Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 96 z 14327. dubna 2010 | Autor: Áronek z Líšně
Tak se to opravdu stalo! Přesně jak to říkal táta Alex
Přiletěla raketa a odnesla mě a Agátku na jinou planetu!
JÁ jsem se tomu zabránit snažil! Skoro celou cestu jsem na únosce hrozivě řval. Ale pak jsem přestal, protože Agátka se asi trochu bála - chtěla se přitulit...
Teď jsme tedy na nové planetě. Naštěstí je tu o servis postaráno - dokonce tu mají naši značku konzerviček! Seznámil jsem se s domorodkou Dvounožkou, dobře se na ní leží. Střídají se tu i další jedinci dvounohého druhu, co se týče mazlení, zatím všichni obstáli.
Agátka si hraje na objevitelku. Rozodl jsem se jí tu roli přenechat. Jako správný kocour si přeci nepotřebuju nic dokazovat. To hlavní jsem už objevil - lednička je v kuchyni.
PS: Dvounožka bude potřebovat ...27. dubna 2010 | Autor: Agátka z Líšně
Tak se to opravdu stalo! Přesně jak to říkal táta Alex
Přiletěla raketa a odnesla mě a Áronka na jinou planetu!
Let to byl docela zajímavý, akorát Áronek by byl celou cestu hulákal. Tak jsem ho musela trošičku zalehnout. Chytila jsem ho přitom pod krkem... snad nebude mít následky z nedostatku kyslíku. Každopádně z toho usnul.
A pak jsme přistáli. Na nové planetě je spousta zajímavých věcí! Vysoké police (ke šplhání) plné knih (ke shazování). Vázičky (ke kácení) a květináče s hlínou (k roznášení po koberci). Křeslo (na ležení, samozřejmě - já vím, že ne na škrábání!) a sedačka. Pod sedačkou jsem si hned zřídila Základnu Osidlování Nových Kolonií. Není nad klidné místečko, kde si mohu promyslet nový výpad (poté, co sjedu ze stolu po ...19. dubna 2010 | Autor: Sisi z Líšně
Kočičí babyboom
Nazdar přátelé,
tak si představte, jedné mrazivé lednové noci jsem se stala mámou pěti krásných princátek. Od té doby jsem byla v jednom kole, krmení a péče o dva prince a tři princezny vám dá zabrat, ale musím říct, že i dvounožci se snažili. Jídlo a pití bylo vybrané a nosili mi ho až pod nos, páč já se nemohla od princátek ani hnout. Jen Alexe jsem nějak nemohla vystát, jak se přiblížil, tak mne popadlo syčivé šílenství, naštěstí si dal vždy čelem vzad, jinak bych mu načechrala kožich.
Za čas začali princátka plíživě opuštět královský pelíšek, to mě dost rozhodilo, a tak jsem se rozhodla princátka přestěhovat do horních pater království, tam se mi to zdálo lepší. Nicméně Alex to nesl se ...17. dubna 2010 | Autor: Denýsek (Denny Sanátana Atmá)
Story veterinární
Ahoj kočičáci,
minule jsem slíbil to o tom veterináři, a jak byla pomsta sladká. Tak to bylo takhle.
Velká mě nacpala do přepravky a zas mě někam vezla. Netušil jsem ještě, co mě čeká, takže jsem byl celkem klidný a jen jsem si tak tiše pomňoukával. Pak mě odnesla do takové hrozně bílé místnosti a pustila mě ven. Byla tam spousta cizích nových pachů a taky neznámá dvojnožkyně, teď už vím, že zvěrodoktorka, tedy veterinářka. Zpočátku se mi to celkem líbilo, i když mě různě ohmatávala a koukala mi i tam, kam se to nesluší, zas mě ale celou dobu chválila a říkala, jaký jsem krásný a zdravý kocour a tak vůbec. Už jsem si začal myslet, že to možná bude nějaká ta kočičí výstava. Jenomže pak mě ...17. dubna 2010 | Autor: Lucien Markýz de Sac de Voyage
O mé rodině a jiné zvířeně
Jako každý správný kocouř gentlemoun mám velkou rodinu. Má rodina je mi vzorem, má rodina je mi smyslem života, má rodina je mi dražší než šunka... No tak to jsem krapet přehnal, to uznávám. Ať chcete nebo ne, tak každý člen vaší rodiny vás v něčem ovlivní, ale nikdo se k tomu nehlásí, když se pronese ona osudná otázka: Po kom ten kluk je? Já vám to ukážu na sobě. A kdo chce, může to pojmout jako testík. Pište si svoje tipy na papír a na konci to spolu porovnáme.
1. Ty Kyselino jedna puntíkatá, necháš na pokoji tu Bastulkovu misku? Ty z toho věčného futrování jídla jednou praskneš, Neotesánku! A to je tvoje matinka prej vybíravá, takže po ní to nemáš. Tak po kom?
P.S.: Misku jsem na ...13. dubna 2010 | Autor: Cecil
Strejda
27.3.2010
Cecilku jsi strejda. Už jsem byl ledasčím, Cecilem Baskervilem, potvorou mrňavou zákeřnou, obludou černou, potřeštěnec černý střelený, debilní šplhavec po vánočních stromech, předseda UUO, tenzvědavýkocour, rozený komik, lenochod, statečný uzený koucouř, dáreček za všechny prachy a k nezaplacení, trouba černý, blboň nemožný lítací a čím jsem byl, tím jsem byl rád.
Teď jsem tedy strejda. Nevím, co to je. Ale něco zajímavého se děje v tašce pod postelí. Něco se odtamtud ozývá. Po důkladné kontrole jsem usoudil, že Jasmíně přeskočilo a natahala si domů živé myši. Zas na druhou stranu, myši voní jinak.
Jdu na radu k vlčici. Prý si těch myší taky všimla, ale Jasmína je přilehla, ...9. dubna 2010 | Autor: Sir Gabriel Šedý
Provokace č. 2
Včera
21:06
Lebedil jsem si před krbem v pozici "Hvězdice" (jistě znáte - ležení na zádech se všemi končetinami do vzduchu) a tu Ona prohlásila, že si jde lehnout, protože už toho má za celý den plné kecky. Byla bosa, takže o nějaké obuvi, navíc plné, tu nemůže být řeč. Jakmile se zvedla z křesla, hbitě jsem vystřelil do koupelny.
21:11
Došla do koupelny a spatřila mě, nasoukaného do umyvadla v pozici "Štrůdl". To jest pozice, ve které si ležím na všech končetinách i ocasu velice silně a Ona tedy nemá jak a za co by mne zvedla. Chvíli mě přemlouvala, ať vystřelím, ale předstíral jsem tvrdý spánek. Odešla. Asi jsem předstíral přesvědčivě! Najednou se ozvalo zaťukání ma mističku a ...9. dubna 2010 | Autor: Wirgo Narsil*CZ (Šer Chán)
Jak sem dohlížel na společenskej protokol
Nevim jak to chodí u vás doma, ale mý člověci sou děsně důvěřivý stvoření. Domu si pustěj kde koho, málokoho si přitom koutkem tlamy voznačej, aby příště mohli poznat, že už patří do vokruhu jejich známejch. Taky pořád někde couraj a obydlí nechávaj úplně vopuštěný jako lákadlo pro nezvaný predátory. Ještě, že mě maj! Já totiž, kdykoli de nějaká šelma kolem, začnu hulákat jak na lesy, ať mi do obydlí neleze, že tady je to vobsazený, tak ať si de somrovat jinam. De mi to tak báječně, že se prej sousedi holky ptali, jestli doma nenechává vopuštěný děcko, co furt pláče ;-) Dyš uš ty mý ňoumové domu někoho vpustěj, hned se k tý osobě ženu a voznačim jí kalhoty, boty, prostě všechno, co se mi ...29. března 2010 | Autor: Denýsek (Denny Sanátana Atmá)
Tady jsem pánem já!
Ahoj kočičáci,
jak jsem slíbil, jsem tady s další zprávou. Vypadá to, že si mě tady chtějí nechat už napořád, a tak jsem se tedy začal zabydlovat. No a co je pro chlapa – vlastně pro kocouře – nejdůležitější? Ano, správně: soupeři. Za co by ten život stál, kdyby se jeden neměl ani s kým poprat, no ne?
Vzpomínáte, jak jsem se minule zmiňoval o tom skákacím pavoukovi? (Mám s ním ostatně fotku na své stránce ve Zlaté knize.) Tak toho jsem už definitivně ulovil. Urval jsem mu tu dlouhou modrou gumovou nohu, co se za ni držel postele Menšího kluka, a bylo po něm. Nosím si ho teď po bytě, a nohy jsem mu utrhal už skoro všechny. Popravdě řečeno, přestává mě bavit – už to není žádná pořádná ...
28. března 2010 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Doc... Profesora - Docentura
Jsem skromnej kocour. Věda, výzkum a spisy jsou mi nadevše. Nelpím na titulech. Neusiluji o ně. Vůbec by mne nenapadlo usilovat o docenturu. O experturu už vůbec ne! Napadlo to holku. Velkou. Řekla, že nejsem profesor. Řekla, že jsem docent. Řekla, že na zlobení nejsem jen profesor, ale přímo docent, expert a vynálezce. Zkázy. Pche! Řekla to, když viděla výsledky výzkumu. Mého. Výzkum jsem nazval Jak velké množství čehokoliv lze pocintat malým obsahem drobného předmětu. Drobný předmět dostala velká holka jako dárek. Dostala předmět od oběti mé bývalé studentky Bellatrix. Dostala ho k vánocům. Předmět vypadal jako úplně malá kočka. Holka řekla, že uvnitř kočky je pěna do vany. Taky řekla, že ...25. března 2010 | Autor: Alex z Líšně
Skoro šťastný kocour
Zdravím všechny pozemšťany,
po dlouhé době jsem byl trochu šťastný kocour, ufonci se přestěhovali opět do přízemí našeho kočkodromu a já mohl v klidu užívat večerního mazlení s paničkou aniž bych se musel o ni dělit s pěti pištícími mimozemšťany.
Sisi se už taky celkem vrátila tlapkami na zem a naše honičky začínají být opět na denním programu. Jen občas jí ještě přeskočí v hlavince a věnuje se ufonkům.
Já se k nim moc nepřibližuji, pro mě je to prostě pakáž mimozemská divoká a s těmi já se prostě paktovat nebudu!
Jednoho dne jsem se opravdu natěšil, protože dvounožci posbírali ufonky do přepravního vězení a já si říkal, tak jsem se dočkal, mé modlitby byly vyslyšeny, stáli při mně ...20. března 2010 | Autor: Lucien Markýz de Sac de Voyage
Kam s ním?
"Kam s ním", zeptala se bezradně mladší holka (MH) starší holky (SH). Zbystřil jsem. Řeč nebyla o mně, to by si nedovolily! A kdyby přece jen ano, tak bych jim předvedl, co to znamená BansááájBengááál. Ale srovnám je stejně, protože řešily, kam postaví nové škrabadlo a ty jejich řeči, které při tom vedly, mě pohoršily.
MH: Tak kam s ním? K televizi?
SH: No, já nevím. Ti blbouni budou po televizi rajtovat.
MH: No, to už dělají stejnak. Takže k balkonu nebo u televize?
SH: Já nevím. Když u televize, tak budou rajtovat po televizi a skákat na skříně. Když k balkonu tak nepůjdou otvírat dveře na balkón a budou skákat na garnyže.
MH: No, tak to si musíš vybrat menší zlo. Dveře na ...17. března 2010 | Autor: Denýsek (Denny Sanátana Atmá)
O výchově dvounožců
Tak si to představte, kočičáci! Strčili mě do plastové bedničky, kodrcali se mnou přes dvě hodiny autem, a když mě z té bedničky zase pustili, tak začali vykřikovat něco o tom, že jsme doma. Tedy dovolte, jaké doma? Doma byla máma a strejda a úplně jiní dvojnožci! Ale i když jsem těmhle tady hlasitě sdělil, co si o tom myslím, nevypadalo to, že se hodlají obrátit a odvézt mě tam zpátky, nebo aspoň ne hned.
Vlastně – pardon. Z toho rozčilení jsem se ani nepředstavil. Jsem britský stříbřitě tečkovaný kocour a jmenuju se – tedy, kdybyste slyšeli ty moje nové dvojnožce, mysleli byste, že se jmenuju nějak jako „Nopošemmiláškupošemtynašenádheropuntikatá“. Fakt, věřili byste tomu? Šišlají na mě ...16. března 2010 | Autor: Fridrich von Parkplatz
Mám to na háku
Onehdá k nám doručili bednu. Velikó. Když dojela, tak byl doma akorát velké pánik a čučel na ňu jak puk, poněvač byla přes půl předsíně. Mufka tradičně, jako dycky, když u nás někdo zazvoní, vylezla na knihovnu a dělala, že je neviditelná. Já a Blonďák sme ju naopak začali vobcházet a vočuchávat a zjistili sme, že podle čmachu bude néspíš naša. Vylezli sme na ňu, tam sme si chvílu vysvětlovali, kdo si na ní ustele a bude ju hlídat a kdo si pude po svéch. Nakonec sme se dohodli, že se budeme střídat.
Vodpoledne přišla dom panička a naše doměnky vo vlastnictví bedny potvrdila. Pré je to novy škrabadlo. To dá přece rozum, né?!, že je to novy škrabadlo, taková krásná bedna přece neco vydrží. ...14. března 2010 | Autor: Gábinka (2)
O všem, co mou dvounohou nesmírně štve. A nic s tím neudělá
Dvounozí spolubydlící se projevují jako nesmírně tolerantní vůči mně a Elišákovi. Teda především naše vrchní dvounohá opečovávatelka. Smíme spát v posteli, křesle, na její židli, všude. Ale přes jednu věc se stále nepřenesla. To, že venku nevydržím déle jak dvě minuty, a taky to, že odmítám vcházet domů stejným vchodem, kterým jsem vyšla. Protože vím, že panička nesedí v dolním patře a nečeká, kdy bude její milovaná Gábinka chtít domů. Jde do svého pokoje. Nebo, když mě někdo jiný pustí ven, tak jde pryč. Jenže u pokoje naší dvounohé je balkón a pro mě, obyčejnou kočku domácí, není problém patro vyšplhat. Sednu si před dveře a spustím svou píseň, kterou jsem napsala pro dvounohou a nazvala ...13. března 2010 | Autor: Jessie Basia von Spotted Wariors
Vzhůru do výšek
Už jsem vám psala, že s paničkou chodíme často ven. Máme pěknou zahradu a na ní se mi moc líbí dovádět. Máme tam i stromy, ale ne takové, co jsme měli doma na vánoce, to byl prcek. Ale na zahradě máme pěkně veliké stromy, až do nebe. Wyuška s Betynkou na ty stromy lezly, viděla jsem je několikrát. Mně se tam nikdy ani nechtělo. Ale minulý týden jsem najednou dostala chuť se podívat nahoru. Trénovala jsem na vysokém pařezu. Vylezla jsem na něj, to nebylo nic těžkého. Následovalo několik pokusů na opravdovém stromě. Náskok na kmen, držela jsem se pevně, ale výš to nešlo. Tak jsem zase skočila domů. To se opakovalo několikrát. Ten den jsem už boj o dobývání stromu vzdala. Další den jsem se opět ...13. března 2010 | Autor: Jessie Basia von Spotted Wariors
Divé kousky tečkovaného tornáda 2
Minule jsem vám vyprávěla několik svých příhod a dnes mám pro vás připraveny další.
Svojí paničce se vším pomáhám. K její velké radosti a spokojenosti, protože nikdo jiný jí nepomůže. Jednou jsme spolu zalévali květiny. To je taky moje běžná činnost. Máme doma asi už jenom jediné místo, kam ještě nevstoupila kočičí tlapka. Je to vysoký příborník, na kterém jsou nahoře kytky. Na ten lezeme jenom na poličku uprostřed, ale až nahoru se ještě nikomu nepodařilo dostat. Samozřejmě pořád vymýšlím, jak na to, a ten den mě to napadlo. Panička si ke skříni přisunula židli, aby kytky mohla zalít. Je totiž prcek a ze země tam nedosáhne. Kousek od skříně je stůl. Já jsem vyskočila na stůl a z okraje ...13. března 2010 | Autor: Jessie Basia von Spotted Wariors
Divoké kousky tečkovaného tornáda
Jo jo, jsem správná tečkovaná holka. Zdědila jsem divoké geny po svých předcích a po své mamince Lassy. A co jsem nestačila zdědit mě naučila tetička Missyčivka a strejda Piškot. Působení strejdy Bubíčka se minulo účinkem. Myslím, že jsem ještě nikdy jen tak neležela na podlaze a odpočívala. To není nic pro mě. Jsem divoch od přírody a moji dvounožci se někdy nestačí divit, co všechno je možné. Když si mě panička přinesla domů, říkala, že už u nás byla kočka úplně všude a že jí nemůže nic překvapit. Postupem času zjišťuje, jak hluboce se mýlila. Mé možnosti a dovednosti jsou neomezené. Divoké honičky s velkýma holkama po celém domě, dupot, rvačky, to je běžný každodenní program. Mám sice ...13. března 2010 | Autor: Jessie Basia von Spotted Wariors
Sněhové dobrodružství
Moji milí kočičáři, jistě jste to taky zaznamenali, z nebe padalo něco bílého. Padalo to několik dní, pořád a pořád. Měli jsme toho plnou zahradu. Co to je? To jsem ještě neviděla. Velké holky mi řekly, že je to sníh. Hmm a k čemu je takový sníh dobrý? To jsem teda nevěděla. Až jednou, řádili jsme v předsíni jako obvykle, když panička nestihne zavřít dveře a my jí tam proklouzneme. Panička tam ale tentokrát zůstala s náma, oblékla se a otevřela dveře ven. Júú. Teda, já už venku byla, to jsem byla úplně malý prcek, ale jenom na chviličku. Tohle bylo něco jiného. Koukali jsme ze dveří a já se rozhodla jako první a skočila do toho bílého. Jé, to studí a je to měkké a boří se mi do toho tlapky. ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 