Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 100 z 1439. září 2010 | Autor: Lucien Markýz de Sac de Voyage
Leopard loví v temnotách
Noční tmou se rozezněl výkřik... NE! Noční tmou se rozezněl řev raněného zvířete. Než se stačila velká holka vzpamatovat a zjistit, co to na ní přistálo, tak mladý neohrožený skokan zmizel v temnotách spící rezidence. Malý leopard byl se svým dnešním seskokem ze skříně do měkkého spokojený. Říkal si, že ještě pár seskoků a bude mistrem ve skoku přímo na cíl, nebo z holek budou mistryně ve výrobě kočičí sekané z puntíkatého pišišvora, jak několikrát rozespale slíbily. Leopard si slíbil, že se raději bude moc snažit své skoky zdokonalit, aby to chuďátko pišišvora zachránil.
Důkladnou prohlídkou teritoria přišel na to, že vše je při starém a žádný vetřelec na jeho území nepronikl. Rozhodl ...8. září 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola šestá a sedmá - Milánek a Max aneb Pokus o umístění, který nedopadl
Milánek s Maxem se začali objevovat v říjnu 2005. Přicházeli ze stejného směru jako dříve Vlaďka s Káťou. Nikdy nepřicházeli s Vlaďkou společně, ostatně Vlaďka v říjnu 2005 už prakticky neopouštěla naši zahradu, hlavně náš nový pozemek.
Kocourci ze začátku sedávali za plotem na cestě, dál se neodvážili a smutně koukali. Nevěděli jsme, co si máme myslet. Mohli jsme se jen a jen domnívat. Byli to tak půlroční kocourci, Milánek byl malý, drobný, Max o hodně větší, ale téměř jistě bratři. Možná to byla koťata Vlaďky, možná Káti, možná jde jen a jen o pouhou shodu náhod, že byli taky rezaví. V průběku roku 2005 jsme si totiž nikdy nevšimli, že by Vlaďka nebo Káťa čekaly koťata.
V listopadu ...8. září 2010 | Autor: Maxmilián Rybomil
Tyk tak digi čas
Je to pomatenec. Pomatenej. Nebo že by takoví byli fšichni dounožci?
Že se dají dvounožci docela dobře vycvičit, o tom jsem psal už kdysi. Ale že mají místo smyslů nesmysly, o tom jsem se přesvědčil teprve nedávno a přímo královsky jsem se pobavil.
Kdysi mi přítulkyně říkala něco o času. Prý se čas měří a večer se nevypěvuje, ale spí. A že je večer, to prý ukazuje čas.
Co to je čas? Chci ho vidět, očichat, kousnout si. Tak mi čas ukázala. Neprve přesýpací hodiny, pak hodiny, nakonec ještě digitání přesýpací hodiny. (To pustila monitor a tam se objevilo: jedno zrnko písku, druhé zrnko písku, ... další zrnko písku... Prý její největší programátorský pokus!) Byl jsem poučen, že ...8. září 2010 | Autor: Albert Urbanovic
Jak jsem se stal neviditelným
Nazdárek všichni, právě jsem se rozhodl, že si nemůžu svá tajemství škudlit jen pro sebe a je třeba je trošku vyventilovat. V noci na dnešek jsem měl přímo hororový zážitek.
Co vám mám vykládat, zima se neúprosně blíží a já jako správný kocour vyhledávám teplíčko. Páníčkové už začali lehounce přitápět, no je to žůžo, jen najít to správné místo na podlaze, kde to nejvíc topí. Po dlouhém bádání jsem na to přišel. Úplně nejlepčí (hepčí), je to za sedačkou ve velkém pokoji, tam to topí ze země i ze vzduchu, paráda. Včera večer mi byla fakt zima, tak jsem se chtěl zahřát u paničky na klíně, jenže tohle místečko si už zabral páníček a já jsem utřel nos. Nevadí, schoval jsem se za sedačku a byl ...6. září 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola pátá - Vlaďka aneb Když u topení je tak príma
Minule jsem se zmínila, že se koncem roku 2004 v zadní části našeho pozemku začaly objevovat dvě bílorezavé kočičky. Časem jsme jim začali říkat Vlaďka a Káťa. Vlaďka byla více s rezavou kresbou, Káťa byla skoro celá bílá, zrzavý měla pouze ocásek a na těle dva flíčky. Kočky seděly na kompostě a asi si lovily obživu, myší a hrabošů tam bylo vždy dostatek. Neměli jsme v úmyslu žádné další kočky krmit a Vlaďka a Káťa se objevovaly jen občas.
Až v únoru 2005, kdy tam sedávaly častěji a častěji, byl to zase můj muž, který prohlásil, že nás už jedna konzerva navíc nemůže položit.
Vyklopil na talíř celou konzervu a šel. Káťa ihned utekla, ale Vlaďka čekala. Odešel. I Káťa přišla k talířku a ...3. září 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Mezihra aneb Rok 2005 všechno změnil
To co bude napsáno dále, jsem původně ani psát nechtěla. Ale pokud bych se o té smutné události z roku 2005 nezmínila, moje vyprávění by asi nedávalo smysl.
V roce 2004 se kromě toho, že zemřela naše milovaná Pepína, celkem nic neudálo. Koncem roku 2004 se úplně odjinud, v zadní části naší zahrady, začaly občas objevovat dvě bílorezavé kočičky, ale to je další a jiný příběh.
Přišlo jaro roku 2005, na které do smrti nezapomenu. Tehdy jsme měli stále své venkovní kocoury Jeníka, Béďu, Jardu a kočku Toničku. Jiřinka chodila na vodítku na procházky. Matýsek, Ládík a Emil trávili dny na zahradě, v noci spali pod zámkem. V té době jsme krmili (někdy my, někdy sousedka, co našla bratry) ...2. září 2010 | Autor: Fridrich II
Jak to vidím já
Konečně jsem se po dlouhé době dostal k takové té černé krabici, co do ní moje člověčice furt něco klofe, a nestačil jsem se divit. Zjistil jsem, že to mourovatý torpédo si pouští tlamičku na špacír, a pokud zrovna nepomlouvá, tak aspoň silně přehání. Vůbec si totiž neuvědomuje, že je v této domácnosti vetřelec a že jakožto s takovým se s ním teda nebudu mazlit. Jsem velmi tolerantní kocour, ale čeho je moc, toho je příliš. Občas jsem dokonce nucen ho proplesknout, abych ho srovnal, ale s tím se určitě nepochlubil. Ale na druhou stranu musím uznat, že když všechno probíhá tak, jak má, a to je docela často, tak poslouchá jako hodinky a nijak zvlášť neprotestuje.
Jsem tady toho šéf, boss, ...31. srpna 2010 | Autor: Fridrich von Parkplatz
Su kocór vítací
Su kocór vítací. Povidala panička. Teda vona to řekla jinak – pré: Ty šeš muj majinkaté vítací kočóreček, ňuňuňu ťuťuťu. Jistě chápete, že jakožto skoro pětileté, pěkně udělané brněnské rafan sem si něco takovyho nemohl nechat líbit a byl sem nucené jí vysvětlit, jak se má ke mně správně chovat.
Ale vítací, to teda fakt su. Šak už minule sem psal, že su čiperné a jak se někde něco šustne, tak u toho nesmim chybět. Takže když doma zachrastijó klíče v zámku, tak hnedka vyhópnu na linku a hážu voko, kdo to přišel a co přinesl, a taky očekávám, jak budu pochválené za vyhrabané hajzlík nebo za vylitó vodu, někdy aji za přepychové bobek ufachčené do vany a nebo úhledné bezoárek na prostředku ...31. srpna 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola čtvrtá - Emil Větroplach aneb "Já jsem si vás našel, tak budu váš"
Povídání o Emilovi bude krátké, tak krátké, jak rychle si nás Emil našel.
17. prosince 2003, když už se stmívalo, kde se vzal, tu se vzal mourovatý kocouří vejrostek. Namířil si to přímo do domu a mezi nohama mamince proklouzl do kočičárny. Bez ohledu na zježené koule Matýska s Ládíkem zasedl k první misce, vše snědl, vylezl na skříň a chtěl spát. Vzala jsem ho a noc strávil v přepravce na chodbě.
Kocourek byl v té době asi stejně starý jako Matýsek s Ládíkem, ale nevážil ani 2 kg. Měl o 1,5 kg méně než naši bratři.
Veterinář konstatoval, že kocour je zdravý, ani ušní svrab neměl, a že je pouze zaostalý ve vývoji v důsledku nedostatečné výživy.
Protože bylo zima a sníh, byl ...31. srpna 2010 | Autor: Denýsek (Denny Sanátana Atmá)
Jak jsem se stal britským modrým kocourem
Minule jsem psal, že mám strach, aby se mi Velká nezbláznila. No, a už je to tady. Prý se to lidským samičkám čas od času stává, že nejsou spokojené s pelechem a začnou ho předělávat. U nás se to stalo zrovna teď. Že prý děti nejsou doma, tak se to skvěle hodí.
Začalo to tím, že nosila různé kusy oblečení z jednoho konce bytu na druhý. To bylo ještě docela dobré, občas tím vznikaly zajímavé hromádky, ve kterých jsem se mohl válet, schovávat a občas se s nimi dalo i poprat. Navíc to mělo tu výhodu, že se Velká v takových případech ohromně ochotně zapojovala do honiček.
Že jde do tuhého, jsem pochopil ve chvíli, kdy změnilo místo moje oblíbené křeslo. Prý dočasně, ale čert tomu věř! Pro ...31. srpna 2010 | Autor: Puff
Další kočkovina
Občas se nestačím divit, co posluhovači ještě vymyslí za kočkovinu. Krom toho, že mě o víkendu nenechali vůbec spát, protože se u nás neustále vrtalo, řezalo a tlouklo (ještě, že na nás netloukli sousedi), tak mi přemístili moji kadikočkoboudu. A vsadím se, že vůbec neuhádnete kam ji strčili. Normálně ji šoupli do skříně. Oni už neví, kam by mě nejspíš zašili nebo co! Jestli se mi ztratí misky na dlabanec, tak už za sebe opravdu neručím. Nejdřív sem si myslel, že se jim hezky vytentuju někam vedle, na protest. Jenže já prostě nejsem prase. Ani popravdě nevím, jak takový prase vypadá, ale určitě to není hezká podívaná. Tak po několikaminutovém přešlapováním jsem se odhodlal do té skříně. ...30. srpna 2010 | Autor: Maxmilián Rybomil
Když kocourkovi otrne
O víkendu jsem procházela dokumenty a objevila jsem Maxíkem nedopsaný deníček. Nějak na vše společně zapomínáme. Asi jakýsi Alzheimerův virus:
„Náš malý velký Maxík už je v pořádku. Stále ještě přes den zalézá někam do teplíčka. Teď je momentálně v knihovně na gauči pod dekou. (Knihovna je místnost v rezidenci. Prý bufet duše.)“
Už jsem se konečně vymarodil. A začal jsem sportovat. To jsem roky nedělal. Začínám lítat po bytě „letem šípu“. (Špatně vystřeleného, dodává přítulkyně.) Ale nepřeháním to. Stačí chvilička, nadzvednout přítulkyni ze židle! Pak se vždy někde usadím. Někde, kde hodně překážím a kde vůbec nikdo nestojí o moje chloupky. Ty ze mne odpadávají takovou rychlostí, ...26. srpna 2010 | Autor: Mourek Šafaříkovic
Změna je život!
Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych vám kočičákům napsal alespoň něco málo, co je u mě nového. Jedna z nejzásadnějších změn je ta, že je ze mě postelák a ne kočka venkovní. Panička nás už dříve brávala v zimě domů, ale jenom na chviličku, na ohřátí. Ale minulý rok v říjnu zjistila, že jsem nastydlý, tak mě vzala do přenosky a jelo se ke klukům, jak říká panička. Těmi kluky myslí pány veterináře. Kluci se na mě podívali a řekli, že mám rýmu. Dali mně antibiotika a paničce řekli, že se u nich máme za 10 dní ukázat na kontrolu. Tak jsme jeli domů a panička řekla, že si musím odpočinout, tak že nebudu těch 10 dní chodit ven. Těch 10 dní to bylo prima! Sice mně pořád teklo z nosu, ale celý ...25. srpna 2010 | Autor: Zikmund Ryšavý I. z Líšně (Ziki)
Oznamuju, že su zabydlené
Čus všem,
tak jsem to zapíchnul v Líšni. Když mě vypustili z minikameňa, tak jsem hodil čučku po béváku, omrknul retych a scháloval špica dlabanec. Ty dva kémoši se štyrma vanilkama, co mi dohókali, teda nebyli zrovna v ókeju, nasraný jak cap, syčeli a vrčeli, ale mlatař jako su já na to hází kakáč. Córali se za mnó jak smrad z fuseklí a měli nějaký blbý žgryndy, že mě daj do řepy, esli okamžitě nevemu roha. To ale není na borca z Bronxu žádné vál, zgómnul jsem betlu a šup za mařkou, tam jsem spustil vrnící rachot a betélnó lísačku a na ty dva hodil bobek.
No dvónohý jsem zmáknul než bys baterkó mrknul, ty skósnó všechno vod kingoša jako su já. S těma dvěma štyrvanilkáčama to neklaplo tak ...20. srpna 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola druhá a třetí - Matýsek a Ládík (bratři z popelnice) aneb "Paní, pojďte prosím sem, něco jsem vám přinesla"
Jak jsme k Matýskovi a k Ládíkovi přišli, je napsáno v Ládíkově stránce ve Zlaté knize.
2. srpna 2003 je přinesla sousedka v nákupní tašce, našla je u domu v popelnici. Sama si je nechat nemohla, tak skončili u nás. Matýsek s Ládíkem byla malá, velmi malá zanedbaná koťatka, plná především všemožných parazitů.
Paní nás takovým nadělením více než zaskočila.
V té době jsme měli svoje venkovní kocoury Jendu, Béďu a Jardu, venkovní kočku Toničku, starou Pepínu a nemocnou Jiřinku. Navíc jsme krmili čtyři přitoulané kočky a myslím sva kocoury.
Matýska s Ládíkem jsme si domů vzít nemohli, opravdu nemohli, a naši jedinou volnou místost, jak již bylo zmíněno, obývala Pepína s Jiřinkou, i ...19. srpna 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Kapitola první - Jiřinka aneb Manžel praví: "Na toto já se dívat nebudu."
Jiřinka je úplně poslední kočka, která se zachovala do dnešních dní z původní kolonie koček. A jsem přesvědčená, že je to nevlastní sestra našich nebohých Jardy a Toničky. V sousedství měli totiž velkého, černého, dominantního kocoura se zelenýma očima Vendu, který na přelomu 20. a 21. století obhospodařoval všechny kočky, co byly v okolí k mání. Nutno podotknout, že voce 2002 na popud velmi rozumné dcery, nechali sousedé všechny svoje kočky a tedy i kocoura Vendu vykastrovat.
Jiřinka se narodila někdy na jaře roku 2002, jedné kočce ze vzdálenějšího sousedství. Kočka, později jsme jí říkali Punčoška, rodila obvykle doma na půdě a vždy jí byla ihned všechna koťata zlikvidována. Poslední ...16. srpna 2010 | Autor: Denýsek (Denny Sanátana Atmá)
Nemám rád prázdniny!
Nemám. Všichni se na ně pořád těšili, zvlášť ta zdejší dvounohá koťata. Tak jsem si říkal, co to asi bude za legraci. Houby!
Úplně všechno je vzhůru nohama. Za normálních okolností je dopoledne doma jen Velká a ta potřebuje pracovat, takže po povinném pomazlení můžu spát, kolik chci. A večer, když dorazí koťata, mám dost energie na hraní a honění a lovení a tak vůbec. Ale teď? Buď jsou koťata doma pořád, a to znamená, že mě hned od snídaně tahají a válejí se po mně a předhazují mi věci, a když si chci odpočinout, tak abych zalezl někam, kde mě nenajdou. Což vylučuje křeslo Většího kluka, Velkého ušák i tu krásnou vyhlídku na parapetu u okna. Anebo nejsou doma vůbec, a to je pak nuda. ...13. srpna 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Úvod - část třetí, jak to bylo s Pepínou dál aneb Naposledy o našich kočkách, co byly
Pepína byla zvláštní kočka. Když měla koťata, měla je jen jednou do roka. Jeník, z jejího u nás prvního vrhu, chodil mámu sát ještě jako půlroční klacek, už dávno měl druhé zuby, a Pepíně ještě stále teklo mléko.
V roce 1998 Pepína koťata neměla a neměla je ani Jaruška, které byl rok. U Pepíny jsem to přikládala jejímu stáří, u Jarušky jejímu mládí. Dnes jsem
přesvědčená, že obě musely koťata v ranném stádiu potratit a zřejmě ne jednou.
V roce 1999 měla Pepína jenom jedno kotě - černobílého kocourka Fandu, Fandíka. Narodil se 10. srpna 1999. Protože se narodil tak pozdě a brzy začala zima a byl sám, stal se Fanda naší prvním opravdovým domácím kocourem. Ven jsme ho nepouštěli, on ani ...13. srpna 2010 | Autor: Očenko
Novinky... novinky
Už je to pěkně dávno, co jsem slíbila pokračování našich kočičin. Je to tak dlouho, že naše někdejší kulišárny jsou již zastíněny novými. Takže vlastně ani nevím, kde začít. Původně jsem chtěla referovat ještě o loňských vánocích, protože to byly nezapomenutelné události. Ale po té dlouhé době, co jsem se odmlčela, jejich barvy pořádně vybledly. Proto už dnes nikoho nenadchnou naše horolezecké výkony na vánočním stromečku, ani ta skutečnost, že se nám za trojité poražení stromku podařilo utěšeně porozbíjet většinu baněk, ba i drahé skleněné andělíčky, co byli... chloubou naší paničky. Ale co, stejně si je slepila (teda aspoň kousky, které dohledala, nutno říct, že z některých zbyl jenom ...11. srpna 2010 | Autor: Ládík (bratři z popelnice)
Úvod - část druhá, jak to bylo dál aneb Kdyby existovalo kdyby, člověk by nedělal chyby
Kdybych já bývala byla tenkrát věděla o kočkách to, co vím dnes, zcela jistě by bylo vše jinak. Jenomže kdyby... Internet byl v plenkách a literatury bylo poskrovnu. Čerpat prakticky nebylo kde. Navíc dnes mám dojem, že i veterináři se ještě v té době dívali na kočky celkem přes prsty.
Pepína byla vzorná máma. Koťata Otíka, Béďu, Jeníka, Vašíka a Jarušku více než tři týdny prakticky neopustila, kromě nejnutnější potřeby. Jídlo jsme jí nosili do seníku. Už jsem si přece něco přečetla, tak jsme jí s maminkou předkládaly především syrové - mletá kuřecí játra, srdíčka, mleté pupky, hovězí srdce, i na nějakou rozmačkanou konzervu došlo. Koťata prospívala a rostla jako z vody. Měla "krásná ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 