Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 106 z 14320. května 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
A tak měli Kačenku!
26. 12. 2010
V
Po staletí pěstovaný zvyk topit nechtěná koťata (a nechtěná byla prakticky všechna) způsobil, že venkovské kočky jsou krásné. Jenom nejpůvabnější kotě občas dostalo šanci přežít...
Z Kačenky vyrostla elegantní mourovatá kočička s velikýma udivenýma očima.
Přivezli ji z útulku v Jaroměři.
Podle tvrdošíjnosti, se kterou setrvává ve svých zvycích, se zdá, že patří mezi městské pouliční plémě.
Srst měla původně čokoládově hnědou a hrubou jako dobře udělaný kartáč na šaty. Česat se nedá. Dlouho trvalo než se nechala pohladit. V dobrém rozmaru ženě ožužlává prsty. V pozici sfingy se jí rozloží na prsou a s vervou se pokouší tlamičkou utrhnout knoflíky zapínání od košile. ...18. května 2011 | Autor: Fluffy Jack
... braly mňa mňamózní kočeny - a už neberou...
Mňauvajs kožešiny... tak tohlencto jako byl od holky podraz jak sviňa. No fáááákt. Pravidlo číslo jedna: nikdy, opakuji NIKDY nevěřte těm svejm dvounožákům, když na vás začnou házet cukrbliky a úsměvy a krmit vás podezřele často kapsičkama a dávat vám moc často odměničky i když jste nic světabornýho neudělali a-a-a... vůbec... no podraz od téj mojéj krasotinky.
Nejdřív teror s kšírama, jako že prej supééér věcička, Jackoušku, a vodítečko k nim a chodit jak hňup na špagátu... no su snat nějaký opelichaný čokl či co? Pak mňa vytáhne ven - no dobře, udyndala to na nafčevu u Maxe Cavaleri na chalupě, no ale těch smradů venku? Co to má jako byt? To byl puch jak od ropuch a děvenka mě jako ...18. května 2011 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Že prej mám začít od začátku
24. 12. 2010
Na počátku bylo slovo.
Mňau!
Tolik od začátku prej zas ne.
Když jsem přečetl Mňautobiografii profesora Piškota Pišutky, pochopil jsem, co je mým údělem.
Budu vás pravidelně uniformovat!
Svůj spis věnuji Hrošíkovi Bubu. Dovedl kočičí existenci k dokonalosti. Jíst, spát a zdobit!
Abyste věděli, kde jsem se tu vzal, začátek mi nadiktovala Dvounožkyně. Ona si myslí, že je nejchytřejší.
Ani omylem.
Nejchytřejší byl Potštejn.
I
Spoustu roků si prohlíželi obrázkové knihy a četli o kočkách.
Syn dospěl a v létě se odstěhoval.
Muž vymaloval, ponatíral a opravil, co se dalo, a když už opravdu nebylo co dělat, tiše hovořil o tom, že byt je pro kočku příliš malý a starat ...12. května 2011 | Autor: Doris Kočičková
Vánoční nadílka u Kočičků
Milí dvoj a čtyřnožci, na nějaký čas jsme se s Toničkou odmlčely, ale to proto, že náš kočičí život plynul tiše a jemně, jak když kočka přede. Nedělo se u nás skorem nic, jen nám teta se strejdou udělali do svých lidských dveří malá dvířka kočičí, že jsme prej přes zimu proluftovali spoustu peněz tím, jak bylo furt otevříno a muselo se topit i do předsíně. Než jsme se tím naučily prolejzat, to byl vopruz!! Vždycky nám to skříplo vocásky nebo jsme si ve vedlejší místnosti zapomněly nohu. Pak jsem ale vymyslela bezvadnou hru. Když Tonička odešla do předsíně, schovala jsem se za dveře v pokoji a jen Tonka strčila hlavu do kočičích dvířek, tak jsem do nich pořádně majzla, až se jí v kebuli ...12. května 2011 | Autor: Jágr z Čihadla
5. Já vám povím, jak to bylo:-)
Takže, proč tvrdím, že bych tady nebyl, kdyby nebylo hokeje a Jágra. Když se moje břichatá máma Fída válela na zábradlí vedle televize na balkoně chajdy u Horních, běžel jeden z prvních zápasů MS v hokeji 2010. A víte, jaká byla nálada, nikdo nevěřil. Najednou jsem se v břiše mámy viditelně mrsknul, Jágr byl právě na ledě a kámoška říkala, hele, má tam Jágra!
No a kámoška Fídy, mojí mámy, říkala, vem si kotě :-) (moje kámoška kočku nikdy neměla, jen dřív psa) A náš starej na to: \"Jen přes mou mrtvolu!\" A pak bazilišsky dodal, jó ženo, to by museli být naši hoši zlatí! No tak jsme to nechali být. A pak to jelo až do finále a na Fídu nebyl čas.
Když jsme nakonec vyhráli, ...9. května 2011 | Autor: Mako
Foto
Tak jsme se konečně usadili v pražských Vršovicích. Společně s novým mladším bráchou děláme jen samé lumpárny a to jak v Praze, tak na vesnici, kam jezdíme každý víkend. Zlobíme, co to jde, a naši "rodiče" nás za to stále víc a víc milují. Přitlapkávám několik fotek, kde jsem jak já, tak můj mladší bráška Dexík. Mějte se a zase za chvíli ahoj.29. dubna 2011 | Autor: Chandler
Stěhování
Tak vám píšu, milí kamarádi, už z mého nového království. Řeknu vám, je to mnohem větší vzrůšo než v mém starém. Je tu spousta nových věcí, nových koutů ve kterých můžu číhat na dvounožce, a také je to tu každý den jinak. Pořád se něco přemisťuje, šoupe, natírá. A dvounožci funí, hořekují a lije z nich pot.
Pomáhám jim rád, to se ví. Plním vyprázdněné krabice svojí maličkostí přesně v okamžik, kdy se je dvounožci chystají vyhodit. Vyrábím krásné tunýlky, když lezu pod právě rozrolovaný a pečlive umístěný nový koberec. Také krásně s dvonoužci maluji. Máchám si tlapičky v barvě a nosím jí po celém bytě a utíkám před dvounožkyní, která se mě snaží dohonit s vlhkým hadrem. A co miluji nejvíc ...29. dubna 2011 | Autor: Puff
Puff na útěku
Protože je Pufíno z nějakýho důvodu nafuclej a tajnůstkářskej, rozhodla jsem se, že jeho zatím největší dobrodružství zaznamenám já. Tak tedy...
Poslední dobou jsou moc hezké dny a tudíž jsme začli jezdit na chatu. Samo, že jsme našeho bručouna brali sebou. Už jen z toho důvodu, že se má více hýbat, jak nám doporučil vet. Změnu prostředí zvládá skvěle. Jak už jsme kdysi psala, byl zvyklej jako malej hodně cestovat. Po vypuštění v chatě většinou obsadil jedno z otevřených oken a sem tam přišel za náma i na verandu, nebo jako velký špión obešel chatu, aby se následně vrátil na své oblíbené místo.
Nebyla tedy vyjímka, že jsme se na Velikonoční pondělí sbalili, nasadili tomu našemu ...12. dubna 2011 | Autor: Gino el Gatto
Ako som dostal Alzheimra
Tak tomuto stále nerozumiem. Už som vám tlapkoval, ako som prežíval vášnivý románik s Eliškou, že? Potom, čo Eliška prestala voňať a ja naopak som voňavé odkazy rozdával okolo celého domu, často som sa snažil Elišku k vášnivým hrátkam donútiť, ale pomerne neúspešne. Prešli ešte zo dva-tri mesiace a ja som svojou nezameniteľňou vôňou tešil mojich dvojnožcov. Vždy keď vyšli pred dom, obdivne jasali „Ježižsmáriaužzasa!“ a „Maminkadovlieklasisihotakstýmniečourob!“ Panička teda čítala, čo sa dalo, a vraj sa dočítala, že pri značkovaní nie je radno otáľať, aby tento zlozvyk neostal natrvalo. A že nie je nutné čakať, kým budem mať rok, ako si pôvodne myslela. Neviem, čo mysleli tým zlozvykom, ja ...12. dubna 2011 | Autor: Gino el Gatto
Ja, Gino
Volám sa Gino a som KING. Jednoznačne som sa narodil na to, aby som vládol terajšej domácnosti. Že aj vy to mnohí tak cítite? Divné, myslel som si, že len ja som šéf. No ale pokiaľ si vládnete v svojich kráľovstvách a do môjho nezasahujete, tak nedbám.
Keď sa moja terajšia panička, teda vlastne poddaná, prišla prvýkrát pozrieť na mňa a mojich súrodencov, vedel som, že si vyberie mňa, som predsa ten NAJ. Ale ona to kupodivu nepochopila hneď, dvojnožcom všetko dlhšie trvá. Normálne váhala medzi mnou a mojím bráchom Tigrom. Ale potom videla, že som bol prvý pri každom prieskume, prvý, čo som ochutnal mäsko z kapsičky, ktorú nám priniesla, a prvý som jej pri tom takmer odkusol kus prsta, keď ...5. dubna 2011 | Autor: Gino el Gatto
Ginov príbeh
(Prvú časť prenechám paničke, predsalen si z tých čias toho moc nepamätám). Takže panička: Mačky sme predtým nemali – ak nerátam občas zatúlané a mnou kŕmené mačky na chalupe mojich rodičov v horách stredného Slovenska. Na psa som manžela ukecala asi po 10 rokoch manželstva, býval s nami (ten pes myslím, no ale vlastne aj manžel :) najskôr v paneláku, potom (konečne!) v domku so záhradou kúsok od nášho veľkomesta. Lucky, naša vyžla, mal ako poľovný pes na mačky dosť vyhranený názor, z dvora ich vyháňal, ale na povel aj na poli zastavil a nechal ich ujsť (nezniesla by som, že by nejakej ublížil). V jedenástich rokoch začal vďaka zákalu strácať zrak, postupne na dvor mohol už len pod dozorom, ...5. dubna 2011 | Autor: Míša (6)
Ztracen
Ahoj kočičáci. Dnes vám povím, jak jsem se ztratil. V pátek jsme jeli s paničkou na chaloupku a já šel zase z nádraží sám. Teda v blízkosti paničky. Hezky jsem si to ťapkal, občas něco očuchal, abych věděl, co je nového, a najednou - kde se vzal, tu se vzal - vlčák. Naštěstí měl košík. Ten vám teda byl velikej a rovnou ke mně. Naježil jsem se a začal prskat, ale pak jsem usoudil, že nemám šanci, tak jsem vzal tlapky na ramena a prostě zdrhal. Vlčák za mnou a za námi panička. Já jsem ale přeskočil plot a tentokrát neměl šanci pes. Když panička doběhla na křižovatku, viděla už jen psa, jak se poslušně (konečně) vrací k páníkovi, ale mě ne. Volala na mě, to jsem slyšel, ale byl jsem z toho ...31. března 2011 | Autor: Čertík čili Čertice
Jak se z nalezené kočičí miniatury stala kočka jak má být
Jak už jsem psala nedávno, našli jsme u chalupy kotě. Maličké, vyhublé, mokré a promrzlé stvořeníčko, s pisklavým hláskem a blankytnýma očima.
Už během prvních záchranných aktivit po nálezu zbědovaného černého klubíčka jsme se rozhodli ho adoptovat, byť jen dočasně, kdyby náhodou někomu patřilo a jen se zatoulalo (což se nepotvrdilo; jak pravil klasik, lidi jsou zlý a doba je špatná).
Koťátko bylo opravdu hodně maličké, mělo ještě nádherně modrá očka, proto když jsme ho vysušili, opečovali a nakrmili, museli jsme ještě suplovat mamku kočku a masírovat milému klubíčku bříško a šimrat vatičkou zadeček, aby se vyčůralo. Bylo jasné, že není ani čtyři týdny staré, což nakonec potvrdil i ...29. března 2011 | Autor: Willard
Těžkej život móc pěknýho kocoura
Sem tak pěknej, až sem z toho celej paf. Moc se nesmějte, protože pěknýmu zvířeti mý důstojnosti takový paf někdy pěkně komplikuje život. Jdu si třeba takhle od mističky do postele, dvounohý zrovna něco řešej, choděj mi po teritoriu jak po promenádě, jeden by se nejrači zdejchnul, aby na něj nebyly ňáký řečičky, jenže najednou to příde. „Sem to ale pěknej kocour,“ řeknu si a pafnu sebou na zem, kde zrovna stojim. Rozvalim se tam v celý svý pěknosti a velikosti a nehnu sebou, ať se děje, co se děje. Nejčastějc mě to chytne mezi dveřma, a stoprocentně vždycky, když jima chce za mnou někdo projít. Dvounohý z toho bejvaj taky dost paf, mívaj k tomu i různý komentáře vo překážení šedýho ...29. března 2011 | Autor: Bertrand
O inteligenci ocelotů
„Kožešináři, nebo do řeznictví?“ uvažovala nahlas panička, zatímco měnila divokou prérii plnou pozůstatků ulovených kořistí včetně chcíplotiny obávaného bizona v normální chodbu s řadou urovnaných bot, mezi nimiž vyčuhovaly její zimní kozačky. Nechápal jsem, proč se jich chce zbavovat, ale divně po mně loupala očima, tak jsem jí radši nechtěl radit. Beztak se blížila doba mé pravidelné obchůzky uvnitř dřevěného příbytku ocelotů, nazývaném páníčkem také „vypadniztýskříněmrchočerná“. Příbytek měl bohužel zavřené zašupovací dveře, což pro mě znamenalo prácičku navíc. Sednul jsem si na psací stůl a čekal na taxík. Panička se asi pekelně nudila, protože chodila sem a tam, shýbala se pro různý ...29. března 2011 | Autor: Puff
Máme tu jaro
Ano, milé kočky a kocouři, začíná nám jaro. Jakožto povaleč gaučový a překážka věčná to poznám jen díky řvoucím ptákům, sluníčku za oknem a častěji otevřeným oknem. A jelikož je posluhovač líný a neposlouchavý tvor, musí poslouchat můj krásný zpěv u balkonových dveří, protože já je prostě chci mít otevřený furt! Jelikož si pořád stěžovali, že se jen válím, vymyslel jsem si novou hru. Tkaničkovanou. Úkolem této hry je odnést co nejvíce tkaniček z předsíně do bytu. Jediná potíž je v tom, že na tkaničce vísí bota. Přestože, jsem velký a statný kocour, posluhovačovo čtyřicítka se mi špatně nosí, s posluhovačky třicet šestkami je to jednoduší. Zábavné bylo poslouchat, jak může být takový ...
18. března 2011 | Autor: Žofré
Zahradníkem asi nebudu
Když se přesazují kytky z jednoho květináče do druhého, tak tomu se říká jaro. Panička o víkendu rozhodla, že je na čase dát se do jarního úklidu. Hned začala na koberec natahovat folii a nosit kytky z celého bytu na jedno místo. Když vysypala z pytle hlínu a začala se v ní hrabat, bral jsem to jako výzvu ke skvělé hře, to se mi líbilo. Nečekaně s rozběhem jsem do ní vlítl, zadníma tlapkama řádně zabral a než se stihla po mě ohnat, byl jsem fuč. Bylo vidět, že se to paničce líbí, protože i ona se rozběhla po bytě ve snaze mě předehnat. Několikrát jsem to zopakoval. Dostihla mě a moji pomoc odmítla, přesadí si to sama. Pcheee. Chtěl jsem jí ukázat,že umím jaro udělat taky. Hned druhý den, než ...17. března 2011 | Autor: Sheldy
Jak jsem k pubertě přišla
Jsem zamilovaná!!!!! Je nádherný! Krásně voní, je vysoký, chlupatý a má neodolatelný, veliký ocas! Páníčkové sice tvrdí, že se k sobě nehodíme, ale lásce neporučíš!
Tak tedy od začátku. Znám Demouška už čtyři měsíce, ale předevčírem mi rozstřelil hormony. Je to pejsek, který bydlí pod námi. Dříve se moji dvounožci obávali, abych jemu a jeho dvěma kamarádům neublížila, ale když se několikrát přesvědčili, že se k ním chodím mazlit a vrnět, nebo se s nimi honit s ocáskem málem až ke stropu, usoudili, že jim neublížím, a nechávají mě s nimi docela dlouho a někdy i samotnou. Bylo moc fajn si s nimi hrát... do té doby než jsem se do Demouška zamilovala.
Prý jsem na to ještě mladá, je mi pět ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 