Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 71 z 1435. října 2008 | Autor: Cecil
Ahoj kočičáci a kočičky!
Jsem váš nový kamarád. Jmenuji se Cecil. Teda první dva dny, co jsem byl donesen své paničce, jsem byl Cecilka. Všechno vám to postupně povyprávím. Teď si musím jít zdřímnout, těch novinek je na mě trochu moc. Taky už nejsem nejmladší. Tak zatím dobrou.5. října 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana profesora - Ideologie
14. 12. 2007
Opět jsem ve spisovně. Zvažuji, co si přát k vánocům. Asi budu chtít něco na ucpání uší. Holka se zřejmě cítí ohrožena tím, že z uklizeného bytu zdrhly i ty hodné bakterie. Takže uplatňuje sebeobranu. Kvílí cosi, že Štědrej večer nastal. Do toho Missy vyvolává mňauláčka. Už to nemůže vydržet ani Bubu. Ani hroch nevydrží všechno. Snaží se nacpat ke mně do spisovny. Řekl jsem mu, aby zmizl. Dva se do skříńky s povlečením nevejdeme.
17. 12. 2007
Nejsem lakomej kocour. Rád bych šel holce příkladem. Určitě by si pak krabici vanilkových rohlíčků nenasyslila až nahoru na linku. Vysoko. Řekla, ať mne ani nenapadne se tam jen kouknout, natož tam lézt. Nasadil jsem zcela nevinný ...4. října 2008 | Autor: Betty (3)
Na konec to není tak špatné
Jak už víte, páníčkové mi domů nastěhovali zrzavou Lištičku Wyome. Začala se v mém domě chovat, jako by jí tu vše patřilo. Proto jsem jí několik dní bedlivě sledovala. Ona na mě každou chvilku vrčela, ale pomalu jí to přestávalo bavit a mě taky. Musím vám ale napsat, že jinak se Lištička chovala poměrně slušně na to, jaké je prtě. Nijak mě neobtěžovala, nechávala mě být a nevšímala si mě. To mi ovšem začalo vadit. Tak jsem se k ní občas přiblížila a začala jí očuchávat. Dokonce se mi podařilo jí olíznout kožíšek. K jídlu jí panička dává výborné prtěcí konzervičky, ty mi moc chutnají. Lištičce ale ne. Jednou po mě dojedla mojí konzervičku. Nevadilo mi to, protože jsem ji už nechtěla. Ráno mi ...4. října 2008 | Autor: Wyome May Blobs, Cz
Jak jsme se skamarádily
Jak jsem psala minule, pomalu si zvykám na nový domov. Několik prvních dní za mnou Betty pořád chodila a hlídala každý můj krok. Já jsem na ni zavrčela pokaždé, když se přiblížila moc blízko. Ale časem jsem vrčet přestala. Pomalu jsme se sbližovaly. O tom, že mi chutná nejvíce Bettynčí jídlo, jsem vám už psala. No a třetí den mě Bettynka nechala si vzít z její mističky, když ona jedla. Začala mě očuchávat a maličko mě olízla. Druhý den jsem zase mohla jíst z její mističky společně s ní. Dokonce si vedle mne na chvilku lehla, když jsem odpočívala. Občas mi trochu čechrala chlupy na zádech tlamičkou a olízla mě. Večer jsme se začaly spolu honit. Betty mě párkrát lehce kousla do zad, ale ...4. října 2008 | Autor: Monty (6)
Kytka
Našel jsem si novou hračku. Panička přesadila kytku do nového většího květináče. Říkala: "Ta kytka na skříni trpí, má tam málo místa." Proto ji dala do pokoje na zem. Kytka byla opravdu pěkná, i ten nový květináč. Ale nejlepší ze všeho byla nová kyprá hlína, do které byla kytka zasazená. Tak jsem v ní začal hrabat. Poprvé mně panička odstrčila, zametla hlínu a řekla NE. Podruhé to na mě zkusila s vodou. Jenže si neuvědomila, že takové postříkání mi nevadí, já si s vodou moc rád hraju. A tak to šlo pár dní, než panička donesla plnou tašku kamínku a dala je do květináče na hlínu.
To bylo ještě lepší. Kaminky jsem poctivě vyhazoval a hrál si s nima. V noci to bylo nejlepší, krásně ...2. října 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Zpověď
Ahojky kamarádky a kamarádi.
Mňauky.
Mám těžký úkol. Přetěžký. Babička je stále na Slovensku u své maminky, my s dědou se nudíme, jak se dá. Správně se říká, že kdo si hraje, nezlobí. Děda si nehrál, a tak provedl něco, co ho mrzí a bude mrzet ještě dlouho.
Dnes po obědě – výborná paštička, ale už není, víme? - děda po dvou pivech, začíná povídat. „Jestlipak víš, Micínku, že když jsem byl malý kluk, tak jsem v kostele ministroval. Tenkrát se ještě ve školách vyučovalo náboženství. A pan katecheta nám občas připomínal, že když něco provedeme, co se nemá, musíme se vyzpovídat. A já jsem teď provedl věc, kvůli které bych se nejradši neviděl.“ – „A co to dědo bylo tak strašného, že tě to ...1. října 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Dopis od Bettynky
Milé kočičky, milí kočičáčci. Mňauky všem.
Moc jste mně chyběli. Jenže... jenže... Co já vím, jak to popsat? Prostě nebyl jsem k zastižení. Nebyl čas psát, děly se všelijaké věci. Spousta práce, starostí, přemýšlení, jestli ještě psát nebo ne... Největší novinka byla, že si teta pořídila kocourečka. Šmudlíka 2. Ještě jsem ho neviděl. Ale prý je zlatý. Vypadá jako Wyome, která dnes přitlapkala do nového prostředí k Bettynce. Tu já už znám. Je to moc hezká a pohledná kočička. Jsme kamarádi. Nabídla mně to, i když je to šlechtična. Má prý na to papíry. Já mám papír/ek, jen když mně ho babička nebo děda smotají a hodí na zem. To jsou ale fofry. Ještě, že doma nemáme dřevěnou podlahu. Ta by ...30. září 2008 | Autor: Minda von Holomóc
Kočka do každé rodiny
Nevím jak vy, vážení kočičáci, ale já přímo miluju, když se venku
ochladí a dvounožáci zatopí v kuchyni v kamnech. Přímo naproti nim mám dřevěnou truhlu, na ní ošatku s dekou a to vám je hotový ráj. Mžourám do kamen na poskakující plamínky a očka se mi zavírají. Ušiska mám ale stále ve střehu a poslouchám, co se povídá. Často probírají, co jsem kde provedla, že si vybírám v jídle a různé jiné pomluvy. Zaslechla jsem ale zajímavý příběh o jedné kočičce, která měla kliku na lidi. Vyprávěla to máter a já vám to přetlumočím. Tak tedy:
Před pár lety měli v práci jistou kolegyni, paní doktorku, která byla už poněkud v letech a byla známá tím, že byla velmi tvrdá a nekompromisní nejen ke svému ...29. září 2008 | Autor: Šmudlík (2)
sydol@seznam.cz
Ahojky kočičky a kocouřečci.
Ahojky jejich dvounožci, kteří se o nás tak krásně staráte.
Jmenuji se Šmudlík. Protože už jeden takového jména už je, tak mě přidali pořadové číslo 2. To jsem prostě já a jinej už nebudu.
Jak došlo k tomu, že jsem se ocitl u dvounožců? Musím oklikou. Děda, který má Micínka, neustále přemlouval moji tetu, aby také pořídila to nejmilejší zvířatko, které zná. Ani se nemusím ptát, jestli víte, kdo to je. No prostě my. MY, kočičákovití. Kočičky a kocouřečci. Před několika lety měli kocourka, na kterého vzpomíná celá rodina. A že nás ale je! To byl od samého počátku PAN. Pan kocoureček, Pan kocour. Hodnějšího, krásnějšího a vznešenějšího nebylo krajem světa. Ale ...29. září 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Resuscitace
17. 11. 2007
Jsem na detašovaném pracovišti. Běsnění tečkovaných katastrof mne nevyruší. Potřebuji klid. Pracuji na významném spisu. Nazval jsem ho Kdo brzy chodí, sám sobě škodí. Jeho námět čerpám z reálných událostí. Kdyby holka přišla o něco později, tak už jsem mohl mít jogurt z převrženého kelímku slízaný. Holka nemusela pištět. Já si mohl pochutnat. Doufám, že bude ještě chvíli vytírat. Dokud vytírá, tak mne z pracoviště ve skříni nevyloví.
18. 11. 2007
Jsem zmatenej. Všechno je jako vloni. Krabice s bukvicemi. Krabice s mašlemi. Krabice s ořechovci, krabice se svíčkami, krabice s ozdobičkami. My v krabicích. Mašle na zemi. Bukvice všude. Trénink skoků s doskočištěm přímo do věnců ...28. září 2008 | Autor: Bertrand
Jak jsem si našel parťáka
Když bylo ještě pěkně, bral jsem paničku na večerní procházky. Je strašně zbabělá, takže se vždycky křečovitě držela vodítka a ostražitě se rozhlížela na všechny strany. Já jsem nejdřív pročmuchal dětské hřiště a potom jsem zamířil do knihovny, abych si přečetl noviny. Panička mě sice odrazovala, že na parkovišti budem vypadat jak vykradači aut, ale já jsem se domníval, že MNĚ ze zlodějiny nikdo podezírat nebude.
Noviny Felicia Combi byly zase plné inzerátů: „Hledám mňauláčka. Minda.“ „Ukradnu tuňákovou konzervu. Prosím nabídněte. Felix.“ „Vyzkoušej náš materiál! Přijď na dýchánky v ŠANTÁnu.“ V Citroenu psali: „Byl jsem tu! Cipísek.“ „Natrrrhnu ti prrrdel! Azorrrr.“ „Fuj to jsem se lek!“ ...27. září 2008 | Autor: Monty (6)
Vůbec se netěším
Tak s tím miminem pořád nevím. Když jsem se na něj začínal těšit, už jsem viděl, jak spolu budeme lítat po bytě, šplhat na strom, skákat na skříň, pomáhat našim zametat, číhat na ně za rohem, prostě si spolu hrát, dozvěděl jsem se, že to bude holka. Natálka. S holkama to je nuda. Tetu Zuzku sice honím po bytě a šplhám za ní po stromě, ale ona po mně vždycky seká drápky a syčí. S holkama to není ono. Kluk by byl lepší. Proč musí mít nějakou holku. Vůbec se netěším.27. září 2008 | Autor: Wyome May Blobs, Cz
Jak to bylo dál
Druhý den brzo ráno jsme vstaly a šly na snídani. Musím říct, že ta velká kočka Betty měla zase lepší konzervičku než já, naštěstí jí nesnědla celou, tak jsem to dojedla. Mňam. Nevím, proč dostává lepší jídlo než já, na to si budu muset posvítit. Pak páníček odešel do práce a my jsme všechny tři šly znovu do postele a spaly skoro celé dopoledne. Když jsem si tak pěkně odpočinula, potřebovala jsem se trošku vyřádit. Začala jsem prozkoumávat všechny hračky, škrabátka, tunely a hrála jsem si s míčkama a myškama. Betty mi samozřejmě stála pořád za zadkem, ale občas jsem jí upozornila jemným zavrčením, že je moc blízko, a ona se trochu odtáhla. Chodila za mnou ale pořád. Dokonce jsem zdolala ...27. září 2008 | Autor: Betty (3)
Jak se mi to taky stalo
Ahoj kočenky a kocouřkové.
Tak jsem si tak poměrně spokojeně žila svůj kočičí život. Páníčci jsou na mě hodní, kupují mi spoustu hraček, dobrot, užívám si zahrady, prostě klidný kočičí život. A najednou, KONEC! Většina z vás si tím taky prošla, takže víte o čem budu psát.
Občas si panička prohlíží obrázky cizích koček, ale protože to prostě dělá, nepřišlo mi to nijak nápadné. Když se s páníčkem bavili o nějaké kočičce, taky mě to netrklo. Jednou panička přijela domů a zvláštně voněla. Hlavně její taška, tu jsem potom čuchala celý den. Ale pořád mě nic nenapadlo. Nebo spíš mě to nechtělo napadnout. Mě se to přece NEMŮŽE stát! Ale stalo se!
Ve čtvrtek panička přijela domů a vyndala z auta ...26. září 2008 | Autor: Wyome May Blobs, Cz
Jak jsem se zabydlovala
Jak už jsem psala minule, přijela jsem do svého nového domu. Konečně jsem mohla vylézt ven z té hrozné krabice. Panička mě hned dala na záchůdek, ale mně se čůrat vůbec nechtělo. Chtěla jsme se hned podívat, jaké to tam je. Vyběhla jsem na chodbu a tam to bylo. Veliká, chlupatá, šedivá kočka. No co je toto? Tady už někdo bydlí? No to teda nevím, to má být můj dům. Pořádně jsem se naježila a zasyčela. Ona se taky naježila a zasyčela. Zalezla jsem zpátky do záchůdku a syčela jsem a vrčela, aby si nemyslela, že si na mě může dovolovat. Ona stála vedle záchůdku a pozorovala mě. Potom jsem se dozvěděla, že se jmenuje Betty. Po chvíli odešla a já mohla začít s postupným prozkoumáváním terénu. Teda ...26. září 2008 | Autor: Wyome May Blobs, Cz
Tak jsem tady
Ahojte všichni kocouřci a kočenky.
Dovolte, abych se představila, jsem Wyome a narodila jsme se v Pařezově mamince Haničce a tatínkovi Jaffovi. Měla jsem ještě sedm sourozenců, tři brášky a čtyři sestřičky. Pak se ještě tetičce Beatce narodilo šest koťátek, takže u nás bylo pěkně veselo. Od narození jsem byla pěkná všetečka, všude jsem vlezla, všechno prošmejdila a vždycky jsem byla někde jinde než ostatní. Když už jsem byla větší, venku bylo krásně, přijela nějaká paní. Panička mojí maminky mi říkala, že to bude moje nová panička. Tak jo, řekla jsem si a šla jí zkontrolovat. Měla velmi zajímavě voňavou tašku a tak jsem tam hned vlezla, když mám být její, tak ať si mě tedy vezme. No nakonec ...25. září 2008 | Autor: Alasca Arien
Mňaualarmující mimořádné jednání mňaurlamentu
Kocouřicéééééééééééééééééééé!
Kocouřííííííííííííííííííííííííííííí!
Kocouřatááááááááááááááááááááá!
Okamžitě a střelhbitě zanechte válení, dřímání, rozjímání, plyšových myší lovení, škrábání, umývání, plných misek luxování, loudění, kaká... no dobře, tak tuto činnost dokončete, ale rychle, protože si vás všechny dovoluji svolat na mňaukutní, mňaualarmující a vůbec strašně důležité mimořádné jednání mňaurlamentu.
Mňaužiši, kdo se to tam vzadu zas tak loudá do jednacího sálu... no jo, kočlega Bubu... a není sám, koukám, kočlegyně Barča také málem zaspala... semizdá, že je nejvyšší čas uspořádat školení o mňaurlamentní disciplině!!
Tak už jsme všichni? Můžeme začít? Všichni moji ...
24. září 2008 | Autor: Natally Rayva, CZ - Natálka
Jak to bylo na Valentýna
Velevážené kočičky, kocouři a kocouřata,
posledně jsem se vám představila, takže vás můžu začít postupně seznamovat se svými osudy. Zatím asi nejsilnějším zážitkem byl pro mě Valentýn letošního roku. Ale začnu pěkně od začátku, jak se sluší a patří.
Jak jsem psala, doma jsem se brzy zabydlela. S Bodíkem (naším psem) jsem si brzy vyjasnila, kdo je doma šéfem (ještě štěstí, že je taky Angličan – kokršpaněl, takže rozuměl rychle), a tak si oba celkem spokojeně žijeme a máme se dobře. Dlouhou dobu mi doma nic nechybělo, až najednou v únoru se to změnilo.
Oslavila jsem řádně své osmiměsíční narozeniny, ale začala jsem být neklidná. Nebylo to ani tak tím, že se páníčkové chystali ...23. září 2008 | Autor: Goliash of Marillion
Tímová práca
Prvé, na čo som sa zameral po svojom príchode na nové pracovisko, bola tímová práca. Trochu mi trvalo, kým som pruhovano-škvrnitej individualistke (krycím menom Miš alebo Manažérka) vysvetlil, že spoločne dosiahneme viac, ale nakoniec sa podarilo. Musím uznať, že čo sa týka riadenia personálu a presadzovania autority je to skutočná jednotka – ešte som nevidel manažérku, ktorá by s takou trpezlivosťou pracovníkom vysvetľovala, že ešte majú urobiť to alebo ono. Videl som, ako si členka personálu zabárala ruky do vlasov (no, nie je to poriadna kocúria srsť, takže to nemalo ten efekt, čo si už budeme hovoriť) a potom ich spínala nad klávesnicou k nebu, zúfalo vykrikujúc, že teda už nevie, čo si ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 