Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 36 z 14315. dubna 2007 | Autor: Maxmilián Rybomil
Mizející kocouř
Tak z našeho milého, hodného a bázlivého kocourka se stává „Franta Datel, cestovatel“. Když jsem prvně psala, že se Maxík ztratil, byla jsem opravdu moc a moc smutná a nevěřila jsem, že ještě někdy Maxíka najdu. Podruhé zmizel, když jsem se chystala na výpravu do kopců. Vrátil se večer. Na Velikonoce jsem byla v Čechách a když jsem se vrátila, Maxík byl zase pryč. Dokonce přes noc. Alfovi bylo Maxe líto, jak je stále zalezlý pod postelí, tak ho vzal na vodítku na zahradu. První den bylo vše OK. Jen si Maxík neužíval sluníčka, ale ležel zalezlý v živém plotě. Druhý den se z vodítka vyvlékl a zmizel. Ale to jsem už ráno přijela. Maxík na zavolání nepřišel, ale vrátil se večer. Když byla ...13. dubna 2007 | Autor: Chilli
Hledám si práci
Tentokrát z jiného soudku...
Jsem dospělý, měl bych si najít nějakou práci a začít vydělávat.
Naši také chodí do práce, aby měli co jíst, aby měli co na sebe, aby mohli do kina apod.
Vážně jsem se zamyslel a došel jsem k názoru, že nechci být jen pouhým darmošlapem a darmožroutem.
Už vím, co by mě bavilo. Mohl bych být stěhovákem nebo popelářem.
Na stěhováka jsem trénoval minulý týden, kdy jsem stěhoval z místa na místo ručníček a polštářek. Z přenosky do stanu, ze stanu do přenosky, z přenosky do stanu, ze stanu do ložnice - mamce před postel, odtud pak zase do stanu a pořád dokola. To mě bavilo, jen se mi ty věci trošku motaly mezi nohy. Nikdo není dokonalý, trpělivost růže přináší, ...12. dubna 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
Puberta
Poslední dobou mám pořád špatnou náladu. Dalo by se dokonce říct, že jsem permanentně nas... ehm, naštvanej. Ráno to trochu přemáhám, abych dostal najíst, ale jakmile je miska plná, nemusím už brát na dvounožce žádné ohledy. Útočím na ně ze zálohy a krvelačně koušu. Mazlivá se snaží poránu cvičit, ale já jí to vždycky překazím, protože na ni začnu skákat a pokouším se jí kousnout do ucha nebo do krku. Snaží se mě rozptýlit pomocí nějakého trapného míčku na provázku, ale to hned zalezu pod křeslo a nevylezu ani za nic. Já si nechci hrát, chci se jen s někým pořádně porvat. Nakonec to schytá Pooky, můj plyšový pes, ale s ním už mě to taky moc nebaví, protože se nebrání.
Když zrovna nejsem ...10. dubna 2007 | Autor: Valentýnek
Jak se loví kočičáci
V bytě je klid, všichni odešli do práce a do školy. Právě dočítám noviny, když ucítím lehké klepnutí do ruky. Valentýnek sedí u křesla a dává mi najevo, že si chce hrát. Vyskočí za křeslo, pak pomaličku vykoukne a zase zaleze. Nereaguji. Mňoukne a znovu se schová. Já nic. Potom profičí jako tornádo po gauči, přes opěradlo křesla na chodbu. Vstanu a jdu se potichu podívat, kde přistál. Jako obvykle - za závěsem vykukuje jenom dlouhý huňatý ocásek. Potichu se kradu k závěsu. Už už se chystám závěs odhrnout... Fuj, to jsem se lekla! Valentýnek vyskočil vysoko do strany, packy rozpřažené a divoce na mě zaprskal. Tož tak, ty uličníku! Dupnu a kocour vyrazí do kuchyně. Za skříňkou svítí jenom ...9. dubna 2007 | Autor: Růženka malá
Volám
Ahoj kočičky a kocouřci,
Moc volám, jsem už úplně ukníkaná. Pořád jsem nevěděla proč, ale Uhlíček mi to vysvětlil. Já volám kocoury!!!
"Halóóó, jsem tadýýýý!" Nedám mamce spát, nedám taťkovi spát a nedám pokoj Uhlíkovi. On je si bez hlasivek ;o), ale je to pořád kocouř!
Jsem už velká slečna, je mi 7 měsíců!
Už abych přestala, mamka se trápí, protože to vypadá, že se trápím já. Kníkám tak, že jí to bolí u srdíčka. Mazlí mě, co může, ale když já chci toho kocoura!!! Babička říkala, že mi snad nějakýho najde. Zajásala jsem, ale maminka se zlobila, že si pak babička bude muset všechny ty moje miminka vzít a postarat se o ně.
To nevím co mají s těmi koťátky. Já chci jen kocoura, ...7. dubna 2007 | Autor: Valentýnek
Reflexy I.P.Pavlova
O ruském vědci jsme se učili ve škole, ale kde a co se o něm dověděl náš kocour Valentýn, to opravdu nevím. Jedno je však jisté, Pavlovovy metody zkouší náš kocour na mně.
Abyste však byli v obraze:
Nejmilejší zábavou našeho kocoura Valentýnka je jezeni, papání, prostě pořádný žvanec. Né, že by byl tlustý, spíš naopak. Má dlouhé tělo i štíhlé nožičky, postavu kočičího manekýna. Ale znáte to i u lidí. Někdo přibere z jednoho rohlíku, jiný může spořádat mísu špaget a nic, váha se ani nehne. A tak Valentýnka spíš preventivně krotíme, aby z něho nebyl "Váleček". Někdy je to moc těžké odolat jeho výmluvnému kočičímu proslovu. Když nepochodí u mě, jde si stěžovat mamince anebo dědovi. Vždy se ...6. dubna 2007 | Autor: Šišoun Čičik
Byli jsme u veterináře...
Tak si představte, že mě zase vzali k veterináři. A podruhý za měsíc! Nerada cestuju kamkoli, a už vůbec ne v přepravce. Páníčkové to ale vědí, po tom, co jsem naposledy důkladně znečistila přepravku, tak mě vzali na kšíry a vodítko. Sárinka jela v přepravce. Tý je to jedno.
Tak jsme vyrazili autem. Páníček jel trošku divoce, ale mě to až tak nevadilo, věděla jsem, že je u mě panička a slyšela jsem mňoukat Sárinku, tak jsme to zvládli. U veterináře jsem dostala injekci. Dalo se to vydržet. Pak mi chtěli dát další, to už se mi nelíbilo. Byla to ale chvilička a mohla jsem z toho studeného stolu dolů. Procházím se po ordinaci, pořád na tom vodítku a najednou se za mnou objeví chlupaté ...5. dubna 2007 | Autor: Lucík
Jsem taková černobílá opice
Dneska jsem byl sám doma, jen s Nikolou, Kačkou a Danem (děti). Ráno jsem přišel a vlezl do postele, Nikola otravovala, a tak musela jít ven. Já jsem pomáhal vařit, moc se mi to líbilo. Kačka vařila poprvé v životě a proto jí to pořád padalo a já měl co "uklízet". Odpoledne jsem byl na zahradě a napadlo mě, že bych mohl zkusit žít jako jiné zvíře. Nejdřív jsem vylezl na strom a přemýšlel. Pak mě napadlo, že bych si mohl hrát na opici, a proto jsem za chvíli skočil Nikině na hlavu. Potom jsem odhopkal do domu a vyhlídl si dokonalý prales nad schody. Je tam hodně kytek a je odtamtud krásný výhled. Vylezl jsem na římsu, na které jsou ty kytky, a už si ani nepamatuju jak, ale prostě jedna ...4. dubna 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
Týrají mě :(
Tak si to představte, nevím, co se to s těmi mými dvounožci stalo, ale včera mi hrozně ublížili. Nejprve mi ráno Hravý schoval misku s granulkama. Čekal jsem, že až Mazlivá vstane, tak to napraví, ale ne! Napadlo mě, že je to třeba trest za to, že jsem předtím trochu zlobil, ale nechtěl jsem tomu věřit. To by mi přece moji milovaní dvounožci neudělali. Taky že ne, Mazlivá mě hladila a vysvětlovala mi, že nesmím jíst, protože půjdu k paní doktorce. To jsem teda nechápal proč, když jsme tam šli minule, tak jsem normálně jist mohl.
Pak ale Mazlivá začala uklízet, já podnikal útoky na smeták a na mop a na hlad jsem trochu zapomněl.
Odpoledne se sebrala a odešla. Za chvíli ale přišel Hravý, dal ...30. března 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
Vychytralý plán
Nazdar všichni, tak jsem zase tady a musím vám vyprávět svoje nejnovější dobrodružství. Konečně se mi totiž podařilo proklouznout na chodbu. Povedlo se mi to díky mé nezměrné kočičí inteligenci a mazanosti, poslouchejte jak.
Jen co jsem se doma trošku rozkoukal, začal jsem si všímat těch dveří, kterými dvounožci vždycky zmizí a já za nimi nesmím. Postupně se mi podařilo zjistit, že je tam tajemné místo zvané chodba, ale pořád ne a ne se tam dostat. Tak jsem na to šel od lesa.
Vždycky, když nějaký dvounožec dorazil domů, tak jsem seděl u dveří a vítal ho. A naopak, když někdo odcházel, chodil jsem ho vyprovázet. Při tom všem jsem se ale vůbec nesnažil dostat na chodbu (mazané, co;)) Ze ...28. března 2007 | Autor: Matěj D.
Jak byl u nás Tomík
Ahoj, dlouho se u mě nedělo nic převratnýho a to až do soboty, kdy k nám vtrhl velký kocour Tomík i se svými páníčky.
Na fotce v příloze to vypadá, že jsme se jen prali, ale to už je sranda... Zprvu jsem se bál, že mi jde zabrat moje útočiště a páníčky, tak jsem na něj syčel a tak nějak se s ním nechtěl kamarádit, i když Tomík se moc snažil... A vyplatilo se, byl na mě tak hodný, že jsem si ho oblíbil a na několik dní tu měl živou, velkou hračku :)
Jeho páníčkové ze mě byli tak nadšení, až jsem se bál, že Tomíkovu přízeň ztratim, ale je to rozumný kocour a není žárlivý, nebo se tak aspoň tvaří.
Musím říct, že jsem využíval jeho obavy, aby mi nic neudělal, a dokonce jsem byl tak drzý, že ...28. března 2007 | Autor: Chilli
Je ze mě holka
Naši už prý měli nervy v kýblu...
Bylo to v úterý, 20. března, kdy mamka vzala do ruky telefon, párkrát do něj ťukla a začala povídat. Slyšel jsem jen: "Takže zítra můžeme klidně přijít? ... Dobře, děkuji, hezký večer!"
Tak jsem se těšil na zítra, protože bude hezký večer.
21. března mi bylo 9 měsíců, tak jsem si říkal, dostanu dáreček! Místo toho ale ráno zmizela mistička s papáním a ta druhá, co do ní dostávám maso, byla prázdná.
Když přišli naši z práce, tak jsem jim pořádně vynadal, co si to dovolují, nechávat mě hlady!?! Jenže ono pořád nic, místo toho koukali střídavě na hodiny a na mě. Krátce před sedmou hodinou večerní mi řekli: "Tak mladej, šupej do přenosky!"
Do přenosky jsem ...27. března 2007 | Autor: Yonan Amaya
Tak už si zvykám
Ahoj všichni!
Už je to týden, co jsem se usadil ve své nové rodině=o) Ze začátku jsem se moc bál, ale časem jsem si zvykl a teď běhám za každým jako psíček, zvlášť když mi nese jídlo...
Občas trošku zlobím, třeba dneska jsem opakovaně ožíral mobil a tak mně vytřepali za kůži... z toho si ale moc nedělám, a tak jsem to zkusil zase a pak ještě několikrát. To už se panička naštvala a sundala mě z pohovky a já jsem z trucu zalezl pod gauč... byli na mě nazlobení a já jsem se urazil... pak jsem, jako vždycky, začal strašně mňoukat, ale když to nezabíralo, hladil jsem všechny tlapičkou a to jste to měli vidět! To byla změna, hned jsem pro ně byl zase naše milovaný zlatíčko a Jonášek ...23. března 2007 | Autor: Uhlík
Jsem nemocníček
Ahoj Kočíci,
jsem nějaký nemocný. V neděli se mi dělalo špatně a blinkal jsem, taky mám průjmík. Maminka si vzala dovolenou, aby mě hlídala. Nelíbil jsem se jí. Moc jsem si nehrál a víc spal. Ani jsem toho tolik nenapovídal, jako jindy. Pan doktor říkal, že mám teplotu, a píchal mi injekce. Snažil jsem se co nejvíc tulit k mamince, ale i když mě chlácholila, moc jsem se bál. Představte si, že jsem dostal hned tři včeličky!
Teď mi mamka dává ráno a večer prášky. Jsme sehraný tým. Vidím, jak je bere do ruky, a utíkám. Jenže marně. Chytne mě, strčí mi prášek do krku a drží mi tlamičku a já ho prostě musím spolknout. Strašně pak nadávám. Je pravda, že pak dostanu trošku dietní šunečky, ...23. března 2007 | Autor: Růženka malá
Očkování
Měla jsem dlouho „nevyrovnané trávení“ a pak jsem nastydla, a tak mamka odkládala očkování, až budu úplně v pořádku. Psala jsem, že nevím, co je očkování, myslela jsem si, že to má něco společného s očíčky. Nemá! Když mi bráška řekl, že to nic není, tak jsem se tedy nebála, ani když mě nandali do přenosného pelíšku. Zapnuli zip a začal lov na Uhlíka. Já se přece jen nechám ulovit od mamky líp než on. On totiž jak vidí, že jsem zazipovaná, prchá.
Schoval se pod postel, a protože mamčino přemlouvání nepomáhalo, musel taťka použít koštětovu metodu na vyndávání kocourů ze stísněných prostor.
Uhlík vyběhl, protože koště nemá rád, a mamka ho lapla, nasadila mu kšírky a šup s ním do baťohu (mamka ...21. března 2007 | Autor: Sir Humphrey Appleby
Rozšířené teritorium
Ahoj kočičáci,
tak si představte, jak je ta moje Mazlivá líná - už týden jí říkám, že chci napsat nový zápis do deníčku, a ona se k tomu dostala až teď. No ale lepší pozdě než nikdy.
Stalo se totiž něco vzrušujícího. Objevil jsem místo, které je ještě zajímavější než koupelna, záchod a komora dohromady - balkón!
Za všechno může to krásné počasí, které bylo minulý týden. Mazlivá pořád brblala, že otevřená okna nestačí a že chce jít na balkón. Pak se s Hravým dohodli, že mě teda zavřou do kuchyně a půjdou si tam na chvilku sednout s tou bublavou věcí (už vím, že se to jmenuje vodní dýmka, ale pořád nechápu, k čemu to těm dvounožcům je). Jenže jak už jsem vám tady dřív psal, Mazlivá je měkoň ...16. března 2007 | Autor: Čikýsek
Můj všední den
Dneska jsem vstal brzy ráno a samozřejmě, když vstávám já, tak musí i moji páníčci. Můj budíček probíhá tak, že si sednu k paničce vedle postele a spustím mňoukací ódy, až na konec už to nemůže vydržet a jde se mnou do obýváku:) V tu chvíli jsem zvítězil, jelikož mám strašně rád, když mě rozmazlujou... otáčim se na zádíčka, rozvalim si nožičky a dvounožci v tu chvíli pochopí, že chci drbat, a jako odměnu, že se mi to líbí, jí trochu zavrním, tak jsem spokojen já a oni taky. Když už se blíží poledne, po několika mých svačinkách si jdu lehnout na mé oblíbené místo, a to do umyvadla, tady strávím asi tak 30 % ze dne. K večeru, když přijde panička z práce, dává mi mou milovanou masovou tyčinku ...15. března 2007 | Autor: Chicco (2)
Trucuju!
Tak si to představte, panička mi odjela na týdenní prázdniny k příteli a mě nechala doma s její maminou. Jenže ta pořádně neví, jak se má o mě postarat. Nevyměnila mi ani záchodek, tak jsem začal čůrat do postele, počůral jsem ji už peřinu i polštář. Ale pořád nechápe, že chci Lucinku a čistej záchodek, tak jsem smutnej a ani mi už nechutná papání. Dřív jsem byl u misky první, ale poslední dobou se nějak loudám. Doufám, že se panička brzy vrátí, jinak budu muset rozbít ještě nějaký vázičky, aby si mě vůbec někdo všiml.12. března 2007 | Autor: Chilli
Jen tak...
Ahoj všichni!
Od poslední zprávy se toho u mě moc nezměnilo, a tak tu nechám jen malý vzkazík. Mám půjčenou hračku od kamarádky Čičmundy z Nové Bystřice - tímto jí děkuji. Naši už mi ji objednali, tak snad brzy dorazí i moje vlastní.
Pak bych taky chtěl zamávat tlapkou Růžence s Uhlíkem a taky spřízněné duši - Maxíkovi Rybomilovi.
Jo vlastně... malilinkato jsem se zlepšil - to jako, že už nejsem tak moc psycho.
Mamka mi (na doporučení Maxíka) koupila knížku "Kočka, která zmizela ve skříni", kterou mi každý večer čte, a tak jí při tom sedím na krku :o))) (ona leží, dusí se, ale drží :o))12. března 2007 | Autor: Mi-c-Kai
Vzpomínky na Micinku 16
Ráda se pohybuji ve výškách, neboť si říkám: „Sedím vysoko, vidím daleko!“
Možná, že uvidím, co se stane v budoucnu!
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 