném živých bytostí... a ne v osamělosti své rezidence! Děkuji vám, madam, ze srdce!“
„Buďte nám vítán, také ze srdce... a teď už, všichni, mí drazí, prosím, račte vejít.“ A Missarina otevřela obě křídla dveří a všem se naskytl pohled na veliký, bohatě nazdobený, honosný stůl, plný mis, talířů a táců. Světlo vysokých svíček, lesk broušených sklenic a nad tím vším záře největší – svítící oči Bastienita, který se, pyšný na to, co vytvořil, hluboce ukláněl. Missarina k němu přiběhla a objala ho.
A světlo svíček se zatřpytilo v slzách, které se všem objevily v očích...
A pak už Missarina pokynula, aby usedli...
A pak už Bastienitto odklopil přikryté mísy a všichni se rozplynuli v nadpozemské blaženosti vůní a chutí... a také slov, která se ozývala mezi cinkáním talířů, tlumeným pomlaskáváním a spokojenými vzdechy.
„Ty lososí medailonky s tuňákovou omáčkou jsou báječné... jsem moc rád, že jsme se mohli vrátit domů, ty jo, stejně, viď, ségra, to bylo něco, když jsem tou násadou vidlí bacil do zdi a začly se sypat cihly a hned za nimi ty zlaté peníze... a že jich tam bylo, co??“
„Chi chi, to jo... a pamatuješ ten výraz Frankita, když tam vletěl a uviděl, jak se ze zdi sype poklad, který tam schoval a zazdil tajně jeho dědeček? Jak ztuhnul a padnul na pr...ééé, zkrátka, byl překvapenej?“
„Děti, nepovídejte tolik, pozor na kosti... ráda bych prožila klidný večer... i když ano, jistě, doktor Ginos by to vyřešil, ale nemůžeme chtít, aby naši vzácní hosté pracovali... ach, pane řediteli Piškotatosi, jsem ráda, že vám to morušové listí tolik chutná... snad jen... mohl byste chroupat trochu tišeji... promiň, Goliasiantosi, na co ses ptal? Ach tak, co se mu stalo... no, ehm, to je následek jednoho nápadu Milcháveze a tvé... ehm, ehm, no, jako bych ucítila kost... to ti stejně neodpustím, darebáku, žes mne opustil hned po noci plné vášně a... copak, také cítíš kost?“
„Mamá, dovol, abych ti sdělil, že vše jsem osobně vykostil... v tom štičím perkeltu nemůže být ani kostička a... proč mne kopeš pod stolem, brácho??“
„Drahá Barbaritko, pořád tomu nemohu uvěřit, pořád se bojím, že se probudím a budu stát jako chuďas na dvoře farmy... a zatím tady v domě Chlupézů jsem hostem a jsem boháč... ne, ne, vím, co chceš říci, jsme boháči!“
„Tak to si dám líbit... úžasná bašta... jo, holky, koukám, že se taky můžete utlouct po těch myších jatýrkách na grilu... Bubosi, znovu a naposled ti říkám, sedni si a nikam neodcházej a jez... zatím jsi snědl teprve talíř myších kýtek v ledvinkové omáčce, deset kuřecích špízů a tři orestované steaky... ještě si bude Bastienitto myslet, že ti nechutná...“
„Drahá sestřenka tedy umí překvapit... pozve klidně toho podezřelého Bertrandose... povídá se o něm všelicos... ale když se tak na něj dívám, musím uznat, že je sympatický. Jen nevím, proč pořád kouká někam nahoru... ke garnýžím?“
„To je tak krásné... jsem okouzlena... jako fakt bomba, sem nečekala, že to bude tak cool... chci říci, totiž, jsou to mé nejhezčí vánoce!“
A pak už se večeře chýlila ke konci... a všichni napjatě naslouchali... a tu se rozezněl, rozezpíval zvoneček a Lassalita a Milchávez se nadšeně vrhli ke dveřím do velkého salonu... otevřeli je a za nimi... veliký, překrásný strom, vysoký ke stropu a plný zlatých myšek, rybiček, ptáčků, řetězů z umně splétaných myších ocásků...
A pod ním... dárky, dárky, dárky, nekonečně mnoho dárků ve zlatozelených obalech a s červenými stuhami.
„Mňauááááááááááááách,“ vydechli všichni v úžasu.
„A na ňééééééééééééééééééééééj!!“ vypískli nadšenými hlásky Lassalita a Milchávez a než je Chillito stačil zachytit, už vesele šplhali až na špičku stromu, odkud radostně shlíželi na jásání nad dárky.
Z balíčků se klubaly zlacené míčky, souprava kostek pro hazardní hry, v nejjemnější myší kůži vázaná kniha Doktor léčí, příroda uzdravuje, hedvábné spací polštářky, elegantní přívěšky , drahocenná kosmetika pro zvýšení lesku kožíšků a mnoho dalších skvostů, nad kterými obdarovaní vykřikovali nadšením a vděčností.
A pak už byly všechny dárky vybaleny a doobdivovány a Lassalita a Milchávez slezli dolů a přitulili se k Missarině a k nim se přitulili Chillito a Bastienitto... a i všichni ostatní seděli tiše blízko sebe a dotýkali se tlapkami a pokorně, s láskou, naslouchali modlitbě otce Amadea:
„Náš nejvyšší kočičí pane,
jak slza vosku ze svíce kane,
tak i má slova díků plynou k tobě
v této nejkrásnější době.
V ten večer zázraků, večer štědrosti,
lásky a štěstí, ticha a moudrosti
ať světlo a chvějivá zář svíček
vejde nám něžně do srdíček
a už tam navždy zůstane.
Větší zázrak se asi nestane
než ve chvílích našich setkání
dát svoje srdce na dlani...
Dál opatruj nás, náš pane...
stůj při nás... mňaumen.“
Pokračování příště
| O sdílení
leemet 24. prosince 2008 15:57
Nádhera! A fotka je dokonalá. Konečně na mě přes ten stres padla štědrovečerní nálada, motlibu přečtu smečce u stromečku:) Přejeme všem krásné svátky, pohodu a zdraví a aby bylo na světe co nejvíce spokojených kočičáků. A těm kočíkům, co ještě nemají domov, ať ho brzy najdou. Markéta, Franta a už 7 členná smečka:)
EvaNo 24. prosince 2008 15:28
Pilný Paparazzi děkuje svým příznivcům a všem přeje krásnou vánoční pohodu, klid, zdraví, štěstí a splnění tajných přání.
kocickalea 24. prosince 2008 14:06
Krásné Vánoce, kočičáci a kočkomilové, a tobě, Azurosi, všichni moc děkujeme za krásný vánoční dárek, který by ani nebyl tím, čím je, kdyby nebylo té nááádherné fotky, která všechno tak úžasně dokresluje. Přeju nejen do domu Chlupézů, ale i do domů všech kočkomilů nádherné Vánoce, štěstí, zdraví a pohodu.
Laalaa 24. prosince 2008 13:28
Taky mě dnešní díl dojal, až mi slzička ukápla. Krásné vánoc všem.
beta.1 24. prosince 2008 12:57
dobrý nápad už ho mám na ploše také:-)))
tasma 24. prosince 2008 12:46
Krásné Vánoce všem Chlupézům i jejich příznivcům ! =o) A obrázek jsem si dala jako tapetu plochy a s ním si budu užívat vánoční atmosféru =o)
Chillhousová 24. prosince 2008 11:14
... ani jsem nečekala na večer a první dárek rozbalila už teď.
Azurosi, jsi skvělý!
Díky a krásné Vánoce všem!
Betty 24. prosince 2008 6:56
Moc krásné, to je dobře, že jsou na štědrý večer všichni pohromadě a mají se rádi. Vám všem přejeme totéž. Kačka, Betty a Wyome
beta.1 24. prosince 2008 0:14
OOOHHH,možná se mi budete smát,ale také mi kanou slzy,je to nádherný,dostala mne ta modlidba,jsem na měkko,možná také proto,že je dneska štědrý den,užijte si ho všichni moc hezky, jako u Chlupezů.Bětka,Barunka a Matěj,přidal se k nám s přáním i můj manžel:-)
Do dnešního dne všechny mé chvály na Evy fotky nebyly nic,dneska jsi se Evo krásně předvedla díky.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
