Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 94 z 14316. února 2010 | Autor: Alex z Líšně
Invaze z vesmíru
Moji přátelé,
v lednu se u nás přihodila zvláštní věc, způsobil ji patrně nějaký mimozemský druh, protože já o tom od počátku teda nic nevím. Začalo to vcelku nenápadně, Sisi začala být obletovaná dvounožci a mně se pozornosti dostávalo jen zřídka, i když svoji pozici v pelíšku dvounožců se mi podařilo obhájit. Pak vám to přišlo jako blesk z čistého nebe, Sisi začala patrně vlivem mimozemského zásahu úplně bláznit a já byl uzavřen v ložnici, snad abych se nenakazil... Nicméně moc se mi to nelíbilo, protože dvounozí zmizeli jak pára nad hrncem a já tam zůstal sám. Podle zmateného pobíhání za dveřmi jsem si nejprve myslel, že bojují s těmi mimozemšťany, a volal jsem z ložnice, ať mě na ně ...14. února 2010 | Autor: Miky (6)
Ahoj
Čauky Mňauky zase vás zdravím.
Doma máme dvě nová zvířátka. A hádejte, jaká... dvě laboratorní myšky, prý Miley a Albínu. Když si je malá panička přinesla, tak je dala je do akvária po rybičkách a potom je postavila i s kaváriem na zem, prý abysme se seznámili.
Ale to mne asi dobře nezná, protože první, co jsem udělal, tak jsem albínu vytáhl pacičkou ven a Albína utekla. Ale já jsem kocourek šikovnej, a tak jsem jí pomohl malé paničce chytit, a světe div se, já jí nesnědl. Ale teď už je máme týden a já už je jenom sleduju, hlavně proto, že jim malá panička koupila klec a já je nemůžu chytit.
Jinak u mne není nic nového.
Fotografie je přesně půl roku stará, je ze 16. září 2009, když si ...12. února 2010 | Autor: Wirgo Narsil*CZ (Šer Chán)
Šer Chán Spasitel
Mám za sebou prej svuj první rok života, taxem se rozhod ho krapet zrekapitulovat. Zajímavýho se toho stalo myslim celkem dost, mym narozenim počínaje, tygřim únosem a následnou výchovou člověků pokračuje a výměnou řady vzrušujících profesí konče. Uš sem se stal vychovatelem, zpěvákem, mňaudelem, horolezcem a dokonce i lídrem modrokocouřácký bigbítový kapely. Tak sem tak uvažoval, do čeho novýho bych se moh pustit, a napadlo mě, že dyš už mě stejně vymiškovali, moh bych zkusit kariéru duchovní. Konec konců dobrej vliv ze mě přímo čiší, mý kladný působení na duševně míň vyvinutý jedince je už zdokumentovaný a pomoc bližním svejm člověkům nabízim fakt denně. Svatozář nad hlavou mi z toho všeho ...10. února 2010 | Autor: Světluška
Pravidla Blemcárny
Zdravím vás, přátelé drobného hazardu! Ani já už jsem se nemohla dočkat rána, když jsem zjistila, že existují kočičí deníčky. Tak mě svrběly tlapičky, že jsem zlobila jak to šlo, aby panička už vylezla z postele a zapnula mi PíSí. Protože jsem pro každou radost a kočičí povídání, rozhodla jsem se, že vám taky napíšu o svém Klupatém gangu. Je nás tu celkem šest, ale dva do gangu nepočítám. Vůbec nesdílejí naši radost při drásání ručníků či vyhrabávání voňavoučké hlíny z květináčů. Na druhou stranu umí ulovit parádní baštu, ještě jsem nezažila ráno, kdy bych neměla v mističce masíčko.
Ale abych to ujasnila. Než jsem do této domácnosti přišla, panoval tu chaos, zmatek a hysterie nezměrného ...9. února 2010 | Autor: Gábinka (2)
Nedostatek rybiček v domě
Hlasím se ze svého pracoviště - pokoje dvounohé, který nabízí více než dost míst k práci (spánku). Například Elišák, kterému nestačí postel, jógamatka u topení, pelíšek, židle, křeslo, polštář zvolil stoleček.
Rok a půl s námi bydlela rybička, před ní rybičky jiné, ovšem nikdy se nedožily tak vysokého věku, jako ona. Teda aspoň od té doby, co s mými dvounožci bydlím. A Elišáček tvrdí totéž. Jenže ona teď zemřela a my jsme přišli o náš program. Ač to tak dvounohá nemyslela, odstátá voda od rybiček chutná přímo božsky. Takže jsme chodili pít do akvárka. Dvounohá z nás měla legraci, že ryba má víc přátel než pes, ale to už je jedno. Jenže ryba zemřela, dvounohá jí pořádala pohřeb, u kterého ...7. února 2010 | Autor: Fridrich von Parkplatz
Tak su tady taky
Už su tady na Kocóřovi docela dost dlóho, aj fotky mně sem dali, akorát mě sem nenechali eště nic napsat. Že pré neumim správně česky a děsně škrabu. No, škrabu, to jo, šak mám taky betelny drápiska, tak co bych neškrabal, že. Vobčas s nima voznačkuju aj paničku, ale to je dycky jen omylem, nemužu přece za to, že je tak pomalá a nestihne uhnót.
Menuju se Fridrich von Parkplatz alias Brněnské Rafan a fšechny ména só pravda. Našli mě totiž před čtyřma járama na parkovišťu u supermárketu, pěkně mě vočistili, nakrmili a šópli mě na internet, že jako hledám nové bévák. Musim ocenit, že sem nehledal dlóho, poněvač hnedka druhé den mě tam vobjevila panička a hókla mýmu pánikovi, esli mě nechce, ...7. února 2010 | Autor: Cristian de Claire
Doplňující komentář k Ostravě 30. 01. 2010
Zdravím, kočičáci a spol.,
jen krátce drápnu něco málo k výstavě ze svého úhlu pohledu. Teda ne, že by ségra kecala, s dříve napsaným nelze než souhlasit. Nicméně jaksi opoměla pár drobností.
1. ona je sice "chovná naděje" (ať už to znamená cokoliv), ale všichni návštěvníci obdivovali MOU maličkost, ehm, velikost. To já byl předáván z ruky do ruky, hlavně pánskou částí návštěvníků, která obdivovala mou velikost, můj chlapský výraz, úžasnou barvu kožíšku (no a co, že není pro sibiřky typická), klidný projev a bezchybný chod mých "motorů".
2. Káča sice vyhrála BIS, ale mediální hvězda jsme opět my, Kristián I. Veliký. Sice mě kamera zachytila zrovna pri česání a ...5. února 2010 | Autor: Sisi z Líšně
Z pohádky do scifi...
Ahojte modrokocouřáci,
mám teď honičku, ale musím vám napsat, co se událo v našem království... Došlo k převratu postojů dvounožců, kteří totálně zaskočeni vývojem situace, kdy u trapiče zvířátek měnili barvu jak chameleoni, začali se připravovat na něco, o čem jsem zatím neměla tušení... vypadalo to ovšem, že to bude veeeelké překvapení :-)))))) No tušení jsem měla, ale jako puberťačka jsem si to nepřipouštěla. Dvounožci přestali brblat, že jsem nenažraná, podstrojovali mi v jídle, byli na mě nadmíru hodní a Alexovi začali říkat proutníku jeden...
Přišlo mi divné, že mě to víc a víc táhne k mazlení s dvounohou, ale tak nějak jsem si nemohla pomoct... Byla jsem čím dál tím těžší, moje ...31. ledna 2010 | Autor: Catherine de Claire
Přišla, viděla, zvítězila
Vážení a milí,
jak jste mnozí jistě zaregistrovali (a někteří jistě i na vlastní kožíšek zažili), v sobotu se v Ostravě konala mezinárodní přehlídka kočičí krásy. I my s Kristiánkem jsme ji poctili svou účastí. Hlavní krmička už od pátku všechno chystala, stříhala nám drápky, leštila kožíšky, 4x sbalila a zase vybalila tašku při kontrole, zda nám něco nezapoměla nachystat, vařila a při tom žhavila všechny komunikační kanály při konzultacích s naší původní mamí a kamarády kočkomily, a vůbec celkově vypadala na rychle se blížící kolaps. Před půlnocí šla spát s tím, že brzo vstáváme. S bráchou jsme ji tedy budili už v půl páté, aby nezaspala. Otočila se na druhý bok a... zaspala. Když se ...29. ledna 2010 | Autor: Eliášek
Dvounohá vzkazuje:\
Ano. Dvounohé se tento týden zase pomuchlala nálada. Bylo někdy před devátou. Dvounohá měla celkem dobrou náladu, neboť známky byly uzavřené a na nové testy bylo dost času. Takže se nemusela učit. Podle mě by do školy neměla chodit, měli byste jí slyšet, co pak žvaní za nesmysly. Jednou, den před testem z biologie, mi vyjmenovala všechny kosti v mém těle. A horší je snad jen fyzika. To už pak žvaní nesmysly. O termice, dinosaurech, teplokrevnosti savců a meteoritu.
Ten večer si malovala, což dělá jen tehdy, když má čas a náladu. A najednou se ozval zvuk podobný dětskému řevu. Dvounohá to ignorovala. Po chvíli jí došlo, že v devět hodin je minimum malých dětí venku. A ještě míň, když je pod ...28. ledna 2010 | Autor: Willard
Strašlivý příběh kocouřího drsňáka
Rozhod sem se, že vám budu vyprávět svůj drsnej životní příběh. Ale než začnu, pár věcí si ujasníme: nejsem žádnej Obézka, Čurila ani Lenoch. A kdo to nebude respektovat, tomu přijdu tenhle cituplnej a děsuplnej příběh napsat přímo domů, a to si pište, že propisku k tomu potřebovat nebudu.
Strasti, jaký předcházely mýmu narození, jsou samy vo sobě dost strašlivý. Radím vám dobře, abyste si sedli a přichystali kapesníček, páč jinak je dost dobře možný, že hrůzou omdlíte nebo se utopíte ve vlastních slzách.
Moje máti nebyla taková drsňačka, jako jsem já, takže se jedné zimní noci polekala nějakejch blikajících světel se zvukama, co dvounohý vystřelovali do vzduchu. Zdrhla ze svýho domova a ...27. ledna 2010 | Autor: Catherine de Claire
Tak nás představím...
Nejprve pár řádků napíše vrchní krmič, o tom, jaké to bylo před námi...
Děkuji Kačenko, takže:
Před dávnými časy (cca před rokem) jsme byli jen já, můj přítel a mé dvě pejsky, v malém bytě cca 30m2, takže další nájemník nepřipadal v úvahu. Tvrdili všichni kolem. A já, hnána touhou ještě po něčem hebkém a chlupatém, ale nepsím, procházela na internetu tajně stránky o kočkách. Už v zimě jsem objevila krásné stránky ch. s. sibiřských koček s kouzelnými chlupáčky a někde hluboko do paměťového šuplíčku se mi zapsala informace, že po prázdninách plánují koťátka... Na jaře se přítel zčista jasna rozhodl, že kupujeme větší byt, ať se když tak porozhlídnu - za 14 dní podepisoval kupní smlouvu a ...27. ledna 2010 | Autor: Bertrand
Jak Willard pořádal autogramiádu
Každý máme nějaké přednosti. O mně kupříkladu panička tvrdí, že jsem absolvoval střední školu kočičího zlobení, univerzitu rozbíjení věcí a postgraduální studium překážení ve dveřích. Willard narozdíl ode mě tak pilný student nebyl a skončil pouze s maturitou polehávání a rozvalování. Zřejmě proto, aby mě aspoň v něčem trumfnul, dal se na dráhu rockového zpěváka.
Jak všichni dobře víte, já osobně tíhnu spíš k opernímu zpěvu, obzvlášť při cestování. Willard se ale naučil kombinovat vysoký ječák s hlubokým brumlákem a musím uznat, že jeho vystoupení bývají opravdu velkolepá. Zpočátku koncertoval jen zřídka, ale od té doby, co se mu podařilo proskočit otevřeným oknem na střechu a svým ...26. ledna 2010 | Autor: Bertrand
Úvaha o aportování
Na horské chatě, kde jsme s Willem nějakou dobu pobývali, jsem zaznamenal zvláštní věc, která mi od té doby leží v hlavě. Na vlastní oči jsem viděl aportování, při kterém psisko přinášelo svému dvounožci jím vyhozené kousky dřeva.
Abyste rozuměli, proti aportování nic nemám a tu a tam trávím nějakou tu hodinku přinášením vatových tyčinek a náplní do propisek páníčkovi, nicméně aportování psa má zcela jiné zákonitosti než podobná činnost provozovaná ocelotem. Rozhodl jsem se proto popsat vysledované rozdíly jako manuál pro všechny, kdo by se někdy stali obětí kocouřího aportování.
Aportování psa začíná zásadně páníček, který při této činnosti stojí, případně popochází. Ten vezme nějakou ...26. ledna 2010 | Autor: Lucien Markýz de Sac de Voyage
Zvěrolékař mezi nebem a zemí
„Vrrrr, nešahej mi na ouška! Vrrrrrrrrr, žádná špína tam není! A v té knížce taky žádné roztoče nehledej! A vůbec, copak jsem nějaký čuňátko, abych měl roztoče nebo špínu? Hele, uděláme dohodu, ty přestaneš řešit moje uši a já ti (možná) přestanu okusovat prsty. Jsi pro? Fajn, já půjdu k Bastienovi, ten má pro mne větší pochopení.“ Tak ten zrádce pochopení neměl. Jen co jsem si k němu lehl, tak mi začal čistit uši. Grrr. To je snad nějaká mánie nebo co, v týhle smečce! Co já jsem komu udělal, že mě takto trápí?
Moje dohoda s holkou padla následující večer. Přijel na návštěvu kluk a to, jak se ukázalo, nebylo dobré znamení. Když si k tomu připočítáte, pokud nejste slepí (a to já nejsem), ...25. ledna 2010 | Autor: Alex z Líšně
Vánoční pohoda
Ahojte kočičáci,
u nás se toho teď moc dělo, tak konečně jsem se dostal k naškrábání zážitků z mých prvních vánoc. Tak přípravy dobrý, zvlášť výroba věnců mladším dvounožcem byla velmi podnětná, štouchaní větviček, honění šištiček a tahání provázků, no super. Pak ale přichází na řadu dvounožkyně s tím protivným nástrojem, co s tím šudlí koberce, což mne samozřejmě ruší z adventního rozjímání. Začíná bláznit s prachovkou, což nechápu, přeci na utírání prachu jsme tu my se Sisinou, a tak jí pomáhám - honit tu hadru... Vrchol příprav je v podvečer, kdy na lince přistavá véééélký kus masa, takový zvláštní, což je třeba prozkoumat, ochutnat (nějak mně to nejede), tak jen koukám a honím takový ...23. ledna 2010 | Autor: Mates (4)
Morče
V prosinci jsme se rozhodli, že si pořídíme morčátko. Hledali jsme Anglického rexe a těch tady u nás není zrovna moc. Nejbliší chovnou stanici Anglických rexů jsme našli v Plzni, a tak jsme se rozjeli do Plzně pro morče. Hned, co jsme přijeli, Mates na morče tak podezíravě koukal (asi měl za lubem nějakou lumpárnu). To jsme se dověděli hned ráno, klec byla večer postavená na poličce a teď ležela na zemi a piliny byly rozsypané po celém pokoji, Mates ležel na kleci a spal. Morče mělo zřejmě šok, protože pobíhalo ve kleci jako splašené. Hned druhý den nato se Mates snažil otevřít klec, když jsem byla ve škole, na štěstí se mu to napodařilo a doufám, že se mu to nepodaří!21. ledna 2010 | Autor: Míša (6)
Ztracen
Ahoj kočky a kocouři, chtěl bych vám napsat ještě jednu příhodu ze svého kočičího života, i když je to asi 2 roky stará záležitost. Panička tenkrát pracovala v takové strašné kamenné budově, kde bylo několik schodišť, mezischodiště, široké chodby a její kancelář byla menší průchoďák. Její kolegyně mě znaly z fotek a chtěly mě vidět "živého", tak mě panička - se souhlasem své tehdejší vedoucí - vzala do práce. Vrátnicí mě krásně pronesla, protože ráno byla tma jak v pytli a já jsem byl v tašce jako vždycky stráááášně hodnej, ani mě nebylo vidět. Bylo to bájo, kolegyně mě drbaly a hladily, pak jsem si hrál s takovejma balónkama, prý vlašský ořechy, a když už jsem byl unavenej, zalezl ...19. ledna 2010 | Autor: Lucien Markýz de Sac de Voyage
Bylo nás pět
Bylo nás pět. Bastien, Kid, malá holka, velká holka. A JÁ! Na své nové území jsem vplul se sebejistotou a razancí betonového sloupu vteřinu před srážkou. Ani můj ctěný kočičí spolubojovník Bastien, ani psí veterán Kid nezůstali na pochybách, kdo tu bude velet. Ani jeden nebyl schopen pobrat tolik štěstí. Jako správný pán a vladař jsem provedl bleskový průzkum svého léna. Nejzajímavějším artefaktem se ukázala být miska plná mé oblíbené ambrózie. Vrhl jsem se k ní s elánem vyhladovělé neřízené střely a začal svolávat ségry k jídlu. Jídlo jsem musel futrovat velkou rychlostí, protože až dorazí tečkovanomramorované holky, tak nebude. A najednou mi hlavou prolétla myšlenka: Tak bacha. Ségry ...19. ledna 2010 | Autor: Bertrand
Na chatě v horách
Před časem se dvounožci rozhodli, že vezmou šelmy na chatu v horách. Nabrousil jsem si proto drápky a zhudebnil epos o ocelotím princi, který cestoval přes hory a doly a nakonec rozcupoval párek dvounožců. Epos měl osmašedesát zpěvů, takže mi vydržel po celou mnohahodinovou cestu.
Panička mě na cestu šoupla do Willardí přepravky, ačkoli Will ji má moc rád a dokáže v ní super kouzlo „z přepravky ven do patnácti sekund“, kvůli kterému jsme při minulém výletě museli každou chvíli zastavovat a lovit Willa po autě. V mojí přepravce se šedý David Coperfield natruc počůral, takže nám to v autě pěkně vonělo. Páníčka šelmí chování natolik nadchlo, že se zavázal nás na chatě nejen pustit ven, ale ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 