Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 120 z 14320. října 2013 | Autor: Baruška (3)
Kocouří důchod
Jsem u své paničky už pátý rok a nebyl jsem nejmladší, když si mne vzala z útulku. Pan doktor říkal, že je mně už nejmíň 10 let a až na horší zuby jsem byl stále velký fešák. Teď na mne ale doléhají léta strávená na ulici. Zuby mi padají, mohu žrát jen měkkou stravu. Tu si ale vybírám, žádné konzervy, ale škrabaná drůbeží játra a trochu kapsičky pro chuť. Je ale pravda, že už nemám takový apetit jako dřív. Byl jsem v zimě nemocný, už mě málem odepsali, ale panička to nedovolila a "piplá" se se mnou pořád. Jsem jí vděčný, přitulím se vždy k ní a hezky jí vrním do ucha, má to ráda. Teď, co začalo být zase chladno, ležím skoro celý den na topení nebo na posteli, kde mám svůj polštář. ...15. října 2013 | Autor: Pascha
Boj o přežití (1)
Vážená Kočkospolitosti - kočkodámy, kočkopánové, kočkopersonál,
jsem velmi potěšen vašimi komentáři k mému vstupu do této elitní společnosti MK a velice si je považuji. Jako dík vás seznámím s mým životem před 18. zářím 2006, milníkem mezi stresem a strachem, jakož i pozdějším, plným lásky a pochopení.
Narodil jsem se 11. května 2003, na moji kočičí maminku se nepamatuji. Vzala si mě jedna turecká rodina pro dcerku, tenkrát asi 14letou. Byla to spořádaná rodina - Macecha 1. mne nechala hned 30. července včeličkovat. Mačeška byla hodná, hrála a mazlila se mnou. Ale jak jsem rostl, byl jsem živější (i po "operaci"), utíkal jsem, mizel (2 dny na střeše).
Maceška byla ve ...12. října 2013 | Autor: Mína*
Začátek něčeho nového
Ahoj, jmenuji se Mína, chtěla bych vám povědět svůj příběh. Jsou mi čtyři roky a můj začátek života začíná na ulici. Narodila jsem se na ulici, i nějaký čas tam vyrůstala. Vždy jsem hrozně moc záviděla domácím kočičkám a kocourkům, jak se rozvalují v teplém rodinném objetí a lásky, jak mají plná bříška dobrého jídla. Bylo to něco úžasného, co jsem obdivovala a chtěla. Jednoho dne mě však chytila záchytka a odvezla do útulku. Je to místo, na kterém lidé shromažďují kočky různého věku i rasy. Není to špatné, máte jídlo, teplo, ale jediný, co nemáte je láska člověka, osoby která vám dá veškerou svou lásku a pochopení. Po několikadenní léčbě vás strčí do jiné klece. Já tomu osobně říkám ...21. září 2013 | Autor: Zack
Jsem král hadů
Jmenuji se Zack a jsem úžasný mainský kocourek.
Jsem taky král hadů – dvojitej, korunovanej. To je jasný, protože když se moje panička lísá a vtírá, ducá do mě hlavou a málem přede, tak mi šeptá, že jsem její kočičí láska, kočičí princ a král rejsků. No a rejska jsem chytil jen jednoho, protože u nás na dvorku a na zahradě nějak nejsou, nebo co. A jinam se nedostanu, protože mi to zatrhli a všechno oplotili. A to tak důkladně, že to nejde přelézt ani Vetřelcovi, a to je co říct, poněvadž ten je něco jako veverka. Ale na zahradě jsem chytil už dvě užovky, čili musím být král hadů – dvojitej, korunovanej. Protože dvě užovky jsou víc než jeden rejsek, to vím přeně.
Když jsem chytil tu ...17. září 2013 | Autor: Bára Štěpánková
1 rok = 365 dnů = nespočet radosti s živým tvorem
Bc. Bára Štěpánková
Jak zvládat roli okouzlující kočky
Vydáno nákladem vlastním
Chrudim 2013
Moji milí, při příležitosti svých prvních narozenin se chci s vámi podělit o své zkušenosti v oblasti soužití s kocoury.
Nejdříve si musíte uvědomit priority, já měla jasno hned. Moje maličkost využila překvapení všech přítomných a od té doby jsem bráchům nedala moc šancí. Pravda, někdy měli navrch, ale rozdíly se brzy setřely a teď mám navrch já. Jsem neúnavná, jsem mladá, jsem hravá, jsem ukecaná ... A nevíte náhodou, po kom?
Dále plně využívám svůj zevnějšek – můj kožíšek je barevný, moje tlapky štíhlé, moje oči svůdné. Být dvounohá, tak dělám osobní asistentku panu řediteli nadnárodní ...17. září 2013 | Autor: Smíšek
Na slovíčko, maminečko ...
Brácha Matýsek už ledasco z pozice služebně staršího vymňouknul. Sestru Báru jsem ještě nepustil ke slovu.
Pro maminečku:
1. Zanedbáváš kamarády na MK.
2. Zapomínáš přidávat naše fotky do alb.
3. Zanedbáváš naše deníčky.
4. Zapomínáš na slib pochlubit se snímky kočiček potkaných na svých toulkách.
5. Zamlouváš výše nesplněné nedostatkem času, svéhlavostí staršího PC, atd... dokonce jsem se doslechl, že údajně nevíš, který kablík patří k foťáku, abys překopírovala fotky.
Toto jsou zjištěné závažné nedostatky. Za naši partu kočičí, žádám o zvýšený zájem a nápravu. Ber to jako napomenutí. Ježíšek to všechno vidí ...
...17. září 2013 | Autor: Stopař Matýsek
Tři roky jsem na světě...
Po dlouhé době zdravím všechny příznivce na MK. Jsem v naší smečce služebně nejstarší, tak mám právo vše vymňouknout první.
Od posledních narozenin byly u nás znatelné změny, to už víte. Tak jenom nějaké drby k lepšímu: Maminečka nám v zimě odjížděla, kromě jiných důvodů, na běžky, a od jara odjížděla kolmo (pro nedovtipné na kole) na trénikové okruhy, aby se později mohla blýsknout na cyklodovolené. Předesílám předem, že jsme nikdy nezůstali dlouho osamoceni, že máme v záloze pečovatelku, která se nám věnuje. Ale zpět k té naší sporťačce – každou chvíli si sbalí tašku, kolo, pohory, mapy apod., vyrazí si dokázat, že na to má, a vrátí se s hromadou špinavého prádla. Padne do postele, ...12. září 2013 | Autor: Maxmilián Rybomil
Zahrab bobky
aneb Jak rozhýbat přítulkyni
Je jasné, že správná šelma kočkovitá si svého dvounožce ochočí. A docela brzy. Já k tomu měl vynikající podmínky.
Postupně jsem se stal synem, parťákem, vnoučetem... Rozmazlování nebralo konce. Ale všechno časem zevšední. Vymyslel jsem tedy novou zábavu.
Večer, po své potřebě na záchůdku zamňoukám. Přítulkyně na to obvykle slyší, ale někdy reaguje pomaleji, než bych si představoval. Tak jsem přestal zahrabávat. Tedy jen večer. To se pak line kuchyní odér... Nestačím se divit, kde se to v tak malém množství bere. A přítulkyně letí. To ale není všechno. Já když si takhle ulevím, mám chuť běhat a dovádět. Tak jsem vymyslel lumpárnu.
Přítulkyně ...10. září 2013 | Autor: Vigo
Černej terorista
Já nejsem žádnej terorista! A už vůbec nejsem černej terorista! To zavání rasovou netolerancí. Mám to brát tak, že u nás doma se nadržuje bílejm? Proč jako? Protože Merlin je na rozdíl ode mě hodnej? Že se nikomu nenadržuje? Tak proč se teda křičí jenom na mě? Protože já kradu uchošťoury a snažím se je sežrat? Že já tahám ručníky ze zavřenýho šuplíku? Že já chodím do botníku a koušu spolubydlící boty? Že já se snažím rozkousat prakticky cokoliv, co mi přijde do cesty? NO A CO!! Hraju si. Jsem veselé hravé koťátko, mám drápky a zoubky a používám je ke hře. Nooo je mi rok, nebo tak nějak, taky si nepamatuju, kdy jsem se narodil a taky, jak nás máma opustila. Vychoval mě člověk, odkojil mě ...8. září 2013 | Autor: Albert Urbanovic
Psí život...
Tak nevím, říkají psí život, ale ten můj, kočičí je fakt někdy na pováženou...
Pokud jsme byli s páníky sami tři, bylo to super. Dostal jsem najíst, kdy jsem chtěl, ven mne pouštěli taky na zamňouknutí, paniččina a někdy i páníkova náruč, kdykoliv jsem chtěl, prostě prímo bájo. Pak jsme se přestěhovali do svého, což bylo ještě lepší, mít svůj domek, to se nepoštěstí jen tak každé kočce. Jenže jsme tak v pohodě žili jen necelé dva roky. Pak se k nám nastěhovala Káťa, kterou jsem teda toleroval, ale proháněl ji faldy, ale co bylo nejhorší, k ní patřila tři koťata. A to, co vám mám povídat, bylo nad moje celkem pevné nervy. Rachot všude, ti prdísci by si chtěli furt hrát, no tedy nic moc. ...29. srpna 2013 | Autor: Francisco Goya
Když se plaší hormony
No... plaší... Já si teda nepamatuju, že by se mi hormony plašily, to Ta naše bystrá takto označuje občasné divočení, kterému se naše smečka oddává, ale co jako chce, abychom jí dělali předložku před postel, na kterou sedá prach? Dekoraci na polici (gauči, stole), která se obdivně nechá obhlížet od návštěv? Prosím vás, co to je za plašení: dostihy o půlnoci po bytě, divoká rvačka na těle Té naší v posteli ve dvě ráno a tak podobně, to je snad úúúúplně normální, ne? Nebo je to u vás jinak???
Já s hormonama – na rozdíl od jedné nejmenované zákeřné dvounohé – problém nemám. Byl jsem hodný a klidný už i před tím, než mě nechala na pospas bílým úchylným řezníkům, kteří mne připravili o ...27. srpna 2013 | Autor: Zack
Pomsta
Jmenuji se Zack a jsem úžasný mainský kocourek. Možná nejúžasnější široko daleko, někdy se nad tím budu muset pořádně zamyslet. Doma mám ještě sice otravnou, ale přece jen kámošku, ale je to psice. Byla tam už pár let přede mnou, tak se nedalo nic dělat. Když jsem byl malý, tak na mě potvora štěkala a chtěla mě sežrat, přiznávám, trochu jsem se bál, ale teď už jsem ji docela vycvičil. No a když mi byl rok a kousek (loni asi tak touhle dobou), tak moje páníčky nenapadlo nic lepšího, než mi pořídit kočičího Vetřelce ze sirotčince. Prý nám bude líp, když budeme dva. Když jsem to viděl, nevěřil jsem svým mainským očím. Zrzavá naježená koule u mě doma. Nejdřív jsem vrčel jako pes, ježil jsem se ...23. srpna 2013 | Autor: Meggie (2)
To je život
Tak vám povím. Žiju v téhle domácnosti už 3 roky, ale to, co mi pánina udělala před 2 roky, jí v životě nezapomenu a asi ani neodpustím, i když se snaží dávat mi najevo, jak mě miluje. Je pravda, že někdy na tu zradu zapomenu a jsem milující kočička, ale jednou za čas mě zase osvítí a nebavím se s nimi.
Žila jsem si s nimi v poklidu, byla jsem ta nejkrásnější, neojbletovanější a pánina tvrdí, že nejvyžranější kočička na světě. To poslední samozřejmě není pravda, prostě mi jen chutnalo to, co mi do misky přistálo, a já všechno vždycky poctivě spapala.
Po roce takového krásného soužití, jednoho dne brzy ráno oba společně někam odešli. Už to mi přišlo divné, protože pánin vždycky chodí do ...21. srpna 2013 | Autor: Telínek
ON je moje ostuda!!!
Tedy já vám povím, ten můj páníček je pěknej prevít. On ví, že já sám sem psát nemohu, bo jsem již dlouho na druhý straně, ale sám se rozhodnout nepřinutí. Šmejd jeden...
No, tak jsem jsem si zalamentoval a mohu začít o té mé grupě. Jak někteří vědí, měli jsme v našem domku kočičku Babunku. No já vím, že nezačínám zvesela, ale už to přebolelo, Babunka je tu na druhé straně se mnou a dohlíží na to, co se tu objeví. Takže Babunka byla napadena a zbitá. Sotva se doplazila k plotu, kde ji našli naši velcí. No hned se frčelo na veterinu, kde pan píchač Babunku chtěl rovnou uspat. Kretén jeden, nechápu, proč, a to neměl ani rentgenovej snímek. No naštěstí naši páníčci vědí... a tak se jelo jinam, ...18. srpna 2013 | Autor: Ťapča
Nový kocouř
Mňau, jsem Ťapka a v srpnu jsem našla malého zrzavého kočičího kluka, který se toulal okolo domu mých dvounožců. Zprvu jsem ho vyháněla, ale když se líbil i mému malému dvounožci, dovolila jsem, aby se kocourek ubytoval na zahradě. Tam jsem si na něj postupně, pomaloučku polehoučku zvykla a nakonec jsem dovolila, aby ho dvounožec vzal domů. Byl celý zanedbaný, ale zvířecí doktor ho dal do pořádku. Teď mě pořád zlobí, ale mně to nevadí.
Mňau, jmenuji se Zrzek a jsem moc rád, že mě Ťapka našla. Mám ji moc rád, a proto ji trošku zlobím. Líbí se mi, když na mě prská - vím, že je to jenom z legrace. Navíc, ale to jí neříkejte, začínala trochu lenivět, tak ji aspoň proberu k životu.13. srpna 2013 | Autor: Ares /alebo aj Ryško/
O mojom ľadovom medveďovi
Naša dvojnohá sa /ako ona hovorí/ len narodila a už milovala kvetinky a mačičky. Vyrastala na dedine, a tak nebol problém, aby väčšinou kocúrik na dvore nebol. A samozrejme ani všetky susedove nikdy nezabudla pomojkať. No, veď, kto by aj našim kožúškom odolal :-)
Ľudia ale musia dospieť /my mačičky nie - sme stále milé, zlaté, prítulné/, a tak sa naša dvojnohá dostala na panelákové sídlisko /ona to tak volá, ja ani neviem, čo to je/, kde žila dlho, dlho a kde sme jej určite strááášne chýbali. A čím ďalej viac aj mladému dvojnohému. Najstarší o mačiatku však nechcel ani počuť. Kým neuvidel maličkého bieleho kocúrika - Caspera. A už vraj bol namäkko. Lichotilo mu, ako ho čakával pri príchode ...9. srpna 2013 | Autor: Francisco Goya
O skákání
Nechápu. Fakt to nechápu, proč lidi pořád někam skákají, když to, co tím myslí, má ke skákání daleko a k půvabu šelmích skoků ještě dál, a když už teda skáčou, tak to dopadne třeba jako onehdá, když Ta naše skočila ze židle, tak dopadla tak blbě, že si málem vymkla nohu, a opět z ní vyklouzlo něco o tom silně zavánějícím značkování, který jsem už zmínil minule.
Miláčku, hezky tady spinkej, dávej pozor na čerty (jako Bedřicha a Vločku, hahaha!) a já si skočím na nákup, jo?? Lásky moje, chvíli vydržte, skočím k sousedce... Zaskočím si pro něco k babi a za hoďku jsem doma... Zaskočím, vyskočím, poskočím, přeskočím... Jen když nás opouští, aby šla - jak sama říká - vydělávat těm mlsným ...6. srpna 2013 | Autor: Mikeš (9)
Jak jsem se v Ostravě objevil
V sobotu jsem oslavil své 2 roky života a pánina se konečně rozhoupala a zaregistrovala mě na těchto stránkách. Zaslouží si pochvalu :-)
Jen se tak zamýšlím, proč si říká pánina a jemu říká pánin, když já to tady vedu a mám všechno pod svou ťapkou a sem tam poprosím i Meggie o výpomoc při vedení domácnosti. Ale nechám ji při tom, ona je potom spokojenější.
Ale zpátky k tématu, jak jsem se vlastně v té Ostravě objevil. Narodil jsem se kousek od Plzně, takže jsem ušel hodněěě velký kus cesty, spíše ujel. Pánina mi vždycky vykládá, že kdyby věděla, pro co jede, že by se tam nikdy neobjevila, ale už má smůlu, tady už jsem doma a nehodlám to měnit.
Prý už výběr byl hodně složitý, pánina (ona) ...17. července 2013 | Autor: Francisco Goya
O značkování
No tak jsem lehce cvrknul a podepsal se na další SVOU věc, no... A proč ne? A to jste měli vidět. Teda spíš slyšet... I když to raději nechtějte slyšet... Tak vám to aspoň napíšu:
Jako pochopíte někdo, proč dvounozí nesnáší, když si chce slušná kočka nebo kocour označit to, co je jen jeho??? Vždyť Ta naše stejně tvrdí, když si hlavičku otírám o vše v bytě, že "... no ano, miláčku, všechno tady je TVOJE," když si otírám hlavičku o její nohy a tvář, "... no ano, lásko moje, jsem jen TVÁ, TVÁ jediná... a ty jsi jen můj, moje láska, moje sluníčko, moje dušička atd..." Znáte to, ne? No! A pak si jednou místo otření hlavičkou prostě cvrknu, jen tak pro formu, a může být ráda, že to bylo na ...10. července 2013 | Autor: Čert Čertus
Velký šéf
Seskočil jsem na zem z větve staré jabloně, sklopil uši a tryskem se hnal nejkratší cestou domů. Divoška mi uskakuje z cesty, ani přede mnou nestihla prchat do okénka ve stodole.
Tlapky buší do trávníku, jako kdybych byl závodní kůň. Prudkým skokem prokopnu lítačky ve dveřích a vylétnu po schodech. Horní lítačky mě sice trochu zpomalily, ale efekt se dostavil.
Kíkule, zalezlá pod válendou, vyděšeně zírá s vytřeštěnýma očima. Mírně zježená Pidla sedí nahoře na skříni a rychlými pohyby si právě olizuje přední tlapku, ve zbytečné snaze předstírat péči o kožíšek. Pyšně se procházím obývákem a ignoruji syčení Kíkule. Ta se pod válendou ještě víc přitiskla ke zdi a předvádí mi dokonalý chrup i ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 