Kočičí deníčky
Stránka 97 z 1433. června 2010 | Autor: Maxmilián Rybomil
Tulení spaní, spaní a tulení, spící tulení nebo snad spící tuleni? A ještě k tomu s háčkem
Sakryš, to je problém! A přitom se jedná jen o postel, kočičáka a dvounožku. Dvounožka je přítulkyně a já se k ní tulím. Tuleň však nejsem. Tuleněm není ani přítulkyně, ač se také ráda tulí. Ke mně. Já se tulím rád, ale někdy se potřebuji přichytit a k tomu používám háčky. Nikoliv háčky pravopisné, ani háčky háčkovací, ba dokonce to nejsou ani háčky rybářské. Jsou to moje háčky. Mé neostříhané drápky. Drápiska, turecké šavle, mačety, mučící nástroje. Už vás někdy zaháčkoval kocouř? A byli jste přitom doma sami? Pak jistě víte, jaký je problém se zaseknutého háčku zbavit spolu s kocourem. Kocouře netřeba se zbavovati zcela. Jen je potřeba přemístit zaháčkovanou šelmu z lopatky. Pozor. ...31. května 2010 | Autor: Puff
Maminko pomoc! Já cinkám!
Můj milý mňaoudeníčku. Tomu bys nevěřil, co mi zas provedli. To si jednou (někdy minulý týden) Ajuš usmyslela, že bude uklízet. Vzala velkou tyč s třásničkama na konci a šoupali jí po podlaze. Zanechávalo to mokré skvrny a mě v nich tuze bavilo běhat a jako velký predátor jsem zanechával všude stopy. Jen ať se všichni třesou hrůzou, toto je moje území! Jenže to nebylo vše. Ajuš otevřela i velké dveře do světa, že uklidí i tam. Mně se roztáhly panenky, naježily chlupy a šup, už mě honila po schodech. "Tak to teda ne ty zmetku! Nebudu tě tu honit jak pitomá." A strčila mě opět za dveře a zabouchla. Rozehrál jsem svoje hlasivky na všechny zvukový frekvence, co jí trhaj uši. Samozřejmě to ...30. května 2010 | Autor: Eliášek
Vystrčit ocásek a mávat
Milé spolukočičstvo! Dnes ráno jsem přišel domů a vycítil jsem, že se blíží onen den. Den odjezdu mé drahé paničky. Ta z toho byla celkem špatná, že musí na školní výlet, když chce jít na výstavu, kde něco vystavuje. Abychom si to ujasnili, moje panička je sportovní antitalent a má jet na sportovní pobyt. Je však výtvarně založená, proto ta výstava. Soukromě bych upřednostnil tu výstavu, neboť by byla doma. Ovšem ne. Nejdřív jí Gábinka vyprávěla o tom, jak se jí spalo. Panička se tvářila nejdřív přátelsky, asi tak jako obvykle. Gabča však mluvila rychleji a hlasitěji, že to už paničce vadilo. Měla proto kecy, ať sklapne. To bylo: "Gábinko, ztišíš se?" Následovalo: "Gábino, ztiš se!" Potom: ...24. května 2010 | Autor: Mňouk
Další zkouška mé trpělivosti
Ach jo - je tu další rána! Vlastně rány... Páníčkové si objednali zateplení domu. Jistě, to je prima nápad, až se zima zeptá - bude nám doma krásně teploučko (prý). Jenže teď to je pro mě dost hrozné. Já nemám rád žádné změny, návštěvy, natož cizí lidi. A co jsem všechno už musel vytrpět? Vrtání, bouchání, škrábání omítky... hrůza, děs a běs. Svoje mističky mám na okenním parapetu v kuchyni. A že na baště si teď (aspoň to) dávají záležet. Masíčko, Gimpet, Whiskas se sardinkami... Papkám si - a ó hrůzo, po lešení za oknem se valí cizí chlap! A mám po chuti. Radši ráno zmizím (panička myslí, že chodím do nedalekého opuštěného domu s velkou zarostlou zahradou) a přijdu, až když je ...24. května 2010 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Motivace
3. 4. 2010 Jsem nominovanej kocour. Jsem nominovanej na titul Největší kopyto roku. Nominovala mne holka. Velká. Obávám se však, že došlo k omylu. Zásadnímu! Nominováno mělo být Tsunamissy. Kdyby mne neinzultovalo svým zadním kopytem, nebyl bych nucen zachránit zdraví a kožich skokem na stůl, kde došlo k nepředpokládanému střetu s hrnkem. Díky nárazu chlupatého tělesa do porcelánového tělesa vydalo porcelánové těleso svůj obsah. Všechen. Vzápětí vydala i holka. Skřek. Hlasitý. Zoufalý. Skřeky provázely i její následnou a víceméně marnou snahu zachránit před obsahem porcelánového tělesa jakési papíry, které deset minut před tím vytiskla. No. Poté, co vyhodila promočené papíry, omyla stůl, ...23. května 2010 | Autor: Puff
A je to tu!
Středa - Matně zaznamenávám, že přišla posluhovačka. Po chvíli mě budí hluk. Jdu jim vynadat. Jůů, Ajuš si hraje s taškama a pytlema. Háže do nich oblečení. Takže do nich skáču, vyhrabávám věci, no to je paráda! Další várka. "Pomóc, dyť jsem uvnitř!" Ajuš se směje: "To máš za to." Pak si ke mně sedne, ale já se nechci mazlit, chci si hrát, tak beru úprk a po chvilce se zas vrhám to tašek. Po chvilce mě to přestává bavit a sleduju ten šrumec z postele. Něco se tu děje! Skříně se prázdní. Tohle už jsme přece zažili. Teď se od ní nehnu. Ještě mi nezbalila myšky. A kde mám ten vězňový blok? Čekám, furt nic. Přichází Peťa a taky se balí. Ajuš se ke mně tulí a snaží se mi něco říct. Já se jí ...19. května 2010 | Autor: Sugar
No ty teda půjdeš...
Tak tuhle větu slyším teď pořád, nevím a vůbec netuším, proč mě pořád moje dvounožkyně vyhrožuje. Ale to je pořád - Sugare smrdíš, Sugare neřvi, Sugare dej už pokoj, to se nedá poslouchat, a minule dokonce řekla... že jsem jak pitomej, no tak to už mě fakt naštvala, no, nebo asi i já ji, protože když jí přišlo zboží, vytáhla nám z Elizou moooc krásný a měkký pelíšek, nejdříve ho testovalal Eliz a pak panička strčila do pelíšku mě, prý co tomu říkám? No... co by, nejdřív jsem to prošlapal, abych zjistil měkkost a kvalitu, a pak jsem začal dosedat, jako že si to poznačím, ale to jsem dostal záhlavec až mě zabrněl ocásek. Zašklebila se, že už jsem vážně zblblej... Jen co zjistím, že Eliz bude ...17. května 2010 | Autor: Puff
Nudný víkend
Víkendy mám rád, ale né poslední dobou. Ty dva posluhovači se vždycky na celý den někam zdejchnou a přijdou urvaný tak, že se jenom nají, vykoupou a zalezou do postele. Večeře mám rád, páč na Peťovi vždycky vyžoudám nějakou šunčičku a podobně. Tyhle dvě noci jsem musel krotit Lily. Běhal sem za ní a kousal jí všude možně, až z ní lítaly chlupy. Chtěl jsem, aby přestala jančit, ale čím víc jsem běhal, tím měla většího rapla. Ve 4 ráno na nás vlítla babi. Ona se moc dlouho zlobit nevydrží, takže nám dala masíčko s tím, že se máme zklidnit. Nadlábli jsme se a měli o to větší sílu honit se po bytě do 6 do rána. Kolem devátý, když Peťan vypadnul, jsme zalez k Ajuš do postele a mazlil se s ní. ...15. května 2010 | Autor: Eliášek
Chodicí obšťastňovatel
Zdravím. Včera jsem udělal strašnou hloupost, když jsem zůstal přes noc venku. Je však velkým štěstím, že panička se probouzí celotýdně brzo a dneska jí nebavilo válet se v posteli, tudíž v 7:03 mě pustila domů. Hnedka jsem se nacpal do postele, ovšem nevím proč, ale lehl jsem si na paničku. Měl jsem předtuchu toho, že dneska je lepší spát na paničce, než na kusu postele, který mi vždycky laskavě vyčlení. Abychom si rozuměli, ona mi vyčlení kus do prostoru, ale dneska jsem dostal místo u zdi. To se příčí mé myšlence... Poté, co jsme již podruhé vylezli z postele, jsem se šel najíst. Spíš jsem dostal najíst, neboť psisko mi už zase vyjedlo misky. Panička má pak narážky, že je to sud. Aby taky ...14. května 2010 | Autor: Lucien Markýz de Sac de Voyage
Skalpel, prosím
Vstoupil jsem do elitního klubu „už jen platonicky“. Vstoupil jsem tam nedobrovolně. Holka, ta velká, řekla, že se na to nemůže dívat a taky, že se to nedá poslouchat! Nevím, proč mne poslouchala! Ji jsem nevolal! Volal jsem nějakou zvláště pěknou kočku. A pořád nešla. Jedinej, kdo přišel, byla malá holka. Drapla mne a odvezla za vetem. Už v autě jsem jí jasně a hlasitě vysvětloval, že jsem zdravý, silný a atraktivní pro každou kočku v okolí a tudíž je tahle návštěva zbytečná. Nepochopila. Vysvětloval jsem i v čekárně. Vysvětloval jsem tak razantně, že se mi podařilo vyrazit dvířka přepravky. Když je holka pootevřela s tím, že mě bude hladit, zahájil jsem autoevakuaci. Se mnou šla i ...14. května 2010 | Autor: Puff
Začínám psát...
Můj první záznam v deníčku. Tak napíšu aspoň něco trošku o sobě. Můj jídlonosič a posluha Ajuš říká, že nejsem typickej kocour. Prej jsem nejspíš míchnutej se psem a bůhví čím, podle vlastností. Pche, já jsem normální, jen všichni ostatní jsou divný. Taky mám prý modrou krev, aspoň se tak podle jejích slov chovám. Jsem panovačnej despota, kterej mívá dobrou náladu nejspíš, když je v práci. Prý se nikdy nesměju a moje výrazy opovržení a nechuti jen tak nějaká kočka neumí. Já osobně si myslím, že jsme ideální kocour a může bejt vůbec ráda, že s ní vydržím. Od malička, jsem zvyklej cestovat a přesouvat se z místa na místo. Nějak mě to, narozdíl od mojí kámošky Lily, nestresuje. Momentálně ...9. května 2010 | Autor: Gábinka (2)
Velká panička má oči všude
Zdravím vás. Nyní, co se oteplilo, jsem si navykla hezky být venku. Jenže nic se nemá přehánět a odmítám paničce zlepšovat náladu tím, že jí dám oddych, a zhoršovat tím, že nebude mít své drahé kočičáky u sebe. Tak to máme s Elišákem rozdělené. Elišák jde za paničkou ráno, prohodí se v posteli, panička nás opustí směrem ke své škole a odejde. Když se vrátí, jsem doma. Snažím se jí vyprávět o tom, co jsem zažila. Ona většinou projevuje zájem. A stará se o nás. Jenže když jsme za hranicemi běžného dne - třeba v sobotu. Panička nepeláší v 6:35 z postele, ale válí se tam. V sobotu je taky nejlepší chodit přes balkon. Mohla bych jít dvěřmi, ale jsem moc vyznamná osoba, navíc chci přímo do ...9. května 2010 | Autor: Cristian de Claire
Je nějaká divná...
Ségra. Už to trvá docela dlouho na můj vkus. Začalo to před třemi týdny. Byla nervní, nic ji na dlouho nezabavilo, akorát se častěji chodila mazlit, a to i k větší černé tlamě, od které si jinak udržuje zdravý odstup! Jednou večer, když jsem se zrovna věnoval hledání toho nejpohodlnějšího místečka na dvounožčím letišti, se najednou z obýváku ozvalo strašlivé zařvání. Asi puma, tipnul jsem si podle intenzity a byl moc rád, že jsem schovaný v peřinách v úplně jiné místnosti. Ale pak jsem si vzpomněl, že v obýváku je Kačka – aby se jí tak ještě něco stalo, je podle mě maličká, téměř poloviční, musel jsem to zkontrolovat. Rozběhl jsem se za ní, ale už na chodbě jsem viděl, že nejsem jediný ...8. května 2010 | Autor: Lucien Markýz de Sac de Voyage
Lev, Čarodějnice a skříň
Sobota ráno Zpod deky vyletěla noha a přibouchla horní šuplík. Byla mi noha nějak povědomá. Vypadala jako noha malé holky, ale mátlo mne, že zatímco noha se celkem rychle pohybuje, malá holka se nepohybuje vůbec, má zavřené oči a pravidelně odfukuje. Neměl jsem ale čas to víc řešit. Ta zákeřná noha mi málem do toho šuplíku přibouchla ocásek. Počkal jsem, až noha zase usne a šuplík si zase otevřel. Během vteřiny jsem skončil zavřený v šuplíku. Hned se zase otevřel a malá holka do něj nakukovala. Vytáhla mě ven s tím, že ještě jednou a provede kastraci sama a bez anestetik. Hmm. Nevím, co je kastrace, ale podle výrazu holky to bude nějaká pomsta noze za to, že mě zavírá šuplíky. Chudinka ...7. května 2010 | Autor: Světluška
Ostře sledované vaky
Přátelé drobného hazardu... Zdraví vás smečka libocká... Já, Světluška první, srdce a mozek této zlorganizace, dostala jsem se do nelibých potíží. Dny v naší smečce plynuly celkem poklidně a tím víc uspokojivě, čím víc k nám zavítávalo jarní počasí. Konečně, ve svitu slunce, byly vidět plody naší usilovné práce. Nadrápané hieroglyfy na nábytku, vytahané nitky z pohovky (kterou používáme jako odrazový můstek), okna zapatlaná našimi zvídavými čumáčky a tak vůbec se na to všelijak krásně koukalo. Avšak, režim přitvrdil! Začala jsem mít opět ty své problémy. Rozumějte, špatně se mi o tom mluví. Jsem zvyklá blemcat příkazy a rozkazy, ale že bych se rozblemcávala o interních věcech? To ne. Když ...5. května 2010 | Autor: Denýsek (Denny Sanátana Atmá)
Výchova ke správnému stravování
Já vám nevím, kočičáci. Ta moje Velká mi připadá normálně celkem inteligentní, ale některé věci prostě není schopná pochopit. A nejhorší je to s jídlem. To vám třeba takhle donesla domů nějaké nové kapsičky a hned vykřikovala, jakou dobrůtku že to koupila „našemu miláškovi“ (ano, vážně. Miláškovi! Smutný důkaz pravdivosti mého předchozího tvrzení. Pořád ještě se nenaučila, že jsem už VELKÝ KOCOUR a že na mě nemá šišlat jako na kotě). No ale když se tak rozplývala, čekal jsem bůhvíco. Strčil jsem k tomu nos a hned mi bylo jasné, že takhle tedy ne. Ona to byla paštička! Fakt paštička pro malá koťata. A Velká snad čekala, že to já, VELKÝ KOCOUR, sežeru. Nesežral jsem, samozřejmě. Nesežral jsem ...3. května 2010 | Autor: Bibiana von Blbies Spotted Warrior.
Bibi mňouká na Jih I - Bibiša, rafinovaná noční záškodnice, errr nežná kočička
Mňauuuuuuuuuk na Jih! Milá rodinko, pro samou výzkumnou činnost nějak nestíhám mňoukat reporty. Holka mně slíbila, že k těm mejm devítiměsičninám konečně vydá deník, ale furt nic... tak musím drásat zase sama. Tajně doufám, že ty moje zápisky, co už jsem na Jih odvysílala, konečně objeví, ale zatím pořád nic. Něco se děje, něco je jinak, to si říká holka s klukem poslední týdny. Prej jsem nezvykle hodná, tichá a mazlivá. Co je na tom špatnýho?? Přemejšlí, estli už mám jako po frackovitém období, nebo jen to jen klid před bouří... Dokonce je nechávám poslední týdny i vyspat. A na kluka vrhám něžné zamilované pohledy, tuhle se mě holka večer ptala, estli nám prej v tom pelechu nepřekáží? ...3. května 2010 | Autor: Áronek z Líšně
Cesty objevitelské
Do Líšně a do světa posílám pozdrav z nové planety. Osidlování se daří. Existenci postele nám Dvounožka tajila celé dva dny. Teď už je to v pořádku. Jenom pořád ještě odmítá přijmout fakt, že pootevření oka je signál, že je vzhůru. A tudíž pak nemá co namítat proti šimrání fouskama, oňuchávání dýchacích otvorů, ani proti útokům na pohybující se objekty pod peřinou. Pokud jde o stravu, je to potíž. Dvounožka kapsičky pořád střídá. Agátka mi to neulehčuje, protože se do všeho hned pustí a snad by mi to i všechno snědla, kdybych na poslední chvíli nezasáhl. Jak mám potom Dvounožku vycvičit na tu správnou značku? Útěcha je, že Agátku nezajímají žádné pamlsky. Takže mám vždycky dva. ...3. května 2010 | Autor: Agátka z Líšně
Cesty objevitelské
Do Líšně a do světa posílám pozdrav z nové planety. Osidlování se daří. Věšák je úspěšně pokořen. Pomalu se poohlížím po vyšších sférách. Z opěradla křesla je nejlepší výhled na lustr (meta nejvyšší). Však já tam cestu jednou najdu. Flóra a fauna: V prosklené krabici tu chovají ryby. Zřejmě jsou to ještě mláďata, hlídám je každý den, jestli už dorostly do konzumní velikosti. Pokud jde o divou zvěř, nedávno se tu objevila masařka. Lovili jsme jí všichni (já, Áronek i Dvounožka) až do pozdních nočních hodin. Co se týče rostlinstva, nejzajímavější je strom. Mám pocit, že by se po něm dalo i šplhat, ale Dvounožka se na to zatím moc netváří. Další místní přírodní zajímavostí je ...2. května 2010 | Autor: Maxmilián Rybomil