Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 14. - Vášnivé procitnutí

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 14.

Ilustrace Jana Ratková www.fantazie.org/novinky/

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Bubos právě okouzleně procházel nejkrásnější krajinou. Ze stromů visely lákavé jitrnice a velké kýty šunky, v potůčku bělavě plynula jemná smetánka, louka byla poseta růžovými poupaty plátků šunky. Z mohutného keře Bubos spokojeně utrhl zlatavě rozkvetlý řízek a nadšeně se do něj zakousl. O kus dál zahlédl velké trsy rostliny, na jejíchž stoncích se skvěla báječně opečená myší jatýrka. Bubos se na svých tenkých nožkách dokolébal k rostlině, odložil řízek a ochutnal jatýrka. Zálibně pomlaskl. Nadšeně se rozhlédl a spatřil další strom, plný drobných, lákavých plodů nadívaných myších stehýnek. Blažený Bubos setřel kanoucí slinu a s rozkošnickým zamlasknutím se vydal ke stromu. Vztáhl tlapku, aby už, už bylo stehýnko v jeho drápech a tlamka si mohla pochutnat na libém soustu... PRÁSK!

Obrovská rána!

Vyděšený Bubos vylítl... PRÁSK! Další rána... a Bubos si mnul naraženou hlavu, do které se uhodil o digestoř, když vzbuzen vylétl ze svého místa za sporákem. Rozespalý, tvrdě vytržený z nádherného snu, stál roztřeseně uprostřed kuchyně.

„Co... co... kde... co se děje?“ koktal a marně se olizoval, aby zachytil ještě aspoň kousek chutí a vůní ze svého krutě přerušeného snu.

Se strachem pohlédl směrem, odkud se ozvala rána. Strhl si kuchařskou čepici, aby lépe slyšel, a nenápadně a přikrčeně se plížil ke dveřím.

Škvírou mezi dveřmi vyděšeně sledoval, jak halou prochází Fridrichos a Frankito, kteří nesli nosítka s Lassalitou, za nimi pomalu, nesmírně unaveně, šel Chillito, podpírající Missarinu, Francesquito pomáhal v chůzi otci Amadeovi... Bubosovi se zježil hřbet při pohledu na Amadeovo ohořelé roucho... Bubos viděl, jak Abbygailita běží po schodech a volá, že přinese pokrývky... Tadeasos na příkaz Chillita vybíhal ven z haly, aby okamžitě přivezl doktora Gina... Mufuela přinášela vodu v stříbrné misce a snažila se přimět Lassalitu, aby se napila.

Missarina se tiskla k Lassalitě, kterou položili na hedvábím potaženou pohovku. Otec Amadeos unaveně kleskl do mohutného křesla. Jeho oči hleděly nepřítomně na zlatem zdobenou sochu velkého kočičího božstva.

„Nechápu to... nechápu. Když se mi povedlo najít Lassalitu a Milcháveze tam, za pytli se zrním, napůl udušené kouřem a strachem, vynesl jsem nejdřív Lassalitu a pak Milcháveze... plameny šlehaly kolem nás, bál jsem se, že se zásobárna zřítí dřív, než je zachráním. Cítil jsem, že někdo... někdo nad námi drží ochrannou tlapku, bdí nad námi a vede mne ohněm. Vynesl jsem Lassalitu, pak Milcháveze... prošel jsem ohněm, viděl dveře do stáje... nemohl jsem jinam... Položil jsem je oba vedle sebe, snažil se je vzkřísit... a pak jsem zaslechl déšť a vaše hlasy... vzal jsem Lassalitu, Milchávez tam byl, ležel tam... nevím, jestli žil, ale byl tam...“

Otci Amadeovi selhal hlas.

Chillito se dotkl očima zoufalé Missariny a ztěžka řekl: „Ale prohledali jsme přece celou farmu... všechny sklepy, půdy, stáje, seníky... každý kout, každou místnost... a Milchávez nikde není... není, můj bratříček, není.“

Odpovědí mu byl jen pláč Izziely, Lorietty, Mufuely a Abbygaility. Frankito zachmuřeně hleděl k zemi a se strachem myslel na Barbaritu, která zůstala na farmě.

Lassalita se náhle pohnula a zasténala: „Kde... je... Milchávez?“

Chillito hlasem, ve kterém se chvěly slzy, odpověděl: „Nevíme... nikdo neví... Milchávez zmizel.“

Bubos si údivem a úlekem ze všeho, co viděl a slyšel, sedl přímo na zadní, dobře vytvarovanou část těla. Vzápětí zas strašlivým děsem vyletěl na všechny čtyři, protože halou se ozvaly dunivé, zlověstné rány na vstupní dveře. Všichni zvedli hlavy... dveře se prudce otevřely a v nich stál...

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

10 komentářů

Reklama