Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 89 z 14316. října 2009 | Autor: Mohinder Wake Up Kiss,CZ
Tota huius mundi concordia ex discordiis constant (Veškerý soulad tohoto světa sestává z nesouladných věcí)
Přišla k nám návštěva.
Čekal sem, že se jako bude dodržovat slušný chování a dojde na formální představení, ale vono ne. Panička řekla jenom: "Aničko, pojď sem honem, podívej, čičí," ale aby se taky někdo vobtěžoval a uvedl: "Mordechaji, dovol, abych Ti představila Annu," to bych teda asi čekal moc.
Ale já si poradim. Čuchnul sem k návštěvě a bylo mi všecko jasný – lidský mládě asi rok a kousek starý, holka. Mrně tak malinkatý, že jsem se jí skoro díval z očí do očí.
Panička se strachovala, ale to vona se strachuje pořád, abych něco nevyved.
Já teda nemám rád, když se křičí, a u mě doma páníčci občas křičej´ - tak to pak prskám a běžím se schovat. Ta malá holčička, jen mě viděla, začla ...13. října 2009 | Autor: Rómeo černý švihák Chouzavský
Jak jsem se utkal v souboji
Tak jsem se u své nové rodiny zabydlel. Všude po zahradě jsem rozmístil cedulky s nápisem: TADY JE RÓMEOVO! Na své území jsem se pravidelně vracel potěšit svojí člověčici a ujíst něco málo z její bohaté zásoby konzerviček a kapsiček.
Dnešní den začal jako každý jiný. Ráno, když člověčice vstala, dala mi ke snídani dvě kapsičky. Všechno jsem snědl a člověčice mi nesla ještě mističku granulek jako zákusek. Jak mi později vyprávěla, když otevřela dveře, aby mi mističku donesla, úplně se lekla, protože slyšela strašlivý zvuk. I já jsem ho slyšel. A na rozdíl od člověčice jsem ho i viděl. Byl tam. Cizí kocour a strašlivě na mě vrčel. Nenechal jsem si to líbit a snažil jsem se ho zastrašit neméně ...13. října 2009 | Autor: Alex z Líšně
Hry kocourka modroočka
Zdar kocourci a kočičky,
nerad se chlubím, ale musím vám napsat, jaké hry jsem se naučil. Mým nejoblíbenějším objektem se ukázala být myška s krásně barevnými pírky, která se dá bezvadně nosit v tlamičce a na kachličkách v koupelně parádně klouže. Dvounožce jsem zaměstnal házením, někdy ji i přinesu, ale hlavně se bavím strkanou pod pračku. Až myšky dojdou, vymňoukám si jejich vytažení z pod pračky. Taky musím podotknout, že ta pírka nejsou moc trvanlivá, takže myšky jsou jich velice rychle zbaveny. Venku na dvorku jsem u vytržení ze všeho, co se hýbe, a moje lovecké schopnosti jsem vypiloval k dokonalosti. Brouci, pavouci, mravenci, ti všichni přede mnou prchají... Taky krabice jsou super ...12. října 2009 | Autor: Alex z Líšně
Výchova dvounožců v Čechách
Nazdárek kamarádi,
to máte tak: sotva jsem se rozkoukal ve svém novém bydlišti, tak jsem zjistil, že dvounožkyně se mnou nebude doma celý den jak jsem zvyklý z prvních dnů. Ráno ještě za tmy zmizel dvounožec, to už jsem znal a vždycky jsem ho vyprovodil a vrátil se do pelíšku dvounožkyně, ale co to - za chvíli jsme dnes vstávali i my. Myslel jsem, že dvounohá už nechce spát a bude si se mnou hrát. Nejdřív to tak vypadalo, ale chyba lávky - to byl trik jako hrom, najednou buch a byla pryč. Nejdřív jsem zkoušel ji přivolat, no prostě jsem hulákal jak na lesy, a to my siamky umíme bezvadně... Pak jsem z toho žalu usnul a když jsem se probudil, rozhodl jsem se prozkoumat všechna zapovězená ...10. října 2009 | Autor: Pinocchio
Kocouří velké ponaučení
Ahoj kočičky a kočičáci!!
Nedávno jsem se ponaučil. Vždycky když panička, nebo paniččina maminka, jdou do spižírny, tak tam hned vklouznu a šmejdím. Holčičím dvojnožcům se to nelíbí, ale když mě to tak strašně baví! Jednou, jak zas panička odešla, tak jsem ji chvíli volal, ale pak mě to přestalo bavit a šel otravovat pejska. A hele!Panička 2 jde do spižírny! Hop a jsem tam. Hmm, to to voní! A... ale co to!Dveře jsou zavřené a já se nemám dostat jak ven!! A už to nebylo to veselé čuch čuch, ale žalostné: "Mijoooou, mňáááu, mňááááááááááááááu!!!!!!!" Ale nikdo nepřišel. Achi, achich jo! Co si jen počnu? Škráb, škráb! Ah! Z toho mňaukání, mňaučení, vrčení a škrábaní jsem se hodně ...9. října 2009 | Autor: Barnabáš Porubský květ
2 roky
Mňauu! V sobotu mi budou 2 roky a já už se těším na ty mňamky, co mi ráno dají jako bonus. Už jsem velkej a tak vím, že zas něco dostanu. Byl jsem hodnej (až na rozbitý hrneček a ukradnutou postel, jenže já mám právo tam spát. Ať si ta panička spí jinde, když jí to vadí;)). Ale už dost. Totiž jsem vypátral, že MOJE PANIČKA má nevímkde koťě jménem Moony. Taaakže, kdo je Moony? Moony je koťě, které se ani nenamáhalo a uuuuž má pozornost mojí paničky. M O J Í !!! Ale je i černobílý a asi o 3,3 menší než já. Více nevím. Ale napíšu jěště. Ahojjj...8. října 2009 | Autor: Agátka Christie
Takové normální ráno
Ticho. Slyšet není nic, ale za chvíli ucítím pohyb na dece. Pohyb se blíží a teď už i slyším. Motor. Motor puštěný naplno. Oči mám pevně zavřené a ani se nehnu. Zvuk motoru se přibližuje k mému obličeji. Opatrné našlapovaní, pak dotyk něčeho studeného na mé tváři... motor puštěný jak před startem rakety do vesmíru... Něco mě lechtá na tváři... nevydržím a začnu se usmívat... Agátko... je ještě brzo!!! Agátka se nesouhlasně projde po mém obličeji a vyskočí mi nad hlavu... na tenoučkou hranu postele... automaticky natáhnu ruku a přidržuji kaskadérku, aby mi nespadla na hlavu... Agátka to bere jako začátek hry a začne mě odstrkovat tlapičkou... Jdi za tatínkem, přemlouvám ji tiše.
Vedle mě ...7. října 2009 | Autor: Bastien Baron z prádelního koše
Tichý večer...
„Jááá se nudííííím. Udělej s tíííím něco. A hnééééd! ... Jááá se nudííííím. Udělej s tíííím něco. A hnééééd! ...“
„Bastucho, sklapni! Co já jsem komu udělala, že jsem vyfasovala uječený siamký gen?“
„Jááá se nudííííím. Udělej s tíííím něco. A hnééééd!... Jááá se nudííííím. Udělej s tíííím něco. A hnééééd!... „
„Bastule, pojď sem a přestaň ječet v té předsíni!“
„Nemůže ječet někde jinde?“
„Ne mami, nemůže. Víš moc dobře, že v předsíni je nejlepší akustika. Jeho koncert by tak nevynikl a sousedi by mohli o něco přejít.“
„Sežratkocoura. Jsemtiužjednouřekl, abysineprovokoval. Kdotěmáposlouchat!?“
„I ty, Kide? Když neječí jeden, ječí druhý, když neječí druhý, ječí ...7. října 2009 | Autor: Wirgo Narsil*CZ (Šer Chán)
Jak mí člověci ke štěstí přišli
Bylo to tak: Dřív jsem bydlel s mámou, sourozencema a dalšíma kočičíma kamarádama a kamarádkama u naší člověčí služky (= paní chovatelka, pozn. překl.). Ne že bych si chtěl stěžovat, ale život se sourozencema nebyl teda žádný žúžo. Měl jsem se drápky a zoubky co ohánět, abych si pro sebe aspoň na chvilku vybojoval hračku a přitom uchránil ocásek nebo jinou důležitou část svýho sebe vod pocuchání. Obzvlášť ségra uměla bejt dokonale protivná! Její útoky ze zálohy si pamatuju doteď... Samozřejmě díky tomu se ze mě stal ten statečnej a neohroženej tygr, co teď jsem. Máma nás už začínala mít taky plný zuby, páč jsme se pořád rvali a skákali jsme na ni a zkoušeli z ní sát mlíčko, i když už žádný ...6. října 2009 | Autor: Alex z Líšně
Fatální omyl mých dvounožců
Zdravím své fandy,
povím vám dnes, jak jsem vyvedl své dvounožce z omylu. Asi po třech dnech, kdy se mne večer snažili přesvědčit, že mám vlastní krásný vystlaný pelíšek, jsem se odvážil večer vyběhnout po schodech (zkoušel jsem to i dřív, ale vždycky na mě svítilo nějaké oko u stropu, když jsem se přiblížil, a to jsem se snažil našlapovat lehce!!), objevil jsem krásný teplý pelíšek u dvounožkyně, ale snažila se mne obelstít, až jsem usnul (pché), odnesla mě dolů do té budky. Se ví, že jsem byl v mžiku vzhůru. Říkala něco o hodném kocourkovi s vlastním pelíškem, uplácela hračkami, hlazením. Nevzdal jsem to (mojí třetí dobrou vlastností je trpělivost), počkal jsem, až bude klid, a vydal se ...5. října 2009 | Autor: Alex z Líšně
Kočičí mateřská
Ahoj kočičáci,
dnes bych vás rád seznamil s průzkumem mého nového teritoria. Po té, co jsem oplakal sourozence a maminku, jsem se vrhnul na průzkum. Našel jsem mističky s papáním (při té příležitosti jsem se posilnil), záchůdek (hm, luxusní) a nějakou budku, dvounožci mleli něco o pelíšku (tsss - já si sám rozhodnu, kde bude můj pelíšek). Poté mi dvounožkyně otevřela úplně nový obzor - dvůr, no to je teda žůžo. Travička, schovávačky, broučci a ptáčci (ti se drželi v uctivé vzdálenosti), paničku jsem měl v patách, prý abych se nezranil (já, hbitý a obratný kocourek!). Po náročných průzkumech jsem unaven uvítal paniččinu náruč(nakonec si přece kvůli mně vzala kočičí mateřskou dovolenou), ...5. října 2009 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Cyklus
15. 7. 2009 13.30
Jsem ve spisovně. Spisuji. Spis. Zásadní! Nazval jsem ho Když osud dopustí, i motyka spustí aneb Jak konečně Hroch pochopil, že z kuchyně se dá odcházet i oknem!! Překvapil! Všechny! Hroch! Po čtyřech letech poprvé opustil kuchyni oknem. Jsem potěšenej kocour! Věděl jsem, že jednou to pochopit musí. Už nebude v kuchyni s otevřeným oknem kvílet u dveří, aby se dostal ven. Považuji to za velký úspěch. Svůj! Však jsem se mu to něco navysvětloval! V kuchyni skok na okno, z okna na lavičku. Z lavičky na trávu. Jsi venku. Trvalo to, ale podařilo se. Ovšem ve své pedagogické práci budu pokračovat. Neustrnu. Teď ho musím naučit, že stejným oknem se lze do kuchyně i vrátit. ...4. října 2009 | Autor: Anetka
Nové dveře
Ahoj kočičáci. Poslední dobou jsem velmi rozladěná. Jsem klasická konzervativní britka, nesnáším změny a narušování mého soukromí. Můj byt, můj hrad, tak ať mi sem nikdo nechodí.
Panička mě teď poněkud zlobí. Tvrdí, že je potřeba dát byt trochu do pořádku. Jako by nestačila ta výměna oken loni. Trpěla jsem jako pes, tedy, co to píšu, prostě jsem hodně trpěla. Panička mě odstěhovala k její sestře. Tam bylo takové bílé uštěkané strašidlo. Dva dny jsem strávila v umyvadle a z vrchu jsem pozorovala toho hloupého psa, jak mne pořád nemůže najít :-)). Když už bylo doma vše uklizeno, tak jsem se s radostí vrátila, a musím uznat, že na těch nových parapetech se opravdu lépe leží.
A teď k nám ...4. října 2009 | Autor: Beatriz Allergo
Mé dětičky
No, kočky i dvounožci, musím vám natlapkovat, že mám krásné kočičáčky. Chlapečkové a jedna kočičí slečna se narodili v měsíci veder /červenci/. Jsou z nich pěkní uličníci a vymýšlejí různé kočkoneplechy. Obzvláště kluci to zvládají na jedničku a myslím si, že mým dvounožcům se to moc nelíbí!
Nedávno, to když se venku ochladilo, se u nás zatopilo v krbu. Bylo to krásné teplíčko a my se vyhřívali před plápolajícím ohněm na koberci. Dětičky na něj fascinovaně zíraly. Bylo to poprvé v jejich životě, co něco podobného viděly.
Druhý den zůstal v krbu vychladlý popel a klučičí nezbedové do něj vlezli. Nejvíc se to líbilo Kulíškovi a samozřejmě pozadu nezůstal ani čmuchálek Kimíček. Koberec ...2. října 2009 | Autor: Rómeo černý švihák Chouzavský
Jak jsem byl unesen
Jak už víte, našel jsem si príma člověčici a mám se báječně. Jaké bylo mé překvapení, když se stalo to, o čem vám chci dneska napsat. Přišel jsem jako vždy na večeři. Teda přišel jsem o něco dříve než obvykle, večer už je zima, a těšil jsem se, jak si najedený zalezu a zahřeji se. Ale co se nestalo. Přišla člověčice a místo mističky přinesla nějakou divnou bedničku a do ní mě chtěla dát. No to se mi teda pranic nelíbilo. Bránil jsem se, ale opatrně, abych jí neškrábl ani nekousl, přece jenom, mám jí rád. Vůbec se jí nedařilo mě tam dostat, ale přišel jí na pomoc člověk. A to už na mě byla přesila. Strčili mě tam a zavřeli za mnou dvířka. Kočky, já se strašně bál. Proč mi to udělala? Moc jsem ...2. října 2009 | Autor: Rómeo černý švihák Chouzavský
Jak jsem dostal domeček
Léto pomalu končilo a já se stále vracel ke své člověčici. Pořád mě má ráda. Pořád na mě čeká a vždycky má pro mě připraveno něco na zub. Já jí za to napředu kopec černého předení. Jednou člověčice přinesla takovou divnou papírovou věc. Já jsem se na to díval z povzdálí, protože opatrnosti nikdy není dost. Ty dvě domácí kočky do té krabice hned skočily a hrály si v ní. Já ne. Raději počkám, co z toho bude. Člověčice vyhnala kočky ven, že to je boudička pro Romea. Pro mě? Ano. V noci už je prý zima a tak aby se měl Romeo kam schovat. Tak to jsem na to zvědavý. Raději půjdu na své obchůzky. Člověčice přinesla nějaké deky, provázky a další zajímavé věci. A z toho všeho pro mě udělala malou ...2. října 2009 | Autor: Rómeo černý švihák Chouzavský
Jak jsme se setkali
Jak jsem psal ve svých minulých deníčcích, mám novou vyvolenou. Je to člověčice z domu od mé bývalé nevěsty. Chodím za ní každý den. Někdy je mi po ní (nebo po té plné mističce?) tak smutno, že přijdu i několikrát za den. Vždycky, když je člověčice doma, tak dostanu něco dobrého. Každý večer na mě čeká a vyhlíží mě. Běda, když se opozdím nebo nepřijdu vůbec. To pak člověčice moc hubuje, že o mě měla strach a tak. Tss, mně se přece nemůže nic stát, jsem silný a statečný kocouř. Jednoho dne jsem přišel za svojí člověčicí o něco dříve a na zahradě už byly jiné dvě kočky. Přišel jsem se podívat blíž, aha, to byla moje bývalá vyvolená, která mě přivolala, a její kamarádka. Vůbec ale nevoněla jako ...2. října 2009 | Autor: Rómeo černý švihák Chouzavský
Jak jsem u nich zůstal
Jak už jsem psal ve svém minulém deníčku, našel jsem si nevěstu. Krásně zpívala, ale nikdy jsem se jí nedočkal. Dočkal jsem se ale plné misky. A tak jsem chodil k tomu domu zase každý den. Začali mi říkat Romeo, protože jsem každý večer seděl pod balkonem a zamilovaně hleděl na svou vyvolenou. Večer jsem dostal od člověčice k večeři plnou misku dobrot, když jsem chtěl, tak dvě. Hladila mě, čistila mi kožíšek, vybírala mi klíšťata a dávala mi léky, abych měl zdravé bříško. Na zahradě mají terasu se stříškou. To je panečku žůžo, tam nikdy neprší. Na terase jsou židle a stoly a na jedné židli byl obzvlášť pohodlný polštářek. Na tom jsem si udělal pelíšek. Moc dobře se mi tak spalo. Pěkně jsem ...2. října 2009 | Autor: Rómeo černý švihák Chouzavský
Jak jsem si je našel
Jsem mladý, černý a pohledný kocouř. Mám rád kočičí slečny. Mám je moc rád. Hlavně ty, které krásně zpívají. Žil jsem si spokojeně svůj kocouří život, dělal jsem si, co jsem chtěl, chodil jsem, kam jsem chtěl a kdy jsem chtěl. Jednoho dne jsem zaslechl přenádhernou kočičí píseň. Zpívala „Pojď za mnou lásko mááááá...“ Zpívala krásně. Teda, to musí být kočka, řekl jsem si a vydal se za zvukem té krásné písně. Přišel jsem k domku, odkud se linul ten nádherný zvuk. Moje vyvolená zpívala pořád, ale nikde jsem jí neviděl. Až najednou jsem jí zahlédl na balkoně v záplavě květin. To je ona. Moje vyvolená. Seděl jsem pod balkonem a sledoval každý její pohyb. Na oplátku jsem jí taky zazpíval, krásně, ...2. října 2009 | Autor: Alex z Líšně
Krize středního věku
Dobrý den, vážení modrokocouří přátelé,
rád bych vás seznámil s mým příchodem k dvounožcům, kteří si mne po složitých peripetiích vybrali z mnoha zájemců. Panička, postižena krizí středního věku (děti odrůstají, v baráku je moc ticho a klidno) se rozhodla nenápadně naznačit dvounožci, že k narozeninám by si přála nějakého chlupatého miláčka (žádná reakce), nakonec z toho bylo důraznější přání, že to má být kocourek asi siamský(tak jo, chlapům se to musí říct natvrdo). Začali se poohlížet po nějakém roztomilém uzlíčku, a to jsem jim já dokonale splňoval, viz foto s brášky a sestřičkami (skromnost je mou nejlepší vlastností). Tak začly velké přípravy, nákup mističek, záchůdku, hraček, pelíšku ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 