Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 104 z 14323. února 2011 | Autor: Grace Blue Elegance
Škrábání brambor
Jednoho slunného poklidného dopoledne jsem měla namířeno k prosklenému balkonu ohřát svůj kožíšek.
Náhle se situace velice, velice pozměnila. Holka se mi připletla do cesty s plnýma rukama jakýchsi krámů.
Naštěstí jsem se k balkonu dostala, ale nedalo mi to se podívat na činnost holky. Na zemi měla hrnec a v něm jakousi oblou věc. Šťouchla jsem do té věci, která byla moc a moc studená a mokrá.
Hupss...
Přistál na mě jaký si slizký proužek. Plnou silou jsem se ho snažila setřást. Až po usilovné době byl ze mě dole. Učinila jsem důkladný průzkum proužku.
Konečný závěr: slupka od brambor to byla a holka jedna workoholická ji po mě háže. Jako by té práce neměla dost.23. února 2011 | Autor: Puff
Už zas! Proč?
21. 2. 2011
Jsem už opravdu unavený kocour. Nechápu, proč mě tak týraj. To jim snad nestačí, že mě bolí břicho a nemůžu čůrat? Do toho všeho mě zas naloží do vězeňského boxu a opět mě vezou k těm zlým lidem... Tak moment, tady to vypadá úplně jinak, ale smrdí to tu stejně. No jinej hlas, to znamená, že jsme v jiné mučírně. Nešahej na mě! Schovám se... tak nic, posluhovači mě zas drží, to jim nedaruju. Jááu, zas to hnusný žihadlo do zadku. Co to zas je? Mám nějaký těžký tělo, těžkej ocas a hlavu už taky neunesu. Jsem nějakej ospalej, ale teď přece není čas spát, musím rychle pryč! Ne to nezvládnu. Fuj dávaj mi něco do očí. Kam jdou posluhovači?! Jsem unavený...
Večer stejný den:
Je mi ...17. února 2011 | Autor: Grace Blue Elegance
Spící kotě
Nastal čas jít spát.
Odcházím tiše do ložnice.
Kde nenacházím svého milého.
Psíka, kterého si našlapávám k ulehnutí.
Musím se spokojit se srdcem, ale plyšovým...
your Grace Elegance14. února 2011 | Autor: Sheldy
Týrání zvířátek
Původně jsem měla v plánu psát deníček s jiným tématem, ale byla jsem dnes svědkem ukrutného týrání zvířátek, tentokrát jsem tedy nebyla objetí já, ale stejně o tom musím napsat. Doufám, že se to tak dozví co nejvíce dvounožců i čtvernožců a tato hrůza se již nikdy nebude opakovat. Když jsem si dneska chystala ťapičky k psaní, vypnula mi panička notebooka, vzala si mojí čtyřnohou kamarádku Trejsinku a zavřela se s ní v koupelně. Okamžitě jsem seběhla ke dveřím ke koupelně a začala na ně zoufale mňoukat. Dveře se ale neotevíraly. Bylo to zvláštní. Vždycky, když jsem potřebovala otevřít nějaké dveře mňoukala jsem na ně tak dlouho, dokud neposlechly a neotevřely se. Tyhle dveře ale ...13. února 2011 | Autor: Julinka (6)
Jak mně orientovaní dezorientovali
Kočičáci a kočičandy, to vám byla zase jednou obvzvlášť pestrá procházka!
Počasí jako by se stále nemohlo rozhodnout, bude-li ještě zima nebo už přepustí otěže jaru. Sníh nikde, zato na kalužích ještě led. Dvounožec mne přenesl ještě v kočkotašce na druhý břeh potoka, aby odklidil zbytky nepořádku, který tady straší už hodně dlouho. Pak mne vypustil a já se hned hrnula těsně ke břehu, abych potok přeskočila. Naštěstí v něm není moc vody, ale teď v zimě je studená a na okrajích se mění v led. Raději jsem skočila trošku dále a honem pokračovala dál. Honem proto, protože vedle potoka vede cesta pro dvounožce a oni po ní celkem často chodí s hafany nebo jezdí na takových podivných samohybech, ...11. února 2011 | Autor: Julinka (5)
Letecký den
A je to tu zase... let vzduchem s přistáním v něčem studeném... brrr... Prý, abych se zklidnila. Naprosto nechápu, proč těm mým dvounožcům vadí skákání po hlavě, škrábání pod postelí či kousání do palců. Vždyť už je čas na snídani!!! Mám teprve čtyři kila a hodlám ještě trochu vyrůst, budou mi přece teprve dva roky. Ještě že mám tak huňatý kožíšek, trochu si pohraju s tím bílým, pak si mňouknu na dvounožce, udělám kukuč a je to. Miska, teplá postýlka... musím se pořádně vyspat na další letecký den.9. února 2011 | Autor: Grace Blue Elegance
Ranní studie vody
Dobré ráno, milé kočky a kocouři, jednoho ponurého, větrného rána se probouzím na vyhřátém pelíšku. Koukám kolem a hned vedle mě spí v hlubokém spánku holka1. Protahuji si odpočaté tělíčko.
Vodička by potřebovala vyměnit, už je moc použitá a ještě k tomu v ní plavou čísi chlupy...
Granulky mám specoš opodál, prý v kuchyni. No, jako kočka tomu spíše říkám hrací koutek...
Aaaa, pozor... otevírají se dveře z ložnice. Ha, holka2 se probudila. No pohled na ní není zrovna pěkný. Je jak převálcovaná myš...
A ještě k tomu jede na automat.
Dobře, dobřéé. Popišu vám to, jak jede člověk na automat...
Poslepu jde na balkon, tam na štěrbinu otevře dveře. Vnese pytel na bobky dovnitř a sáhne po ...3. února 2011 | Autor: Gorilda alias Gogoušek
Kocouří vzpomínky: Co se dělo dál (aneb výcvik dvounožců)
Po počátečním šoku ze ztráty domova jsme se s bráchou rychle rozkoukali v tom novém. Rostli jsme jako z vody, a stejně rychle jsme zdokonalovali svoje kocouří dovednosti, uzpůsobené novým podmínkám. A začali s výcvikem dvounožců. Zakrátko jsme vyskočili už skoro kamkoliv. Všude jsme taky strkali své něžné zvědavé čumáčky a tlapky, což naše dvounohé konzervootvírače přimělo k nebývalé péči o pořádek a čistotu. A kompletní reorganizaci příbytku. Vázičky, keramika, a vše, co bylo možné rozbít či rozlít, zmizelo z poliček za skleněná dvířka skříněk, květiny a bylinky postupně zmizely úplně, záclony a závěsy byly zkráceny o rozškubané části, nerozžužlané boty přemístěny do nového botníku, okna ...3. února 2011 | Autor: Puff
Zoufalá posluhovačka
... se potřebuje trochu vypsat. Tudíž dnes tu nebudou žádný Puffovo patálie.
Jsme zoufalý posluhovači, protože po tom, co už to vypadalo, že je Puffíkovi lépe, jsme včera opět navštívili kliniku. Jeho příznaky - opět pláč, zoufalé chození na záchod bez vykonání potřeby. Trošku mě zachvátila panika, takže jsme ho opět naložili a odvezli k vetovi. Začíná nesnášet jak přepravku, tak auto. Dokonce na mě dost ostře zaútočil, což normálně nedělá. U veta jsme čekali trošku dýl, protože tam měli pejska. Přestože, už bylo po 8. hodině, sestřička i doktor byli milí. Máme za sebou holení břicha, ultrazvuk a promačkávání, píchání antibiotik. Doktor vlastně nic nenašel. Původně se z něj snažil vymačkat ...1. února 2011 | Autor: Pan Fidorka
Kronika žižkovského kocouřstva, díl třetí – Pavoukiáda
Ahoj modrokocouřáci,
někteří z vás si jistě všimli, že u nás ve smečce nastaly změny. Ano, s Hepčou Prdítkem vás všechny zdravíme od Velké kočky. Je to tu prima, už se spolu nepereme, ani na sebe nesyčíme, prostě jsme kámoši a máme se dobře. To hlavně píšu pro naší dvounožkyni, ale i ostatní člověky, co se jim něco podobného přihodilo. Aby nesmutnili a věděli, že je nám kočičákům u Velké kočky dobře.
Dlužím vám pokračování naší žižkovské smečky, takže připraveni?
V předchozím dílu jsem skončil u velkého královského dělení. Dvounožec se chystal stěhovat na statek, a jelikož s Pudlou a Alfrédem byli nerozlučná trojka, sbalili si všichni batůžky a odjeli. Máme od nich pravidelné ...1. února 2011 | Autor: Gorilda alias Gogoušek
Kocouří vzpomínky: Říjen 2004 aneb Jak jsme s bráškou k novému domovu přišli
Milé kočkokocouří publikum, jelikož jsem v naší domácnosti jediný seriózní a k tomu ještě vnímavý kocouř, rozhodl jsem se, že vám sepíšu pár řádek o našem životaběhu. Mamka s taťkou "ulovili" mě a brášku na jedné venkovské zahradě za Brnem, kde by nás prý nečekal příliš veselý život... Že prý se tam začala ztrácet koťata a kočičky a už je nikdy nikdo neviděl... A bůhví, co s nimi kdo dělal. Naše kočičí maminka byla dáma v letech, která nám za více než tři měsíce stihla předat skoro všechna kočkomoudra, která za celý svůj bezmála pětadvacetiletý život posbírala. Když pro nás přijeli, vůbec se nám od ní nechtělo, i když už nás víc než měsíc fackovala a dělala otočenou. Já ale vím, že ...1. února 2011 | Autor: Puff
Jsem celkem spokojený kocour
Spokojenost vyplývá z toho, že mám opět šplhadlo-drásadlo. Všiml jsem si jedné zvláštnosti. Chybí mi jedno patro a tudíž to pro mě znamená víc pohybu. Na můj tázavý pohled posluhovač řekl, že to museli zblbnout při výměně a dali nám krátký šroub. Tvářil se dost vážně. Prý se to nějak vymyslí, nechce se už s nima dohadovat. No nevím, co tím myslel, ale počkám si, co z toho vznikne. Posluhovačka zvláštně nakláněla hlavu a nakonec z ní vypadlo slovo vrtat. To se mi vždycky naježí chlupy na zádech. Na vrtání používají strašnou vrčící věc, která žere zdi. Nebo se o to aspoň pokouší. Mně nezbývá nic jiného než zalézt do skříně nebo pod postel. Já jsem odvážný kocour, ale tomuhle zvířeti se rád ...30. ledna 2011 | Autor: Sheldy
Jak rostu :)
Musím se pochválit! Začínám být správnou kočkou. I když se samozřejmě umím stále tvářit jako nejroztomilejší koťátko na světě a hojně toho využívám. Má to své výhody. Třeba když jsem už minimálně po čtvrté zvrhla tu úžasnou konvičku s vodou, kterou panička z nepochopitelného důvodu lije k zeleným šlahounům zapíchaným ve velikých kulatých mističkách, zatvářila jsem se tak neodolatelně roztomile, že páníček téměř ani nenadával. Samozřejmě téměř neznamená vůbec, a tak si neodpustil svůj tradiční projev na téma uškrcené kočičky. Ale když jsem si do té vylité vody začala opatrně máčet tlapičky a otřepávat je, a dělat mokré stopičky všude, kde se dalo, ztratil řeč úplně a věnoval se pouze házení ...29. ledna 2011 | Autor: Mňouk
Čekání na jaro
Venku máme dneska pořádný mrazík. Ten sice kožichům nijak nevadí, ale přeci jenom, doma to taky není k zahození. Tak jak jsme prožili zimu, a jak se těšíme na jaro? Mňouk (7) i Riči (4) jsou kocouři z domku s malou zahrádkou. Oba jsou kastrovaní. Chodit domů i ven můžou téměř bez omezení. Udržují se v řádné kondici: několikrát denně bašta - syrové masíčko, vařené masíčko, kapsičky Whiskas a Felix, taky vaničky, a nakonec ještě granulky. Pořádně se prospat, a pak zkontrolovat rajón venku. Když se ven nechce, je tu k probíhání celý dům, suterén, chodby, půda... všude je něco zajímavého. Na zahrádce máme tajná zákoutí, kde se dá lenošit a pozorovat. Jen smůla, že okolo v posledních letech ...20. ledna 2011 | Autor: Jágr z Čihadla
Dokumentární fotografie
Fidorka dostala i 13letého kastráta Pištu, který si po těch letech poprvé vrznul (tedy snažil se celý den).20. ledna 2011 | Autor: Jágr z Čihadla
3. Já vám povím, jak to bylo:-)
Že se nám po pozemku a v lese pohybuje bestie, o tom nebylo pochyb, nejen sežrané nášupy (jasně se přiživily kuny a další kočiny, fotopast to vše vyfotila) a stopy na sněhu, ale také dva roky v létě díry v trávníku dolní sousedky a opakovaně odvalené kameny u nás i ostatních sousedů. (Nekrm tu bestii! Podívej, jaké nám dělá škody! Počkej, až jí uvidíme, tak ti jí zabijem! Řvala sousedka.)
No a je bestie spíš pes mývalovitý, nebo spíš kočka, nebo co? Nevíme, ale víme, že chodí v noci a je sakra opatrná a má velký apetit.
Ale zpět, na fotce vidíte britskou lady Lauru, slapskoudalavšem aještědá, jejíž dcera kotě Fidorka otěhotněla v našem lese také bůhví s kým. Horní bědovali, co bude s ...20. ledna 2011 | Autor: Cecil
Čtyři aneb nejkrásnější vánoční dárek
Když jsme se v pátek úspěšně zbavili teroristky Amálky a v sobotu adoptovali Sisinku alias Sisínka, myslel jsem si, že paniččiny ambice postarat se o každé toulavé kotě jsou pro letošní rok naplněny.
Sisinka se do dvou dnů přeměnila v Sisínka, ale drzost mládí neztratil/a. Plně nahradil teroristku Amálku. Já nevím, čím to je, že si mě pletou s hračkou, já si už hrát nechci, a když, tak sám. Já k tomu žádné přidrzlé přizrzlé kotě nepotřebuji. Když byl mrňous moc drzý, tak jsem ho propleskl, a tak to šel zkoušet na Jasmínku. Ta ho taky vysyčela. Naštěstí se všude válejí kočičí hračky, tak se Sisínek nenudil. V pondělí, když byla panička v práci, tak u nás spoustu času trávila naše chůva ...20. ledna 2011 | Autor: Jágr z Čihadla
Dokumentární fotografie
Stopy čičinek, možná kun a podle velikosti - ještě bestie.20. ledna 2011 | Autor: Jágr z Čihadla
Já vám povím, jak to bylo:-) 2.
Sníh ležel i 2010 a byl pokryt stopami kočiček, kun a - bestie. To zaujalo i Janu z Univerzity a nastražila fotopast. Jenže kuny a číčy se fotily jak modelky a bestie nastavila akorát kousek zadku. Ale spořádala i buvolí kost pro psy. No, byl sníh, byl hlad. Kámoška šla tehdy dát novou várku masa a kostí a prý se jí postavily všechny chlupy (nevím tedy jaké, jen něco červeného má nad čumákem), když se hned za jejími zády ozvalo hluboké hrdelní zavrčení. No vzmužila se a říká maso, zvíře. Ale neviděla nic, byla již tma a bestie byla ostražitá.
Vrátím se ale do roku 2009, na jiné místo, na Slapy. Tam se britská lady Laura, zvaná slapskádalavšem, nechala obskočit bůhví kým. Koťátka ...19. ledna 2011 | Autor: Sheldy
Pracovní nasazení
Byla jsem unavená. Skoro celý den jsem prolenošila, i když se mnou byla panička doma. Paničku ale mrzelo, že si s ní nehraju. Zase mě vybízela ke hře šustěním papírů a čičikáním z míst, kam většinou nesmím. Ale já jsem pochrupkávala ve své kukani, kterou mám v ložnici páníčků, a nic mě nedostalo pryč.
Celý den se vlekl a já si ve 4 hodiny začala ťukat na hodinky, protože to se přes týden vrací páníček z „práce“. Těm kočičákům, kteří nevědí, kam tak záhadně páníčkové mizí za svítání a odkud se vrací, když se šeří, vysvětlím, co je to „práce“. Minulý týden mě vzal páníček s sebou do práce, a tak jsem teď zase o něco chytřejší a můžu se s vámi o nabyté vědomosti a zkušenosti podělit. Tak ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 