Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 41 z 14327. září 2007 | Autor: Šišoun Čičik
Mám nový pokojíček
Z naší malé Amber roste slečna, už nás tolik neprohání a my víme, že patří do rodiny. Ale stejně jí musíme vychovávat, samozřejmě po našem. Představte si, že ta malá si snad myslí, že je taky kočka. Leze za mnou na kuchyňskou linku, snaží se chodit po opěradle gauče, no je to trdlo. Copak má taky 5 životů jako já? Nemá! Panička vždycky vyvádí, když jí načape. Ale vysvětlete jí to. Snad dostane rozum. Taky ještě pořád projde našima dvířkama do koupelny, takže nám chodí ujídat naše granule. Jo, jsou dobrý, ale ne pro ni. My jí taky nechodíme na ty její Juniorky, ale ona může všechno. Já vím, ztratili jsme Florinku a panička má teď Amber, ale rozmazlovat by ji neměla. Na to my dohlížíme a občas ...26. září 2007 | Autor: Tonička Kočičková
Jáma a prskadlo
Tak si vám musím vylít srdce. Tedy ono toho bude vylitého víc, ale k tomu se dostanu. Takže - slečna má na stole takovej kýč, je to dost hrozný, ale jí se to nejspíš líbí nebo nevím, mně se na tom líbí jediná věc - je v tom plno vody, která chutná daleko líp než ta v mojí misce. Jinak jsou na tom nějaký kytky, co když do nich kousnu, tak mám v tlamičce, jak kdybych žvejkala něco dost nevalný chuti. Asi jako když si koupíte plátkovanej sejra a každej ten plátek je zabalenej zvlášť, a vy to budete žvejkat i s tou fólií. Schválně to někdy zkuste.
Ale pak jsem si všimla, že v tom zeleném plastovém sajrajtu je schovaná šnečí ulita. A tak jsem ji začala packou pošťuchovat, esli tam není šnek ...26. září 2007 | Autor: Mia (2)
Alergie v rodině
Ahojky kočky a kocouři,
dlouho se u nás doma nic nedělo, ale poslední měsíc, dva je u nás rušno. Mamce se povedlo vyhnat taťku na alergologii, protože po nocích nemohl dýchat. Tam mu řekli, že mimo všechno, na co je alergický, je alergický i na kočky. Tragééédie. :( Mamka od té doby brečí každý druhý den, protože nás nechtěla dát pryč. Akirku dala kamarádce, protože Akirka je pěkný číslo a poslední dobou ožírá kytky a demoluje kuchyň a podobně. Musím se přiznat, že jsem ráda, protože Akíska mamka pořizovala jako moji společnici, a i když ji měla a má moc ráda, nikdy ji neměla tolik ráda jako mně. Tak mám konečně mamku a taťku zase pro sebe. :) No, ale pořád mám trochu strach. Mamka říkala ...26. září 2007 | Autor: Akira
Stěhování
Ahojky kočičáci,
tak se musím rozloučit. Včera jsem se odstěhovala od mamky, taťky a Miy. Kdo ví, jestli i Mia nebude muset pryč. Ale já jsem praštěná a mamka ví, jak ráda poznávám všechno nové, tak mně předala svojí kamarádce, u které se určitě budu mít dobře. Jenom nevím, nevím, jestli nová panička sem bude psát. To se ještě uvidí :-) Tak se s vámi prozatím loučím, a když to půjde, dám zprávu z nového domova.24. září 2007 | Autor: Tonička Kočičková
Vizitýrování
Dneska slečna povídala, že přijde její maminka na vizitu, že se mám těšit. Tak jsem si říkala - jo, to už znám. Přijde se podívat a šup, určitě mě zase šoupne do bedny a někam unese, tak jsem se vůbec netěšila, páč jsem si tu už zvykla.
Jakmile se ozval zvonek, uklidila jsem se několika přískoky pod postel a že nevylezu. Jenže maminka přinesla chlebíčky a slečna vytáhla švestkovej koláč a kafe, a v kafi je mlíko a to já můžu. Chlebíčky taky můžu, ale to mi nedaj. Mlíko občas vyžebrám, tak jsem to šla zkusit.
Nenápadně jsem se vyšourala z podpostele a hup na stůl. Jenže mě nenechali ani čuchnout, natož omočit jazyk nebo packu. Zato mě slečna hned sundala a maminka mě chtěla hladit. Na ...22. září 2007 | Autor: Zuzi
Zuzin intenzivní kurz pro budoucí majitele koček
Milí budoucí majitelé koček, jistě se už těšíte, jak si dovedete nějakou z mých sestřenic, strýců, neteří z osmadvacátého kolene a máte plno plánů, jak si čičinu vychováte, jak se bude chovat...
I mí majitelé plánovali, ale to bych se jim do domu nesměla dostat já, a jejich plány jsem značně pokroutila. Proto mám pro vás malý rychlokurz, jak se na čičinu připravit a co dělat dál. Tyto rady v nějaké super odborné knížce nenajdete, to se jen předává mezi námi kočkami.
1. Po příjezdu s námi k vám domů - hned nešilte, když nás tři vteřiny nevidíte.
U mých dvounožců to bylo tak, že mě přivezli domů, pořád na mě mluvili mým jménem, abych si zvykla, ale snažili se mě mít pořád pod ...20. září 2007 | Autor: Mikuláš
Pohádka pro Floppynku
Jak se Micka polepšila
Byla jednou jedna kočka, bílá, jak sněhová vločka,
ale zlá a lakomá.
Když si třeba všimla sestry, že si váže šátek pestrý,
hned se ptala - Co to má?!
Táta kocour hladil bradu, pak svolal kočičí radu.
Tam se moudří usnesli,
že je Micku marné trestat, že však je tu jiná cesta:
Dát ji k dětem do jeslí...
Děti pro ni někde našli velikou zelenou mašli
a k ní žlutou bedýnku.
V té bedýnce Micka spala, i pár nocí proplakala,
když volala maminku.
Zato ráno! Micka vstala a jen oči rozkoukala,
mračila se na děcka.
Nejdřív s prosbou, potom plačky, vymáhala všechny hračky,
byla hrozně sobecká.
Jednou čtyři aeroplány, jindy auta, loutky, panny,
pět ...20. září 2007 | Autor: Tonička Kočičková
A Hard Day's Night :)
Před čtyřmi lety jsme si přivezli dvě šeltií slečny, malinká štěňátka. Dostali jsme je s partnerem na týdenní hlídání na chatě, protože v pražském bytě se předělávaly stoupačky. Celý týden jsme se nevyspali, holčinky si chtěly hrát nejlépe v jednu v noci, loužičky byly samozřejmě všude, demolovaly, co se dalo, "hrály si" (rozuměj rvaly se jak koně) a vřeštěly u toho, jak kdyby je na nože bral. Přísahali jsme si, že už žádné "malé miloušky" domů pořizovat nebudeme, a ještě dnes, když vidím někde obrázek štěňátek (například těch našich - viz foto), tak mě to nedojímá, naopak, první, co mě napadne, je: "Vy malí prevíti."
Psí dívky odrostly, jsou z nich dámy a my jsme už tak nějak ...19. září 2007 | Autor: Montynka
Podzim na Moravě
O víkendu bylo na Moravě překrásně – vrátilo se zase na chvíli letní počasí, hlavně v neděli. „Šopičku“ máme dostavěnou, takže i na ten déšť jsme připravení a máme se kam schovat, a už jsme si na ni i všichni zvykli – je tam krásné teploučko pod tou průhlednou střechou. A jako bonus nám pan domácí s chlapečkem Šimonkem udělali boudičku na zimu na nožkách – však fotku připojuji – i ve sněhu a ledu bude pohodička! Jen kdyby se tam kočka taky dostala, pořád tam leží Ríšan. Já tam třikrát denně nakukuji, jestli už je volno, že bych si to taky jako vyzkoušela, a pokaždé uvidím ten zrzavej kožich pravidelně odfukovat! Panička mne tedy upozorňovala, že je to domeček pro dvě kočky a že spolu nám tam ...18. září 2007 | Autor: Zuzi
Včera opět u veterináře!
Už jsem tu psala o mé první návštěvě u veterináře, ovšem to bych nebyla já, abych se tam nedostala zase. Nebojte se, nic mi není. Ale ten vysoký štíhlý chlapík mě tam chtěl zase.
Dojeli jsme autem až na nedaleké parkoviště a zatímco velká panička řídila, malá panička mě držela na spolujezdci a všimla si, že přímo před náma v autě jede pes. Žádné štěně čivavy, se kterým bych si mohla hrát, to byl nějaký vlčák nebo německý ovčák, nebo rotvajler... Vím já, co to bylo za mrchu? Každopádně kráčel tím samým směrem, co my, k MÉMU veterináři. Přidali jsme do kroku, abychom tam byli dříve než ten pes, což se nám sice podařilo, ale v čekárně byli asi dva další psi a nějaká zvířata ještě venku čekala. ...17. září 2007 | Autor: Cairo
Další do rodiny? Prý za měsíc
Tak nám to říkají naši dvounožci, prý že potřebujeme trochu rozptýlit, že jen tloustneme a jsme líní, takže další kocouří přírůstek (tzv. Monty) do naší smečky nám jen prospěje. Je pravda, že se s námi radili, jestli chceme ještě jednoho bráchu a že nás budou drbat pořád stejně, a oni si to naše váhavé mlčení přeložili jako souhlas. Hned za pár dní někam odjeli a pak přijeli hrozně moc načuchlí jinou kočičí smečkou (dalo nám to s Mignonem hrozně práce, než jsme očuchali všechny ty kalhoty, kabáty, batoh a samotné páníčky) a pak nám řekli, že Monty je už náš a že ho za měsíc uvidíme. Neustále nám to každý den připomínají, prý abychom to nezapomněli. Jsme teda hrozně moc napjatý a tak čekáme, ...17. září 2007 | Autor: Barunka Peli*CZ
Jak si tady žijeme
Ahojky všem kocouřům a kočkomilům. Tak jsem se rozhodla, že vám napíšu, jak se tady máme a co pořád děláme. Asi před měsícem k nám přijel malý dvounožec Daniel. Maminka dvounožec nám řekla, že je to její vnuk. No, moc nadšený jsme s Matějem nebyli, ale řekli jsme si, že uvidíme. Toho Daniela jsme si prohlíželi, snažil se nás hladit. Také mne chytil a chtěl, abych byla u něj, ale já ho trošinku škrábla, aby věděl, že budu u něj, až se bude chtít mně. Škrábla jsem ho, ale jen opravdu malinko. Maminka mu řekla, že musí opravdu čekat, až přijdeme my za mím. Je to asi nějaký poslušný dvounožec, protože nás už nechal být. Tak jsme se s Matějem domluvili, že si s ním teda budeme hrát. Chodili jsme ...15. září 2007 | Autor: Samson Swift May blobs, CZ
Horolezci, horolezkyně, horolezčata
Ahoj kočičákové! Nebudete věřit, co se mi před chvílí stalo. Normálně se ze mě, kocourka britského červeného tečkovaného, stal horolezec. Ale jaký!
Moje horolezecká kariéra začala asi tak před půl hodinou poté, co Martinka otrevřela dveře na balkon a pustila mě a mojí psí kamarádku Mášenku na balkon, abychom si užili sluníčko. Máša si hned lehla a nasávala sluneční teplo, ale já? Já se nejdřív motal kolem kytek (ty já rád koušu) a pak HOP! A už jsem byl na skleníku, který je napojený na balkon. Tyyyy jooo, to jsem to ale vyvedl! Martince bylo hned jasné, co se stalo, vyběhla na balkon a začala běhat a volat na mě. Co je, vždyť já jsem horolezec, říkal jsem si. Ale ono nééé, musela ...14. září 2007 | Autor: Micinka (7)
Relaxace u maminky
Tak konečně se zase moje lenka dostala k tomu, aby vám napsala něco o mně, co jsem za těch pár dní zažila... protože moje maminka Ťapka má pořád ještě mléko, tak si docela ráda občas ještě zamlsám a přisaju se k ní, a už si to užívam, mňam.13. září 2007 | Autor: Maxmilián Rybomil
Kam s ním?
Tak to už tady kdysi bylo. Všichni znáte Jana Nerudu. Ale nyní se nejedná o slamník, ale o mne! Představte si, nevědí, co se mnou. Kdybych to uměl, uronil bych slzu. Vždyť jsem takový hodný kocour! Denně se tulím ke své přítulkyni, předu a dělám vše pro to, aby tu se mnou byla spokojená. Ale ona ne. „Nemá dívenka, nemá stání...“ Prý musí za mým bráchou. Za tím fousáčem, který utekl na sopku, k moři a za sluníčkem. Tak ať si klidně jede, zrádkyně jedna, ale ať mě nechá tady doma. To je přece moje rezidence, můj Maxíkov. Jenže tentokrát to nejde. Všechno vypadalo tak, že se o mne zase bude starat hodná kamarádka, ale na poslední chvíli z toho sešlo. Tak se hledá někdo, kdo by se o mne ...9. září 2007 | Autor: Bismarc of Magic Wood, CZ
Moji nekočkomilové
Dvojnožce, které znám, bych rozdělil do dvou skupin – na ty, co jsou kočkomilové, a na ty ostatní. Kočkomilové většinou nějakou tu kočičku doma mají, ti ostatní ne. Moje panička celý život patřila k těm nekočkomilům. Když ale dostala ten skvělý nápad, že mě chce mít doma, byla tím tak nadšená, že o tom pořád mluvila a mluvila a ukazovala všem fotky, co měla...
Kočkomilové jí povídali ty nejúžasnější příběhy, to se jí líbilo. Ti ostatní jí povídali ty nejstrašnější příběhy a od jejího záměru zrazovali. To se jí nelíbilo. Problém byl v tom, že nekočkomilů zná panička o hodně víc. Ale protože oni znají paničku, věděli, že si stejně nakonec udělá co chce...
Jeden z těch nekočkomilů je ...8. září 2007 | Autor: Jenny (2)
Sama doma
Řeknu vám, jaké to bylo, když jsem jednou byla doma úplně sama.
To jednou takhle u nás byla moje malá panička na návštěvě, přijela se na mě podívat. Byl u nás velký rozruch, tak jsem si radši lehla a všechno to pozorovala z dálky. Byli tam všichni - moje velká panička, moje malá panička, ten ohromný vousáč, taková velká paní a menší paní. Ze všeho toho se mi točila hlava. Ale pak všichni odjeli, přišla ke mně malá panička, vzala mě na klín a řekla mi, že tu se mnou zůstane na pár dní.
Ráno jsem se probudila, protáhla se a běžela ven podívat se, jak je dneska ráno hezky. Na mém místě stál talířek s jídlem a vodou. Jé, to vám byla dobrota. Venku bylo nádherně, a tak jsem si vylezla na ...5. září 2007 | Autor: Mikuláš
Jak jsem se stal chůvou
Jak už jsem psal, přibyla k nám domů malinkatá nalezená kočička.
Ale kocouřové, to vám je dítě! Vyleze všude, kam se dá, odtamtud pak padá střemhlav - kočky a kocouři, kdo z vás by se na to vydržel dlouho dívat...?! Jednoho to nutí být jí stále v patách, aby se snad něco nestalo... sám jsem se zamlada napadal, až až, tak vím, co to je, navíc pro takové škvrně. Tak jsem ji začal po očku hlídat. Dostala jméno Floppy, protože nejenže je stále jako na pružinách, ale zajímá ji všechno kolem počítače. Já na něm samozřejmě taky umím psát, občas se mi povede i nějaký zajímavější kousek, ale tihle mladí ... ti to mají v krvi snad už od narození. Hned první den se vyškrábala na klávesnici a začalo ...5. září 2007 | Autor: Mikuláš
Podivná návštěva
Tak si kočičáci představte, takhle večer prvního školního dne (náš malý dvounožec šel taky poprvé) zazvonil někdo u dveří. Jelikož jsem necítil žádného známého dvounožce, šel jsem se jako obvykle schovat za nejbližší roh, odkud mám přehled. Přišly k nám nějaké mladé dvounožkyně a hned se hrnuly do kuchyně. Chvíli trvalo, nežli jsem se odvážil opustit úkryt, a když jsem nahlédl do místnosti, byl tam ŠPUNT! Malý, bílý a trochu barevný, na čtyřech dlouhých tenkých nožičkách.
Jakmile nastal zase klid, šel jsem si ho okouknout. To ho už paničky hladily a vzrušeně debatovaly. Že prý to je malinká kočička, kterou našly v krabici v nějakém kontejneru. Trochu jsem se toho špunta bál, tak jsem zase ...4. září 2007 | Autor: Micinka (7)
Běhání po schodech
Doma v obýváku máme takové vysoké, dřevěné schody do ložnice. Pořád mi to nedalo a chtěla jsem se podívat nahoru, ještě jsem tam sama nikdy nebyla... když jsem vylezla do polovičky a rozmyslela jsem se, že je to pro mě dost vysoko a že už radši půjdu dolů, tak ejhle, to je výška, a jak dolů? Tam ani tam to nejde a tak první schod a aaaa, už letím dolů po hlavě... au au au, to mě bolí noha... ale teď už nahorů i dolů běhám a je to super...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 